Vypočítavá lež
„Taky se chci o domácí práce dělit rovným dílem.“ Založili jste si společné hnízdo a právě vytváříte jízdní řád své domácnosti? „Budeme všechno dělat napůl,“ navrhujete a každý uvážlivý muž vám přitaká. Proč vytvářet problémy dřív, než nastanou? Zkušenost totiž napovídá, že v péči o doupě vás nikdy nedostihneme. Nám totiž nevadí ponožky uprostřed obýváku, zaprášená okenní římsa ani pavučiny. Spolehneme se na vaši vrozenou pečlivost. A my? Občas vyluxujeme a vyvrtáme díru do zdi. Zbytek je na vás. Vždyť vás přece chráníme a vozíme autem, ne?
Milosrdná lež
„Dám si jedno a hned jsem doma!“ Slyšela byste snad raději: „Přijdu ve tři ráno, před domem porazím popelnice, opřu se o sousedčin zvonek, v předsíni upadnu a nechám se odtáhnout do ložnice, v níž zamořím vzduch pivními výpary, a usnu na tvé půlce postele“?
Láskyplná lež
„Na svatbu se těším!“ V divadelním představení o bílé víle a černém panákovi se cítíme mnohem lépe mezi komparzem než v hlavní roli. Opíjet se za cizí peníze, ukusovat ze svatebního dortu a nahazovat udice mezi svatebčanky – tohle je jediná účast na veselce, kterou si vychutnáme. Naopak stát v pozoru před pantátou se starostovskou šerpou přes břicho, vykviknout očekávané slovo a pak poslouchat rady do života od náhle zmoudřelého příbuzenstva znamená pro každého ženicha těžkou zkoušku nervů. Nemylte se však – nejde o to, že bychom nemilovali své nastávající ženy a nechtěli se alespoň pokusit o věrnost až na věky. Jenže na rozdíl od vás si svatbu příliš nespojujeme s láskou, což mohou dosvědčit všichni, kdo už slyšeli jednu z obměn obludné rovnice „nechceš si mě vzít, takže mě nemáš rád!“ Když se vám tedy váš milenec pokusí namluvit, že se nemůže dočkat, až ho maminka přivede k oltáři, nespílejte mu do lhářů. Máte tu čest s hrdinou, který pro vás skočí i do svatebního ohně!
