5. Komu to povím?
Mluvit musíte především vy dva spolu, přestože základní reakcí toho, kdo podváděl, je pokud možno hovořit o provinění co nejméně, a podváděný má naopak obvykle spoustu otázek. Dobře si také rozmyslete, komu se svěříte. Co se asi stane, když řeknete o jeho nevěře své matce a pak s ním zůstanete? Už vždycky bude nad nedělní bábovkou divné dusno. Vaše matka mu nikdy neodpustí, že vám ublížil. Jestliže živíte naději na pokračování vztahu, udržte to, co se mezi vámi stalo, před příbuznými a přáteli co nejvíc pod pokličkou. Raději se svěřte psychologovi, který vám jako nestranný prvek může navíc velmi účinně pomoci.
6. A co bude dál?
Důvěra se klepe jako sulc při zemětřesení. Nevíte, jak tomu ‚bídákovi‘, kterého ve skutečnosti pořád ještě milujete a ráda byste s ním zůstala, ještě budete moct věřit. Těžko. Semínko pochybností ve vás zůstane.
Úkol zní: Nenechat z něj vzklíčit obludnou rostlinu, která šanci na pokračování vztahu zadusí. Přestože je to těžké, netýrejte se sledováním ani slíděním v mobilu či po kapsách apod. Dlouho neoddalujte ani vzájemně tělesné něžnosti – čím hlubší propast se mezi vámi otevře, tím hůř bude k překonání. I když to zkraje nepůjde asi moc hladce, necouvejte do ulity. Obnova a přebudování vztahu je běh na dlouhou trať. Abyste to dokázali, naplánujte si nějaký společný cíl do budoucna. Bude fungovat jako maják.
