Také jste se v zamilovanosti dopustila nějaké oběti? Možná vás napadlo podstoupit kosmetickou úpravu jako například změnit barvu vlasů, zhubnout, investovat do plastické operace či liposukce nebo zásadně přizpůsobit životní styl či žebříček hodnot partnerovi. Ale v každé době se najdou ženy, které budou ochotny kvůli lásce k muži nepochopitelných a zbytečných obětí, dokonce i zločinů.
Zpronevěra z lásky
Pětatřicetiletá žena z Ostravy nedávno zpronevěřila sedmnáct milionů korun. O peníze připravila firmu, v níž byla zaměstnána. Na dráhu zločinu se vydala kvůli o rok staršímu milenci z Opavska, z něhož se vyklubal podvodník. „Z počátku partnerovi žena dávala své peníze. Pak jí ale došly a nezbylo než vymyslet jiný zdroj příjmů. Muž svou milou přesvědčil, že jakožto zaměstnankyně soukromé společnosti může z titulu své funkce nejen peníze zpronevěřit, ale také zcizení zakrýt v účetnictví. Vedení firmy zaměstnankyni důvěřovalo a té se podařilo v průběhu dvou let převést na svůj účet zhruba 17 milionů z firemních peněz. Ty vybírala a předávala svému příteli,“ konstatovala mluvčí krajské policie Soňa Štětínská. Nakonec se však sama pachatelka přihlásila na policii, i když zpočátku policii nechtěla přímo přiznat, kde peníze skončily.
„Kriminalisté se ale nakonec dopátrali pravdy. Paní se v polovině roku 2006 seznámila na základě inzerátu s o rok starším mužem. Pán s ní navázal vztah a při každé příležitosti a schůzce ji ubezpečoval, že je svobodný a velmi mu na ní záleží. Paní mu uvěřila. Muž, který byl však ženatý, poté využíval její silné citové vazby a v úmyslu obohatit se ji žádal opakovaně o poskytování půjček. Peníze potřeboval údajně pro jejich společnou budoucnost a investování,“ uvedla dále mluvčí pro tisk.
Podle psychologů jsou ženy často oběťmi vlastního, ovšem zažitého klišé a snadno podléhají iluzi o velkých činech z lásky. Většina mužů však o takové projevy citu nestojí, pokud nejde o zločince, kteří se snaží o manipulaci se svými oběťmi. Jak muži, tak i ženy mají chybný sklon k úsudku: Čím větší šílenost, tím větší láska. Mnohé podvedené ženy opakují pořád tytéž stejné chyby a partnery si přesto i dále vybírají z řad zákeřných psychopatů.
Loupežník a jeho milá
Asi nejznámější českou ženou zločince, která se dokonce chopila zbraně, je Dagmar Tauchenová. Drobná dívka přepadla 10. listopadu 2009 vězeňskou eskortu a v podstatě prostřílela svého manžela Pavla Tauchena na svobodu, i když jen za použití plynové pistole. Jejich líbánky ale trvaly pouhých padesát hodin. Den nato manžele policie obklíčila a Tauchen, v té době odsouzený již po třinácté za sérii vloupání, se zastřelil. Jeho žena se pokusila o sebevraždu také, ale zbraň selhala. Dala se alespoň na útěk a doufala, že ji policisté zastřelí. Skončila však s průstřelem hrudníku a ruky. Co dovede v křehké ženě vybudit takové odhodlání a sílu, že dokáže odzbrojit i cvičené policisty? LÁSKA.
„Nebyl večer, kdy bych si nepobrečela od té doby, co manžela vzali do vazby. Myslím, že sám by býval neutíkal, že utíkal jenom proto, aby byl se mnou. Já bych také takovou blbost neudělala kvůli nikomu, ale mně se tak hrozně stýskalo. Měla jsem pocit, že umírám steskem. Jakmile již bylo jasné, že manžela nepropustí z vazby, nezbývalo nám již žádné jiné řešení. Buď život na svobodě, nebo společná smrt na svobodě. A přesně to se stalo. Já jsem přežila jen náhodou – dráhou střely a uměním lékařů, nebylo mi osudem dopřáno následovat manžela na jeho cestě,“ popsala deníku Právo Dagmar. S touto ženou, kterou vehnala láska k extrémním činům, měl možnost hovořit reportér TV Prima Josef Klíma. Její osobní příběh ho velmi dojal: „Stalo se mi to, co se mi jako novináři už dlouho nestalo. Najednou jsem i já ve studiu zíral s otevřenou hubou a lidé v režii (jak jsem se dozvěděl později) zapomněli v jednu chvíli přestříhávat záběry jednotlivých kamer. Tak neuvěřitelně zpověď Dagmar Tauchenové zněla. Ta směs ryzí čistoty, zároveň posunuté morálky a zároveň prostoduché romantiky ve stylu červené knihovny. Přitom ale tak upřímná a opravdová, že jen málokomu jsem tak silně přál prezidentskou milost, v případě, že by měla jít do vězení.“
Dagmar Tauchenová nakonec na prezidentskou milost čekat nemusela. Za přepadení vězeňské eskorty a osvobození svého manžela Pavla dostala dvouletý trest s podmíněným odkladem na tři roky. Žena, jejíž útěk skončil rozsáhlou policejní akcí a přestřelkou, se k činu plně doznala. Během přelíčení se omluvila příslušníkům vězeňské služby i policistovi, který ji postřelil. Několikrát zopakovala, že při policejním zásahu chtěla zemřít. „Mně je jedno, co se mnou bude. Umřel mi člověk, kterýho miluju. Nemám budoucnost. Pro mě budoucnost skončila, tak na co plánovat něco, když nevím. Pro mě život skončil,“ uvedla pro časopis Instinkt. Žena, která nikdy nedostala ani pokutu za parkování, v rozhovoru dále popisuje, co ji přivedlo na dráhu zločinu: „Moc jsem milovala svýho muže. Každý má na světě jednoho jedinýho partnera, kterého celý život hledá, a já ho našla. Málokomu se podaří toho pravýho najít. A mě to strašně trápilo. Každý den mi přišel domů dopis, kde mně manžel píše: ‚Mámo, já tady prostě nevydržím. Mámo, já si něco udělám. Já nebudu žít, já odejdu z tohohle světa. Proč mě drží? Proč se s tím něco nedělá? Vždyť já jsem nic neprovedl. Proč tady mám být. Já chci umřít.‘ Když mi denně chodily takovýhle dopisy, tak jsem s tím něco musela udělat.“
Pravá ruka zločinců
Marie Černá se vryla do paměti a dějin české kriminalistiky hned dvakrát. Poprvé vešla ve známost jako manželka ‚orlického vraha‘ Ludvíka Černého a podruhé jako ta, co ukrývala uprchlého vězně Kajínka. V obou případech je stále mnoho nejasností. Faktem však zůstává, že Marie ještě stále tvrdí, že věří v manželovu nevinu, a dodnes ho navštěvuje ve vězení. A pravděpodobně i z oddanosti k němu v roce 2000 skrývala nejznámějšího českého odsouzeného vraha na útěku, Jiřího Kajínka, a riskovala tak život nejen svůj, ale i svého devítiletého syna. Hranice mezi důvěrou, samaritánstvím a svědomím je velmi tenká. Podle jejích slov jsou pro ni návštěvy ve vězení vlastně posláním. Těžko tedy soudit, zda se jedná o velkou lásku, nebo jenom o chorobnou touhu dostát svým závazkům, které kdysi učinila v manželském slibu. Ať tak, či onak, osudová láska ji připravila o střechu nad hlavou i o práci a zničila jí život... Stejně, jako se to stalo bývalé reportérce televize Nova Janě Peterkové, která se při novinářské práci zamilovala do miliardáře Tomáše Pitry. Kvůli němu údajně lhala v jeho prospěch, aby mu pomohla zbavit se lidí, kteří po něm šli. Točila o něm zaujaté reportáže, čímž porušila pravidla novinářské etiky, a tak nakonec o prestižní místo v TV Nova přišla.
Peníze, peníze, peníze...
Láska k propuštěnému vězni dovedla bankovní úřednici Evu Brachtlovou až před soud. Kvůli milenci Robertu Gregušovi, se kterým se seznámila přes inzerát v době, kdy pobýval ve věznici Vinařice, během jednoho roku zpronevěřila postupně z pokladny České spořitelny téměř šest milionů korun! Za peníze mu kupovala auta, hodinky a zlaté šperky. Nejprve prodala byt po babičce, aby mohla uhradit jeho stotisícový dluh. Když jí vlastní peníze došly, začala si je brát z pokladny pobočky banky, kde pracovala. „Celkem pak od března 2008 do srpna 2009 z pobočky neoprávněně odnesla 5,7 milionu korun,“ uvedla státní zástupkyně. „Hluboce ho milovala a nadále miluje, i když z jeho strany nebyl tento cit dostatečně opětován,“ napsala žalobkyně v odůvodnění obžaloby. Podle znalců byla úřednice na milence skutečně psychicky a citově vázána, proto kvůli němu neváhala porušit zákon. Zato bývalý trestanec před soudem neomaleně prohlásil, že o zpronevěře neměl ani potuchy. Žena mu prý sama všechny věci nabízela a kupovala. Prý si myslel, že získala obrovské dědictví, ze kterého vše financuje.
„Vůbec mě nenapadlo, že peníze bere v práci!“ prohlásil dokonce vykutálený muž, aby se distancoval od jakéhokoliv podezření ze spoluúčasti. Za našimi hranicemi se vyskytují podobné případy. Tak například nejbohatší Evropanka, devětaosmdesátiletá Liliane Bettencourt, dědička slavné kosmetické firmy L’Oréal, postupně darovala svému příteli 26 miliard korun. Tím ovšem vyděsila svou rodinu natolik, že ta se rozhodla pro radikální krok a zbavila štědrou stařenku svéprávnosti. Dcera Francoise proto požádala o soudní dohled nad zámožnou matkou, což Liliane odmítá: „Má dcera si musí uvědomit, že jsem svobodná žena,“ říká majitelka kosmetického impéria. Je jedno, kolik nám je, jaké máme vzdělání, kolik máme či nemáme peněz, je jedno, odkud pocházíme, a je dokonce jedno, jestli jsme žena nebo muž... Každá z nás se jednoho dne klidně může stát Julií a každý muž zase Romeem. Protože, jak řekl William Shakespeare: „Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.“
