Jste Češka, on Američan... Pokud jste se zamilovala do chlapa cizince, možná jste si již všimla, že některé věci jsou jinak, než jste byla zvyklá. Je-li váš nadnárodní vztah teprve v plenkách, připravte se: těch „jinak“ bude přibývat. A ne na všechny vás maminka stihla připravit...
Jazyk nejen na líbání
První, zásadní a naprosto nevyhnutelnou otázkou je: Jak se spolu domluvíte? Pravděpodobně jste teď odpověděla: anglicky. Je-li váš přítel z anglicky mluvící země, máte štěstí. Aspoň jednomu z vás (smůla, že ne vám) je dopřán luxus vyjadřovat se ve svém rodném jazyce.
Hedvika se po půlroční známosti vydala na druhou stranu Atlantiku představit se rodině svého amerického přítele Matthewa. Se svou angličtinou v Čechách vždy zářila, ale v USA si uvědomila, že je pro ni tento jazyk spíš macešský: „Miloš Forman někde řekl, že když poprvé přijel do Ameriky, první půlrok jen spal. Naprosto ho chápu – množství mentální energie, které potřebujete, abyste se neustále dorozumívali v jiném jazyce než mateřském, je ze začátku neúnosné. Původně jsme si jeli s Matthewem ozkoušet, jak by se nám spolu žilo za oceánem, ale první dva měsíce jsem to hystericky odmítala. Názor jsem změnila až po čtvrt roce. Čtvrt roce osmnácti hodin spánku denně!“
http://gty.im/698343086
Mnoho mezinárodních milenců však musí spoléhat na angličtinu jako na třetí jazyk. Jako Češka zamilovaná do Fina či Zimbabwana pravděpodobně nemluvíte jazykem partnera (nebo...?!). A tak každý den děkujete mamince za to, že vás od dětství prozíravě posílala do kurzů angličtiny. Jejím úmyslem sice spíš bylo připravit vás na dráhu lékařky než na šťastné manželství v Zimbabwe, ale to nic nemění na tom, že si dnes s miláčkem můžete anglicky zacukrovat.
Ovšem: I když oba víte, co „I love you“ znamená, pro žádného z vás ta slova neobsahují tolik, jako by mohla v mateřském jazyce. V českém „Miluji tě“ má vaše duše schované všechny situace, ve kterých jste tato slova zaslechla. Rodiče, kteří se usmířili po hádce. Angelika, která po letech hledání padne do náručí Joffreye de Peyraca. Nápis na papírku, který vám poslal Martínek ve třetí třídě. Zašeptá-li vám váš partner „Miluji tě“, síla a moc těchto situací se ve vás aktivuje automaticky, bez překladů. Proto ať je jazyk vašeho partnera jakkoli náročný, naučte se co nejdříve základní milenecké obraty. A naučte jej ty české. Miluji tě. Dobrou noc, lásko. Jsi nádherný. Ale také třeba Štveš mě! A používejte je co nejčastěji, občas zimbabwsky, občas česky... Tak budete lépe sdílet nejen obsah slov, ale i jejich emoční náboj.
Milujte se a smějte se
Rozdílná jazyková výbava nemusí pro milenecký vztah znamenat jen nevýhodu. Slova někdy fungují spíš jako zástěrky...
Každý cizinecký milenecký pár je nucen rozvinout mimoslovní komunikaci – něco, co by mělo pěstovat každé partnerství, ale nepěstuje právě proto, že jsou naše uši často zalehlé slovními hříčkami a hrátkami. Učte se vnímat svého partnera srdcem, nejen ušima. Třetí jazyk zvyšuje pravděpodobnost nedorozumění kvůli drobným gramatickým chybám a obratům, jež jsou logické v jazyce partnera, ne však v tom vašem. A tak pro rozvoj hlubšího spojení milenců se „macešský“ jazyk může stát téměř výhodou. Vaše pozornost musí být obrácena k drobným gestům, jimiž partner doprovází svůj proslov, či k pocitům, která jeho slova vyvolávají ve vašem srdci. Máte možnost vědět, co opravdu cítíte, dříve, než se slov chopí rozum a přežvýká je navyklou cenzurou.
http://gty.im/638840810
A za další: váš společný život je obohacen o humor pocházející z přebreptů a roztomilých chybiček. Jiřina s úsměvem vzpomíná na počátky vztahu se Srbem Markem: „Marko, který tehdy ještě nemluvil dobře česky, mě pozval na první kafe a jen co jsme dosedli, drknul do mě loktem a špitl: ,Mrdni se.‘ Vrhla jsem na něj pohled nasupené čarodějky a rozhodovala se, jestli mu dát facku, nebo odejít. Marko nechápavě naléhal, ať se mrdnu. Až když dodal ,Nemám místa‘, rozchechtala jsem se. Mrdat je srbochorvatsky hýbat se.“ Marianin italský přítel ji chtěl překvapit a pečlivě si v italsko-české konverzaci nalistoval slovíčka, která chtěl v příhodné chvíli zašeptat své drahé, ale změť českých C vyslovil po italsku jako Č. „Chvíli jsem si nebyla jistá, jaké ujeté sexuální praktiky po mně vlastně chce, když se mi u ucha ozvalo rozvášněné ,Chči tě‘.“
Kde domov můj
Pokud jste vy zůstala v cizině, je nutné, aby váš partner věděl, že svým způsobem jste pro něj opustila opravdu VŠECHNO, celé VAŠE království. Ty velké věci jako zaměstnání, přátelé či úterky v hospůdce U Hrocha kupodivu oželíme snáze. Jsou tak velké, tak jasné už předem, že nám budou chybět, že jsme na to připravené. Mnohé ženy, které se vdaly do ciziny, se shodují, že to byly překvapivě právě obyčejné drobnosti, které jim po chvíli začaly chybět mnohem víc, hlouběji a bolestněji. Tak jako v pohádkách, kdy pro chvíli potěšení směníte s čertem to, o čem vlastně nevíte, že máte doma. A teprve když o to přijdete, dojde vám, že to byl zlatý poklad vašeho malého království.
Ivana následovala manžela do Londýna. „První půlrok jsem byla v euforii. Všechno bylo nové, osvěžující. Ale pak bublina splaskla a mně začalo docházet, čeho jsem se vzdala. Nikdo se ke mně nepřidá, když při luxování spustím Už se ten Tááálinskej... Asi nikdy nebudu schopná vyjádřit, že se necítím něžně, ale rozněžněle. A nikdo nepochopí vtip o jůhelácích.“
Nemusíte to zrovna používat k psychickému vydírání partnera, ale je nutné, aby věděl, že proces, kterým procházíte, je bolestný, i když vaše manželství dokonale klape. Že musíte oželet, osmutnit, oplakat vše, co jste si třicet let nevědomky sbírala a budovala doma. A že tam zůstalo opravdu hodně. Je-li partner v Čechách, nikdy nezapomínejte, že kromě těch velkých věcí, jako možnost dalšího vzdělání nebo pestřejší výběr zaměstnání, tam nechal i ty zdánlivě malé – roh pokoje, ve kterém sledoval Speedyho Gonzalese, věšák s kovbojským kloboukem a tátovo vzpomínání u rezavého barbeque. Kvůli vám.
Jedno ghetto nebo dva domovy
Až opláčete, co zůstalo za vámi, nadechněte se a udělejte to, co se nejdřív jeví jako nemožné: vybudujte to znova, lepší, krásnější, bohatší. Když Leona přijela za manželem do Kanady, dostalo se jí vřelého přijetí od ostatních českých manželek. Brzy jí však došlo, že to, co se jeví jako náhražka domova, je past.
„Jedna Češka pořádala narozeninovou party. Pamatuju si na moment, kdy jsme se všichni usadili u stolu, já se rozhlédla kolem a vidím, kdo jsou hosté: bez výjimky české ženy!!! V tu chvíli mi došlo, jak je to žalostné. Po tolika letech v cizině si ty dámy vytvořily své malé ghetto. Stesk po domově může být opravdu veliký, ale je smutné, když se stýkáte s lidmi, se kterými byste se doma sotva pozdravila, jen proto, že jim v téhle cizí zemi také nikdo nerozumí.“
Leona naráží na jeden velmi důležitý prvek vztahů mezi cizinci. Vaše partnerství spojuje dva národy a to by měl také odrážet váš společenský život. Máte možnost obohatit život nejen váš, ale i vašich přátel. Pozvěte česko-americkou společnost na oslavu Díkůvzdání (nebojte, i Češi mají zač děkovat), uspořádejte Velikonoce po řecku (buďte si jistá, že všichni čeští přátelé vás příští rok budou nutit udělat tu megahostinu znova), zaveďte Mikuláše a čerty mezi vaše nové sousedy v Zimbabwe. Možná jste tak trochu ztratila jeden domov. Máte však možnost získat dva.
