Hádka před odchodem do práce
Je strašně brzy, oba jste rozespalí a spěcháte. Na dohadování je naprosto nevhodná chvíle, jenže koho to zajímá, když vzkypí emoce? Zrovna když válka zuří na plné pecky, jeden z vás musí odejít do zaměstnání.
V zápalu boje: Odolejte nutkání vypochodovat z bytu a zdůraznit tečku za větou prásknutím dveří. Místo toho klidnějším tónem povězte: „Mrzí mě, že se hned ráno hádáme, ale teď musím do práce, takže si o tom promluvíme večer.“ Pak odejděte dřív, než kterýkoli z vás bude mít čas říct něco dalšího. Je nesmírně důležité přerušit hádku právě touto rozumnou větou. Dáte jasně najevo, že první kolo souboje skončilo a druhé začíná až večer. Během dne nejspíš oba vychladnete a dokážete se na problém podívat s odstupem, takže večerní debata bude klidnější.
Během dohry: Určitě se nepokoušejte pokračovat v debatě po e-mailech nebo esemeskách. Milý může napsané věty pochopit jinak, než jste je myslela, a nedorozumění všechno jedině zhorší. Pinkněte mu jenom stručný vzkaz: „Jen jsem ti chtěla napsat, že tě mám ráda.“
Když mu vyznáte lásku, přestože jste naštvaná, dodáte mu pocit jistoty a odzbrojíte ho. Spousta hádek totiž vypukne nebo se zbytečně prodlužuje jenom proto, že si jeden z partnerů připadá nemilovaný. Cestou domů uvažujte, proč vlastně scéna vypukla a jakou roli v ní hrajete. Pokud jste to vy, kdo se vzteká, zkuste vymyslet, jak byste mohla dosáhnout svého, aniž milý zaujme obranný postoj. Příklad: Vadí vám, že partner vyjídá lednici, ale vůbec nekupuje jídlo. Místo obviňujícího „Ty nikdy...“ povězte pozitivnější „Bylo by fajn, kdybys...“ Určitě se mu nebojte říct, co chcete. Potlačená nespokojenost by totiž ve vztahu vyrobila ještě větší dusno.
„V zásadě platí, že máme právo otevřeně požádat druhého o cokoli a partner má právo se rozhodnout, jestli nám vyhoví,“ píše psychiatr Ján Praško v knize Asertivita v partnerství. „Je důležité, abychom při tom partnera neponižovali, ale ani neponižovali sami sebe.“ Začněte slovy: „Ráda bych si s tebou promluvila.“ Pojmenujte, co chcete, a popište své pocity. Na závěr zmiňte důsledky: „Když se nepřestaneš chovat, jako by se ta lednice doplňovala sama, budu naštvaná.“ Hlavně se držte pozitivního myšlení. „Nejlepším způsobem, jak začít jakýkoli rozhovor, je pochvala a vcítění se do druhého,“ zdůrazňuje Ján Praško. Milého tím přimějete, aby s vámi rozumně debatoval a ne bojoval.
