Praní: Pralo se jednou za měsíc až za dva a byla to dřina. Pralo se ručně na valše, často pomohl rejžák, s užitím jádrového mýdla a krystalické sody na barevné prádlo. Nejčastěji se pralo zase v kuchyni a vaření se ten den muselo „ošidit“. U Volfů bývala jen čočka s vejcem.
Boty: Nosily se malé a úzké boty, často ještě bez rozlišení tvaru pro levou a pravou nohu. Zle deformované nohy, s prsty kromě palce ohnutými dolů do bříšek chodidla, bývaly u žen časté.
Manželství: Manželství se chápalo jako svátost a uzavíralo se na celý život. Rozvodu se dalo dosáhnout jen v uherské části monarchie. Manželé, kteří se chtěli rozejít, jezdívali tedy do Budapešti. Odpovědnost za ztroskotané manželství se dávala ženě. Dívky myslívaly na svatbu velice brzy, protože zůstat neprovdaná stará panna představovalo společenskou pohanu. Nejčastěji taková dívka pomáhala v domácnosti některého sourozence jako lepší služebná, mnohdy zatrpklá a kyselá. Muž se ženil ve 25 až 30 letech, kdy už byl schopný zabezpečit rodinu. Dívky se vdávaly co nejdřív, takže běžný věkový rozdíl manželů býval třináct let.
Plavání: Koupání na plovárně u rybníka Kníže nebylo ještě společné. Ženám se vyhradila doba od půl čtvrté do šesti. Koupaly se v bachratých kalhotách do půli lýtek, v punčochách, v přiléhavých živůtcích navlečených na korzet a na hlavě měly mohutné čepice z voskovaného plátna.
Sex: Od středních vrstev nahoru se od nevěsty žádalo panenství a úplná sexuální nezkušenost. Přes odpor církve se v novinách objevují inzeráty slibující antikoncepci („gumové a rybí speciality francouzské i anglické“) a první knihy o sexu: Život pohlavní, Hygiena lásky, Zpověď krásné ženy. V Praze připadalo na sto porodů 45 % nemanželských dětí! Na odbyt u fotografů jdou „lechtivé obrázky” pro pány.
