Podle iniciativy Všeho s mírou pravidelně několikrát v týdnu sportuje jen 20 % Čechů. Lidé se u nás nejraději projedou na kole, zaplavou si nebo si jdou zaběhat. Přesto, že si řada lidí myslí, že to není žádná věda, často může dojít při běhání k vážným úrazům. O běhání ovšem panuje řada až úsměvných mýtů.
Mýtus č. 1: Běháním nalačno více zhubnu.
Zhubnout lze jen spalováním tuků, a to nejlépe anaerobním sportem. K tomu je zapotřebí cukr. Pokud jde tedy někdo běhat nalačno, zásoby energie rychle dojdou a může snadno dojít až ke kolapsu organismu. I vytrvalostní běžci, kteří mají dostatečné zásoby jaterního a svalového glykogenu, potřebují na delších tratích doplňovat nejen pitný režim, ale také cukry. Uběhnout bez toho třeba půlmaraton by bylo nemyslitelné.
Mýtus č. 2: Běhání ničí klouby.
Pokud má někdo výraznou nadváhu, pak je to pravda. U ostatních jedinců je ale běh pozitivní, protože posiluje svalstvo, vazy a tím zpevňuje klouby. Pro tělo je pohyb nezbytný, a pokud se mu věnujeme pravidelně a přiměřeně, organismus to jen uvítá. Je ovšem nesmysl bez tréninku začít běhat dlouhé tratě. Důležité také je se správně zahřát a protáhnout, a to nejen před během, ale i po něm.
TIP: Jídlo podle znamení zvěrokruhu
Mýtus č. 3: Běh není pro každého.
Řada lidí si myslí, že běhání je pouze pro mladé, zdravé lidi plné energie. Opak je pravdou. Pokud se člověk nepřepíná, začít s běháním lze v jakémkoliv věku i bez předchozí kondice. Je vhodné zejména volit pomalejší tempo, zařazovat přestávky nebo střídat běh s chůzí. Začátky jsou pochopitelně těžké, ale pokud člověk vytrvá, sport posílí nejen tělo, ale i ducha.
