Riskantní aktivitou v profesní oblasti může být například uzavření nějakého obchodu, jehož vyhlídky jsou nejasné, a podobně. Muž, který se do riskantních podniků pouští, se snaží okolí dokázat, že se nebojí a že má odvahu. Odvaha je ve všeobecném pojetí takřka synonymem mužnosti. Ženy se ale na odvahu dívají jinak než muži. Podle žen není odvahou pustit se do velmi riskantního podniku, ani skočit do vody z co nejvyšší výšky. Za odvahu považují schopnost zhodnotit realisticky situaci a nenechat se vyhecovat partou kamarádů nebo vlastní ješitností. Muže bezhlavě se vrhajícího do rizikových akcí považují víc za namachrovaného fajírka než za správného chlapa.
Nezbytná image
Svoji mužnost muži nepředvádějí pouze svými svaly nebo postupem v kariéře, ale také tím, čemu se říká image. Je třeba dát svoji mužnost nějak na odiv, protože jak jinak by ostatní poznali, s kým mají tu čest? V případě svalovců trávících několik hodin denně v posilovně a považujících za jeden z hlavních atributů mužnosti bicepsy, je to jednoduché. Těm stačí vzít si oblečení, v němž jejich muskulatura vynikne, a zahrát si v hospodě páku. Úspěšný podnikatel, burzovní makléř nebo právník musí volit jiné prostředky, jimiž svoji mužnost zdůrazní. Mezi předměty, skrz ně posuzuje svoji mužnost, patří auta, hodinky, značková pera, boty a obleky včetně kravat. Psycholožka Lenka Tichá poukazuje na paralelu mezi předváděním divokých koní v minulosti a rychlých aut v současnosti.
„Jedním ze znaků mužnosti byla schopnost poradit si bez projevů násilí s bujným, nezkrotným koněm. Muž, který to dokázal, dal najevo nejenom odvahu, ale také obratnost a schopnost podmanit si divoké zvíře vůlí, což se cenilo. Dnes se o totéž snaží muži prostřednictvím rychlých a silných aut a skutečně si připadají jako větší chlapi, když se stanou vlastníky silného stroje a při jízdě drží plyn u podlahy.“ Bohužel si tak jenom připadají. Podle psychologů je rychlá a bezohledná jízda projevem ne mužnosti, ale nezralosti a kompenzací nedostatků v jiných oblastech.
Symbol mužnosti
Co mají současní muži společného se svými předky, je vztah k sexualitě a především pak k pohlavním orgánům. Marie Vágnerová tvrdí, že pro muže je jejich tělo primárním zdrojem identity a že k němu mají odlišný vztah než ženy. „Muži si velmi cení své fyzické síly, ale do oblasti maskulinity patří i sklon připisovat značný význam pohlavním orgánům. Penis je symbolem mužnosti, je ceněn nejen pro svou velikost, ale bývá vnímán jako nástroj, jímž se podává žádoucí výkon.“
Za hlavní symbol mužnosti považovali svůj pohlavní orgán muži napříč tisíciletími, mužské pohlavní orgány jsou vyobrazeny v jeskynních kresbách a existuje nespočet kreseb a sošek obyčejných mužů, bohů, polobohů nebo faunů se vztyčeným penisem abnormální velikosti, který kromě mužnosti symbolizuje i plodnost a sílu. Přestože se dnes ví, že velikost penisu s plodností, potencí ani silou nesouvisí, poznámka o malém penisu je vždycky míněna jako urážka a muži si ji velmi často berou osobně. Impotentní muž pro ně není mužem. Rozhodně ne mužným mužem. Pro většinu žen však mužnost nerovná se ani velký penis, ani rychlé auto, ale čestnost, férovost a schopnost plnit sliby.
