Móda: Doma se hodně šilo, spravovalo a přešívalo. Dostupným pomocníkem byl šicí stroj, který u nás předvedl Vojta Náprstek na Střeleckém ostrově v lednu 1863 členkám svého budoucího Amerického klubu. Zámožným jičínským dámám, když se chystaly v masopustním období na plesy, nestačily místní salony a jezdily šít až do Prahy. Sukně musela být do konce první světové války dlouhá a směla poodhalit leda kotník. Často se dotýkala až země, zvlášť když měla vlečku, a vířila prach. Sukni do půl lýtek si mohly dovolit nosit jen dívky do čtrnácti let. Běžné šaty mívaly dlouhé rukávy a vysoký límeček až ke krku. Dekolt se strpěl jen u plesových šatů.
Kosmetika: Reklama nabízí přípravky proti bradavicím, vráskám, pihám, akné, lupům. Prodává se liliové mýdlo pro „růžovou, něžnou, omládlou pleť“, pudry nebo proslulá pomáda Anny Scillagové, po níž vlasy „za čtrnáct měsíců sahají až na zem“.
Taneční: Příležitostí pro seznámení byly taneční zábavy, plesy, na venkově muzika. Vstup do první plesové sezony byl pro šestnáctiletou dívku vzrušující a opojný. Podle T. G. Masaryka ale znamenal také „začátek škaredého lapání muže”. Navštěvovat plesy více než tři sezony, aniž se našel ženich, bylo pro zámožnější rodinu potupné. Každá měšťanská dívka, třeba i starší, musela mít při zábavě s sebou doprovod – gardedámu. Tu potřebovala i tehdy, když šla na procházku se svým ctitelem. Nové možnosti poskytoval na konci století sport, když i dívky chodívaly bruslit a začínaly jezdit na cyklistické výlety, to už bez gardedámy.
Koupání: Lidé ze střední vrstvy se koupali jednou týdně, v sobotu, a to si i vyměnili prádlo. Služebná či manželka nanosila ve štoudvích vodu z kašny nebo ze studny a ohřála ji na kamnech. První vstoupil do necek muž, který měl v rodině jako živitel přednost. Po něm děti, pak žena v koupací košili, přes niž se mydlila; nahota se totiž považovala za neslušnou. Poslední se myla služka. Chudé rodiny odbyly sobotní mytí jen vstoje u škopku. Ručníky nebyly, utíralo se do prostěradla.
