Příbuzní na prvním místě
Altruismus je výraz francouzského filozofa a jednoho ze zakladatelů sociologie Augusta Comteho (1853) a nejčastěji se definuje jako nesobecká láska k druhým lidem. Jde o fenomén poměrně nový, který se začal více prozkoumávat až s nástupem humanisticky orientovaných směrů ve společenských vědách. Etolog Konrád Lorenz je kupříkladu přesvědčený, že altruistickému chování se lidé musí do značné míry učit. Dle sociobiologů pomáhá jedinec druhým v tomto pořadí: Na prvním místě jsou příbuzní, se kterými má společné geny, což jsou rodiče, sourozenci, vlastní děti a další blízcí příbuzní jako strýcové, tety, sestřenice a bratranci.
Čím je míra genetické příbuznosti vyšší, tím větší oběti je pomáhající strana ochotna přinést. Takže až se budete divit, že váš partner jede raději pomoci bratrovi se střechou, než aby si s vámi vyrazil na výlet, tady je možné vysvětlení. Jeden z nejvyšších druhů nesobecké lásky zažívají podle Lorenze rodiče ke svým dětem.
Teprve na druhém místě v pomoci druhým se nacházejí nepříbuzní opačného pohlaví, kteří jedinci pomohou jeho geny rozšířit. Na třetím místě stojí nepříbuzní obou pohlaví, již mu mohou bezprostředně či v budoucnosti služby oplatit. Naopak téměř nikdy prý nepomáháme těm, kteří by naše postavení mohli ohrozit. Velká část mezilidských i partnerských vztahů by se tedy dala popsat jako „já na bráchu, brácha na mě“.
