2. Hmat a chvat
Ne, o sex ještě nejde. Sedíte v kavárně a zjišťujete, že kdykoliv se natáhne pro skleničku, přistane vám na hřbetu ruky motýl a hned zas odletí. Když vám otevírá dveře, ucítíte dotyk jeho dlaně na bedrech. Sklání se nad vámi u počítače a vy cítíte jeho dech (případně funění) ve vlasech. Ruka zlehka nahozená na vaše rameno? Jestli se tyhle jemné vpády do intimní zóny opakují, je dost pravděpodobné, že se za nimi skrývá těžce zadržovaná lavina. Možná si to ani sám neuvědomuje, ale jeho tělo zkoumá vzájemnou chemickou kompatibilitu. Možná se v něm taky po dlouhé době probralo něco jako něha a on teď chudák neví, co si s ní počít.
Zatímco před kamarády v hospodě se kasá, že vás nejspíš brzy „přefikne“, tváří v tvář vaší velikosti se v něm probouzejí jemné ochranitelské pudy. Nejraději by si vás schoval někam do svého plyšového kouta, hladil po tváři a zabalil do něčeho hodně měkkého. Sám jsem taková muka, šíleně nešťastnou lásku, prožil. Ona byla herečka, krásná, jemná, něžná, hrála Malou mořskou vílu, jmenovala se Miroslava Šafránková a já celé noci nespal a hladil ji po tváři, po vlasech, měl ji úplně celou v dlani a jemně ji zahříval. V duchu, samozřejmě. Bylo mi pět a naši by mi doma tak velkou holku nejspíš nedovolili.
3. Váš přítel? Ten ubožák?
Nejste sama? Nevadí. Z pohledu zamilovaného muže jde víceméně o podružný detail. Existují v podstatě dva protikladné způsoby, jak toho chudáka odstavit. Za prvé nenápadné, případně otevřené odesílání vašeho přítele mezi egoistické idioty, kteří si nezasluhují vaši společnost. V kurzu je taky poučné vyprávění o odpudivých chlápcích, kteří se velmi nápadně podobají vašemu přívěsku. Můj kamarád Jaroslav, který se v našem okruhu proslavil neúspěšným pokusem prohodit svou partnerku oknem světlíku (nevešla se), to vidí jasně: „Několikrát jsem to podal tak, že JSEM SLYŠEL, jak se moji známí diví, že to s takovým magorem může vydržet. Nicméně sám jsem zůstával jakoby bez názoru a spíš se vyptával, aby měla šanci se rozhodnout – zůstat se zoufalcem, nebo vyzkoušet něco mnohem lepšího? A občas mě i zkusila.“
Na můj vkus je ale pomlouvání protivníků moc primitivní, takže jsem na to šel přesně opačně: „Vážně? Tohle všechno ten tvůj borec dokázal?“ Spoléhal jsem, že si mě splete s velkorysým sebevědomým mužem obdařeným obrovským nadhledem, který nemá zapotřebí si něco dokazovat. Zpráva pro vás: Pokud bude vašeho spolubydlícího chválit, napřed se zamyslete, jestli nechce sbalit spíš jeho. Když tuhle možnost zavrhnete, prostě ho považujte za muže s nadhledem, který si kouše nehty a fakt by vás moc chtěl, kdybyste měla někdy čas...
