Laskavost může zabít
Schopnost altruismu a nesobecké lásky je bezesporu užitečná a potřebná a není pochyby, že bychom se jí měli učit, avšak i tady platí, že všeho moc škodí a nic se nemá přehánět. Přemrštěná péče, pozornost, opičí a neustále proklamovaná láska může druhému znepříjemnit život, ať už jde o partnera, přátele, nebo vlastní dítě. Odborně se takovému chování říká altruistická agrese. Když se moje kamarádka rozcházela s partnerem, jako důvod uvedla jeho nesnesitelnou oddanost.
„Nejdřív jsem byla šťastná, že mám chlapa, který mě tak hluboce miluje. Považovala jsem to skoro za nevšední úkaz a všechny kamarádky mi ho záviděly. Netrvalo ale dlouho a jeho láska mi začala lézt na nervy. Nikdy se se mnou nehádal. Vždycky udělal to, co jsem chtěla já. Stačilo říct, že mám chuť na něco dobrého, a hned pro to běžel – klidně i do obchodu, pokud jsme třeba zrovna neměli zmrzlinu v lednici. Pořád se na mě díval nyvými pohledy.
Sledoval každé mé hnutí mysli, aby mi mohl hned vyjít vstříc. To mě bavilo pár týdnů, ale pak to bylo nesnesitelné, protože jsem se cítila jako ve vězení. Nedopřál mi žádné soukromí, a když jsem ho o něj požádala, tvářil se jako spráskaný pes, což mi bylo zpočátku líto, ale pak to ve mně vzbuzovalo vztek. V takovém vztahu se nedá vydržet. Byla jsem jako pod drobnohledem a jeho oddanost mě tak omezovala, že jsem musela utéct. Jinak bych ho začala nenávidět.“
Až mu budete ten den už podvacáté říkat, jak moc ho milujete, zabrzděte. I jednou denně je přehnané, protože slůvka „miluji tě“ pronášená ve stylu amerických filmů stále dokola nedokazují opravdu vůbec nic. Časem se z nich stane stejný stereotyp jako ze všeho, co se děje pravidelně a příliš často. Neplýtvejte jimi a schovejte si je na intimní chvíle. Jedna z hlavních postav knihy Láska, kterou napsala americké černošská spisovatelka Toni Morrison, na adresu své dávné kamarádky a současné sokyně, s níž proti své vůli sdílí starý dům na břehu moře, říká: „Musím být stále ve střehu, ale žiji. Víte, laskavostí můžete někdy druhého i zabít.“
