Když si uděláte dítě v období šíleně vášnivé zamilovanosti, bude mít spoustu energie a bude mít jiskru. To se říkává... Pak ovšem musí vyvstat otázka, co ti chudáci plánovaní jedinci z dlouholetých vztahů, kdy už z milování chtě nechtě veškerá vášeň vyprchala, i když se oba partneři všemožně snažili ji udržet co nejdéle, natožpak ti, kteří mají zaplnit nějakou díru ve vztahu rodičů. Ženy, které chtěly právě jakousi trhlinu zacelit příchodem nic netušícího dítěte, zjistily, jak byla jejich očekávání naivní a jaká krutá úskalí to má.
Sama, samičká
Pětatřicetiletá Helena otevřeně přiznává, že chtěla dítě se svým přítelem Danielem skutečně jenom proto, aby si vztah s ním udržela. „Zpočátku jsme do sebe byli hodně zamilovaní, jenže po roce a půl to najednou bylo jinak. Byla jsem to už jenom já, kdo byl zamilovaný. Cítila jsem, že Daniel ztrácí zájem, a zoufale jsem se bála, že mě opustí. Jeho zaječí úmysly visely ve vzduchu – když jsem mluvila o rodině, pokaždé neurčitě mlžil, že snad někdy, jednou a že si není jistý, jestli je na plození dětí vůbec vhodná doba, že svět je prapodivný a jestli je vůbec dobré na něj přivádět další život, bůhví co bude za půl století... A nám oběma už bylo přes třicet!
Daniel se vracel z práce čím dál později a víkendy, které jsme si předtím užívali spolu, trávil mnohem raději s kamarády sám trekováním po horách. Myslela jsem si, že kdybychom měli spolu dítě, náš vztah by se upevnil, vrátil do starých dobrých kolejí. Jenže Daniel si v té době dával setsakramentský pozor, abych neotěhotněla. Že přes dva kondomy neproklouznou ani ty nejstatečnější spermie, mi bylo jasné. V mojí hlavě se zrodil šílený plán, byla jsem přesvědčená, že Daniel, ať je jaký chce, patří do kategorie ,těch slušných chlapů‘, kteří nenechají partnerku v podobné situaci – to znamená těhotnou nebo s čerstvě narozeným miminkem – na holičkách. Vždycky po milování jsem se nějakým nenápadným způsobem zmocnila použité ochrany, přelila její obsah do stříkačky a pod záminkou, že se jdu osprchovat, jsem se, když to řeknu bez obalu, ,samooplodnila‘. Můj záměr byl tehdy tak silný, že se mi to během dvou měsíců skutečně podařilo! Já byla neskutečně šťastná – Daniel byl naprosto zděšený. Vůbec nechápal, jak se to mohlo stát, a dokonce mě začal podezírat z nevěry. Nicméně nakonec přece jenom uvěřil, že se do ochrany někde vloudila chybička. Snažila jsem se ho přesvědčit, že asi vesmír hodně chtěl, abychom my dva měli spolu miminko, když se tak stalo...
Když se Petruška narodila, trošku roztál, ale ne na dlouho. Jenom pár měsíců po porodu od nás začal utíkat ještě víc, já si připadala s pětadvaceti kily navíc a unavenou pletí z nevyspání ošklivá a ne-atraktivní. Byly jsme s malou Péťou samy čím dál častěji. Když jsem se dozvěděla, že Daniel má jinou ženu, došlo mi, že jsem se pořádně přepočítala. Konec byl nevyhnutelný. Odešel od nás téměř ze dne na den a mně pomalu začalo docházet, že násilím a lámáním přes koleno se věci nedají řešit a vztah, který z nějakého důvodu neklape, ani dítě nezachrání. Chyby jsou prý od toho, aby se z nich člověk poučil. Jsem teď sice sama, ale mám aspoň Petrušku.“
