Pravá ruka zločinců
Marie Černá se vryla do paměti a dějin české kriminalistiky hned dvakrát. Poprvé vešla ve známost jako manželka ‚orlického vraha‘ Ludvíka Černého a podruhé jako ta, co ukrývala uprchlého vězně Kajínka. V obou případech je stále mnoho nejasností. Faktem však zůstává, že Marie ještě stále tvrdí, že věří v manželovu nevinu, a dodnes ho navštěvuje ve vězení. A pravděpodobně i z oddanosti k němu v roce 2000 skrývala nejznámějšího českého odsouzeného vraha na útěku, Jiřího Kajínka, a riskovala tak život nejen svůj, ale i svého devítiletého syna. Hranice mezi důvěrou, samaritánstvím a svědomím je velmi tenká. Podle jejích slov jsou pro ni návštěvy ve vězení vlastně posláním. Těžko tedy soudit, zda se jedná o velkou lásku, nebo jenom o chorobnou touhu dostát svým závazkům, které kdysi učinila v manželském slibu. Ať tak, či onak, osudová láska ji připravila o střechu nad hlavou i o práci a zničila jí život... Stejně, jako se to stalo bývalé reportérce televize Nova Janě Peterkové, která se při novinářské práci zamilovala do miliardáře Tomáše Pitry. Kvůli němu údajně lhala v jeho prospěch, aby mu pomohla zbavit se lidí, kteří po něm šli. Točila o něm zaujaté reportáže, čímž porušila pravidla novinářské etiky, a tak nakonec o prestižní místo v TV Nova přišla.
Peníze, peníze, peníze...
Láska k propuštěnému vězni dovedla bankovní úřednici Evu Brachtlovou až před soud. Kvůli milenci Robertu Gregušovi, se kterým se seznámila přes inzerát v době, kdy pobýval ve věznici Vinařice, během jednoho roku zpronevěřila postupně z pokladny České spořitelny téměř šest milionů korun! Za peníze mu kupovala auta, hodinky a zlaté šperky. Nejprve prodala byt po babičce, aby mohla uhradit jeho stotisícový dluh. Když jí vlastní peníze došly, začala si je brát z pokladny pobočky banky, kde pracovala. „Celkem pak od března 2008 do srpna 2009 z pobočky neoprávněně odnesla 5,7 milionu korun,“ uvedla státní zástupkyně. „Hluboce ho milovala a nadále miluje, i když z jeho strany nebyl tento cit dostatečně opětován,“ napsala žalobkyně v odůvodnění obžaloby. Podle znalců byla úřednice na milence skutečně psychicky a citově vázána, proto kvůli němu neváhala porušit zákon. Zato bývalý trestanec před soudem neomaleně prohlásil, že o zpronevěře neměl ani potuchy. Žena mu prý sama všechny věci nabízela a kupovala. Prý si myslel, že získala obrovské dědictví, ze kterého vše financuje.
„Vůbec mě nenapadlo, že peníze bere v práci!“ prohlásil dokonce vykutálený muž, aby se distancoval od jakéhokoliv podezření ze spoluúčasti. Za našimi hranicemi se vyskytují podobné případy. Tak například nejbohatší Evropanka, devětaosmdesátiletá Liliane Bettencourt, dědička slavné kosmetické firmy L’Oréal, postupně darovala svému příteli 26 miliard korun. Tím ovšem vyděsila svou rodinu natolik, že ta se rozhodla pro radikální krok a zbavila štědrou stařenku svéprávnosti. Dcera Francoise proto požádala o soudní dohled nad zámožnou matkou, což Liliane odmítá: „Má dcera si musí uvědomit, že jsem svobodná žena,“ říká majitelka kosmetického impéria. Je jedno, kolik nám je, jaké máme vzdělání, kolik máme či nemáme peněz, je jedno, odkud pocházíme, a je dokonce jedno, jestli jsme žena nebo muž... Každá z nás se jednoho dne klidně může stát Julií a každý muž zase Romeem. Protože, jak řekl William Shakespeare: „Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.“
