Past správného načasování
Je minimálně ještě jedna důležitá věc, nad kterou je potřeba se u pravdy a lži na chvíli zastavit. Nad každou situací je zároveň třeba přemýšlet individuálně, s přihlédnutím k tomu, za jakých podmínek se má pravda nebo lež odehrát a v jakém čase. Katarína Filasová dává vlastní osobní příklad: „Když jsem měla dva týdny před státnicemi, můj tehdejší přítel se rozhodl, že se se mnou chce rozejít. A byť upřímnost oceňuji a jsem na ni připravená, byla jsem mu vděčná, že ty dva týdny počkal a řekl mi to až po zkouškách.
Ono totiž jedna věc je být upřímný a druhá nebrat ohled na to, co slova udělají se mnou, ale také s tím, komu je sděluji,“ vypráví. Co tím chceme říct, že vztah nezabije ani přehnaná pravdomluvnost a dokonce ani lež. Vztah posíláte ke dnu, když se chováte, jak vám poradili druzí. Chybí vám totiž to nejpodstatnější: vlastní selský rozum. A to neplatí jen pro partnerský vztah, ale taky pro přátelství. To nemá nic společného s názorem, že chlapovi musíte říkat tohle, ženě tohle a hlavně proboha nesmíte mluvit o tomhle... Když se totiž takhle budete chovat, pak vlastně lžete – nejste to totiž vy.
Jak se odnaučit lhát?
¦ Cenzurujte. Lžete všude za všech okolností? Pokuste se začít nahrazovat lži cenzurou. Koho vždycky chválíte, tomu to dneska vůbec nesluší? Pak – mlčte.
¦ Změňte prostředí. Pohybujte se více v prostředí, kde lež není normou a kde si můžete dovolit být víc sami sebou.
¦ Myslete na své okolí. Nečiňte druhým to, co nechcete, aby oni činili vám. Znáte přece tu lidovou moudrost, že jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, že?
¦ Dejte okolí najevo, že dokážete unést i nepříjemnou pravdu. Uvidíte, že vaše okolí se přestane zdráhat a začne říkat, co si skutečně myslí.
¦ Když kritizujete, neříkejte: „Ty jsi takový a takový...“ Zkuste raději popsat své pocity ve smyslu: „Když uděláš to a to, tak já se cítím tak a tak...“
