Moudrosti našich babiček jsou všeobecně známé. O tom, co všechno dokázaly bez moderních technologií a v mnohdy primitivních podmínkách, slýcháte často. Vlasy sice hojně skrývaly pod šátkem anebo různými pokrývkami hlavy, ale kdyby přišlo na věc, mohly předvést, že je mají v top stavu. Bez rozmanitých šamponů, kondicionérů a dalších vychytávek si vystačily s tím, co měly – s dary přírody.
A co teprve, když šlo o styling! Dnes existují tužidla, kulmy, fény, žehličky na vlasy, lesky, laky a další prostředky pro krásný účes, ale co mohly přizvat na pomoc při tvorbě účesu ony? Možná jen postupy, které znaly od svých babiček, a ty zase od svých.
S ohledem na to, že vše, co souvisí s minulostí a přírodou, je aktuálně velmi trendy, nebude na škodu, když se mrknete, jak se upravovaly vlasy kdysi. Rovnou je ale třeba říct, že někdy to bylo dost divoké.
Chce to barvu…
Barvení je dnes naprosto běžnou záležitostí, podle odhadů sahá po barvě na vlasy pravidelně více než 75 procent žen po celém světě.
A co teprve, když jde o odbarvování. Ale s tím zápasily už dámy ve starém Římě. Tenkrát byla blond žádaná, buď tedy musela žena sáhnout po paruce, nebo po odbarvovači. Stačila trocha kozího loje a bukového listí a blondýnka byla na světě! Zesvětlovalo se ale i holubím trusem. Ve středověku byla pro zesvětlení vlasů populární zase koňská moč.
Řekyně ovšem chtěly nejen zesvětlovat, ale také ztmavovat. A na to byla určena barva z pijavic. Naložené v octě se nechaly pár měsíců kvasit v olověných nádobách a vzniklá pasta posloužila jako černé barvivo.
Naštěstí generace našich babiček už barvila a odbarvovala méně děsivými způsoby. Zesvětlení se dalo realizovat pomocí rebarborových kořenů, které se umlely a smíchaly s citronovou šťávou a olivovým olejem. Kaše se pak nechala působit tak dlouho, dokud vlasy nezískaly požadovaný odstín.
Věděli jste?Řada kadeřnic ji dnes odmítá klientkám dopřát, mnohé ženy ji ale stále vyžadují. Řeč je o trvalé ondulaci, která byla vymyšlena už roku 1905 německým vynálezcem Karlem Nesslerem. Ten léta experimentoval s nahřívanými kovovými natáčkami, ovšem vlasy před jejich použitím potíral louhem. Jeho modelka a manželka v jednom neskutečně trpěla, mnohokrát přišla o vlasy a utržila nejednu spáleninu. Naštěstí Nessler objevil alkalický roztok, který se ukázal být vhodný, a trvalá byla na světě. |
Načervenalý tón hnědé barvy dokázal zase zajistit kaštan. Stačilo natrhat kaštanové listy, čím více, tím byla výsledná barva intenzivnější. Z listů se udělal odvar a kadeře se jím spláchly.
Budou i kudrny?
Rovné a neupravené vlasy znamenaly ve starém Řecku smutek, není tedy divu, že to chtělo kudrny. Stejné to bylo zřejmě i ve starém Egyptě, kde se v hrobkách spolu s mumiemi našly i kleště a spony na natáčení. Ponejvíc však dámy využívaly kovové tyče, které nahřívaly nad otevřeným ohněm. Jistě si dovedete představit, jak to probíhalo – doslova hra s ohněm s extrémním rizikem popálenin těla, o spálených kadeřích ani nemluvě.
Historie elektrické kulmy se začala psát v 60. letech minulého století, a sice ve Francii. Dosud používané plynové ondulovací kleště nebyly taky dvakrát bezpečné, slavný pařížský kadeřník Rene Lelievre vyvinul první elektrickou kulmu na vlasy. Původně byla určená jen pro profesionální kadeřníky, její popularita se ovšem celkem rychle rozšířila, a stala se tak oblíbeným a poptávaným produktem běžných spotřebitelů.
Nejnovější technikou vlnění jsou momentálně iontové kulmy, které urychlují uzavírání kutikuly vlasů a rozkládání molekul vody během procesu sušení. Tím umožňují kadeřím udržet přirozenou vlhkost a zajišťují lesk při úpravě účesu.
Natužíme, nalákneme
Jak asi víte, takovým přirozeným tužidlem je pivo. Ženy si jím oplachovaly vlasy odpradávna, obsažený škrob je totiž natužil. Podobně fungovaly ale i minerální vody.
Pro fanynky lokýnek je určen trik, který používaly dámy v 50. letech minulého století. V teplé vodě rozpouštěly cukr či želatinu – a kudrlinky držely! Samozřejmě, pokud se ještě přelakovaly.
V té době už se na trhu objevila tzv. tekutá síťka, tedy lak, ale než se tak stalo, musel stačit citron či jablečný ocet. Nebo finta žen z dob romantismu, které si lokny voskovaly. Raději se ani neptejte čím, protože v oné záhadné směsi hrála roli vejce, chřest nebo volský morek.
