Války, sňatky, revoluce, dobyvatelské výpravy, náboženská hnutí. Výčtem krvavých střetů na vás dějepisář nešetřil. Jak se ale v minulosti oblékalo, spalo, nakupovalo, vařilo? A jak žily ženy? Vladimír Úlehla, autor knihy Jičín na konci 19. století, měl to štěstí, že stihl zapsat vyprávění Štěpánky Volfové, která uchovala překvapivé vzpomínky své tchyně na život českých žen před sto lety. Jak vypadaly jejich nejběžnější činnosti?
Péče o děti: Kojenecké prádélko, mezi ním i prací plenkové kalhotky, se šilo ze starého, dobře sepraného prádla. Dětem se nechávaly dlouhé vlásky a do čtyř let nosili chlapci i dívky sukýnku. Pak se teprve začalo odlišovat oblečení dívčí a chlapecké a také hračky. Dívky měly své panenky, pro majetné už se vyráběly kloubové s porcelánovými obličeji a zavírajícíma se očima, na ně několikery šatičky a také pokojíček s malým nábytkem. Holčička z chudé rodiny chovávala jako panenku v náručí polínko obalené hadrem.
Toalety: Záchody v domech byly na konci 19. století suché a u menších bytů chudších lidí často společné, jeden na pavlači nebo v mezipatře. Jen výjimečně si některá čistotná žena na toaletu nosila z předsíně své lepenkové kolo, které přesně kopírovalo otvor společného záchodu.
Prádlo: Před sto lety se už běžně nosilo spodní prádlo, tedy košile a dlouhé spodní kalhoty. Jen chudina na prádlo neměla a nemajetná holka přicházela do manželství „s holým zadkem“. Šněrovačka čili korzet, vyztužená vertikálně kosticemi, zdvihala poprsí, tlakem ale deformovala vnitřní orgány, hlavně žaludek a plíce. Některé dámy oblékaly ráno župan opatřený dovnitř všitou šněrovačkou bez kostic, a tak svírající šněrování do korzetu o pár hodin oddálily. Menstruační vložky se neprodávaly – ženy si je šily a také praly samy. Početné soupravy prádla tvořily hlavní součást výbavy, kterou žena přinášela do manželství. S pomocí švadleny se šilo doma a nevěsta vyšívala monogram. Prádlo bylo velkou hodnotou, vydrželo rodině na celý život.
19. ledna 2018 17:00, aktualizováno
25. března 2019 22:25
