Doporučujeme

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Láska bydlí v mozku. Jak vztah přechází od zamilovanosti až sem?

  • 0
Svátky lásky, třeba ten nedávný na 1. máje, slaví snad všichni zamilovaní. Nezapomínají na něj ani ti z nás, kdo už se svým protějškem prožívají zralý vztah.

Vědecké studie říkají, že počáteční fáze, kdy vidíme protějšek skrze růžové brýle, může trvat překvapivě krátkou dobu. Výzkum publikovaný v časopise Frontiers in Psychology zjistil, že už po šesti měsících má vztah páru tendenci vyrůst z první etapy a vyvinout se v něco jiného.

„Počáteční fáze romantické lásky, typické svou emotivností, se mohou lišit od pozdějšího období charakterizovaného pocity bezpečí a klidu,“ vysvětlují autoři výzkumu.

„První fáze, popisovaná jako zamilovanost, je u většiny párů zřetelná prvních šest měsíců. Vyznačuje se všemi charakteristikami romantické lásky, hlavně vášnivostí a intimitou. V další fázi trvající přibližně šest měsíců až čtyři roky je vášeň dále přítomna, ale zvyšuje se závazek a intimita. Pak nastupuje oddaná láska, ve které je méně vášně, ale závazek a intimita dosahují vrcholu.“

Po relativně krátké době se tedy většina vztahů buď přizpůsobí svému stadiu, nebo skončí. Na druhou stranu můžeme se vztahem na základě těchto poznatků pracovat.

„Zatímco o lásce rádi uvažujeme jako o srdeční záležitosti, je to z velké části otázka mozku,“ vysvětluje Michal Večeřa z e-shopu pro zdravou sexualitu Yoo.cz. „Zamilovat se může být jednoduché nebo intuitivní, ale tyto příjemné a často nepopsatelné pocity jsou produktem složitějších mechanismů, například neurochemických a hormonálních reakcí na sociální faktory nebo genetické podněty.“

Určitě nechceme říci, že vztah s mužem s „minulostí“ je předurčen k neúspěchu....

To potvrzuje také vědkyně Katherine Wu z Harvardovy univerzity, podle níž se naše hormony a chemie mozku velmi mění během tří raných fází partnerských vazeb. Ty označuje jako chtíč, přitažlivost a oddanost: „Ačkoli se tyto fáze jemně překrývají, každá je charakteristická svou vlastní sadou hormonů. Testosteron a estrogen pohánějí chtíč, dopamin, norepinefrin a serotonin vytvářejí přitažlivost a oxytocin s vasopresinem mají na svědomí oddanost.“

Vývoj vztahu je tedy dán. Znamená to však také, že období deziluze, kdy silné pocity romantiky i vášně mizí, může posloužit při budování vztahu trvalého. „Příroda tuto fázi vytvořila z nějakého důvodu: když ztratíte chemikálie, které vám dávají euforii, začnete vidět realitu,“ popisuje neurolog Fred Nour, autor knihy True Love: How to Use Science to Understand. „Je to etapa přehodnocení. Pokud i během ní máte pocit, že jste si svůj protějšek vybrali celkem dobře, vydržte.“

Polibek pod třešní

Romantický vztah nemusí nutně končit po šesti měsících. I zralá láska může být romantická, ostatně každý vztah má individuální průběh. U některých lidí může romantická láska trvat dokonce desetiletí. V takových vztazích je to právě romantika, která tvoří prvky nutné pro dlouhodobé spojení partnerů, tedy sdílené porozumění, emoce a partnerské zvyky včetně romantických tradic typu prvomájového polibku pod třešní.

A romantiku ve vztahu si můžeme i pěstovat. „Zvlášť pokud se aktivně snažíme, aby jiskry stále přeskakovaly,“ říká Michal Večeřa. „Často se setkáváme s dotazy mužů i žen, jak do vztahu opět vrátit víc vášně. Radíme jim zapojení smyslů, například pomocí masáže. Dvě pětiny žen a polovina mužů v našem průzkumu uvedly, že se jim nejvíce líbí, když je erotická masáž vzájemná. Není se čemu divit, protože opětované dotyky podporují produkci hormonů vyvolávajících romantické pocity.“

Závislost

Mnoho lidí považuje rané fáze vztahu za období zvýšeného stresu a nejistoty. Láska je v té době často doprovázena žárlivostí, nevyzpytatelným chováním a iracionalitou spolu s řadou dalších, ne zcela pozitivních emocí a nálad. Podle vědkyně Katherine Wu se zdá, že skupina hormonů podporujících romantiku je zodpovědná i za stinné stránky lásky. Jejich příval přirovnává ke dvousečnému meči, který nás může přimět dělat špatná rozhodnutí, zanedbávat každodenní závazky nebo ubližovat druhým, třeba nevěrou.

Vědkyně vysvětluje, že naše zkušenost s počáteční láskou se podobá závislosti: „Stejné oblasti mozku, které se aktivují, když cítíme přitažlivost, hrají roli ve spouštění příjemných pocitů při působení kokainu nebo sladkostí. Narkomani, kteří se dostanou do abstinenčního syndromu, se vlastně příliš neliší od zamilovaných lidí toužících po společnosti někoho, koho právě nevidí.“ Pozdější, stabilnější fáze lásky tak může být pro mnoho lidí úlevou.

ilustrační snímek

  • Vybrali jsme pro Vás