Věštecká pomůcka: zvíře
Tento způsob věštění vlastně známe všichni – stačí vidět černou kočku, která nám přeběhne přes cestu, a už couváme. Je to přece smůla a neštěstí! Ano, ale metoda zvaná apantomantie dává možnost předvídat budoucnost i díky náhodným setkáním s dalšími zvířátky.
Vesměs to funguje jednoduše: některá zvířata znamenají radostnou událost, jiná nešťastnou. Prokletá je výše zmíněná černá kočka a prasátko, naopak pozitivní sdělení přináší holubička, koza, páv nebo slunéčko sedmitečné. Zahlédnete-li osamocenou kozu, je štěstí na vaší straně, spatříte-li opuštěné jehňátko, čeká vás období klidu. Takové stádo ovcí přináší přímo tuny radosti.
Vraťme se ale zpět ke kočkám, ty hrají hlavní roli ve felidomantii. Stačí pozorovat jejich pohyby a chování – a dozvíte se třeba, jak bude (když kočka kýchne, můžete čekat déšť), nebo to, jak dopadne vaše manželství (pokud na vaší svatbě není přítomna kočka, daleko to ve dvou nedotáhnete).
Jak správně věštit? Budoucnost vám předpoví dlaň, karty i lógr |
Jinou, poněkud oodpudivější možnost čtení z budoucnosti představuje metoda nazývaná epatoskomantie. Dřív, než odhalíme její podstatu, musíme bohužel konstatovat, že tento způsob byl a je velice populární – třeba v antickém Řecku a Římě, v Japonsku nebo v Malajsii. Ve zkratce řečeno, jde o čtení ze zvířecích vnitřností…
Pokud nepracujete v řeznictví, tohle raději nezkoušejte! Živá a svěží zvířata budou lepší, mohla by vás tak zajímat metoda zvaná alektryomantie, která předvídá budoucí události na základě chování zvířat.
K oblíbeným věštitelům patřila vždy drůbež – kohout či slepice se vypustili do kruhu, který byl ohraničen písmeny. Na každé písmenko se umístilo zrnko pšenice – a pak už se jen sledovalo pořadí, v jakém opeřenci zrna konzumovali. To se pečlivě zapisovalo a následně vykládalo, zkrátka velká věda!
A věřte nebo ne, v asijských zemích je zvířecí věštění stále oblíbené, často jsou také angažováni cvičení ptáci, kterým se položí otázka – a oni si pak vybírají z košíčku papírky s různými odpověďmi.
Věštecká pomůcka: nebe
Tato prastará praktika věštění známá jako belomantie pochází z arabských zemí a z Balkánu. Vyhodíte pár předmětů směrem k nebi – a už znáte odpověď na svou otázku. Tedy, lépe řečeno, stačí vám dva šípy nebo klacíky, ty vyhodíte do vzduchu (tak šikovně, abyste se nezranili) – a už věštíte ve stylu belomantie. Musíte ovšem bedlivě sledovat, jak šípy dopadnou. Pokud se cestou dolů zkříží, zní odpověď na vaši otázku NE, když se ani nedotknou, zní odpověď ANO.
Víte, že
|
Kdo by si to chtěl ještě víc ulehčit, ten rovnou na jednu stranu šípu napíše kladnou odpověď, na druhou stranu zápornou a pak už jen čeká, jak šípy dopadnou. Co je po pádu na zem nahoře, to vyhrává.
Fajnšmekři však dokázali vyloudit ze šípů i víc odpovědí než jen ANO a NE. Třeba podle směru, kam šíp letěl, dedukovali, kudy se mají vydat na své životní pouti. Hodně primitivních kultur používalo šípy prakticky denně, k lovu či ke sportu, takže nějaké to věštění už je ani moc neobtěžovalo. To v dnešní době by to asi bylo horší…
Ovšem co si mají počít ti, co zrovna nenosí toulec a luk? Třeba se zadívat do mraků! Říká se tomu aeromantie a jde vlastně o sledování postavení mraků s cílem něco z toho vyvodit. Posloužit mohou i jiné úkazy na obloze, třeba hromy a blesky (ovšem to už je zase další věštecká metoda) nebo vítr, ale k tomu všemu je třeba také věštec, odborník, který umí z oblohy číst.
To ale není v dnešní době až tak populární práce, takže z prastaré metody bývají využívána maximálně rčení, která se zažila. Třeba „ryby na nebi, půl dne sucha na zemi“, „červánky po setmění, pastýřovo potěšení“ nebo „červánky na obloze ranní, pro námořníka varování“.
Věštecká pomůcka: kniha
Nic složitého, myslete na daný problém, projděte kolem knihovny, vyberte libovolnou knihu a otevřete ji. Pak se zavřenýma očima zabodněte prst na jednu ze stran – a je to.
To, co si přečtete, je odpověď na vaši otázku. Bible bývala pro tyto účely skvělá, ale protože ji dnes ne každý má, stačí opravdu libovolná kniha.
Věštecká pomůcka: oheň
Metod, které používají k výkladu budoucnosti oheň, bychom pár našli, ale možná nás až tak nepřekvapí. Maximálně tak jejich netradiční název. Víte třeba, co si představit pod slovem lampadomantie? Lampičky vynechejte, no, možná ty olejové až tak ne, nicméně je třeba svíce a její plamen. Ten dlouhý a zářivý znamená štěstí a úspěch, uvidíte-li pravý opak, raději už se svící ani na nic neptejte. A nezapomeňte, že sfoukávání svící musí provázet přání, tak jako u narozeninového dortu!
Spodomantie pracuje také s ohněm, ale ve větším měřítku. Bude to chtít krb, do kterého vhodíte papírek s napsanou otázkou. Pak se sleduje, co papírek dělá, jak reaguje na oheň, jak mění barvu, jak se pohybuje a točí – a podle toho se tipuje odpověď. Dříve se také četlo z popela, stejně jako dnes z čaje nebo kávy.
Zajímavou a hodně starou je taky metoda s názvem capnomantie – k té bylo třeba ohně na zapálení obětí bohům, pak už se jen pozorovalo, co dělá kouř, který ze zápalné oběti stoupal. Záleželo na všem, jak to voní, jak se kouř vlní, na jakou stranu směřuje.
Věštecká pomůcka: zvuk
Fajnšmekři umí věštit i ze zvuků, které lidé vydávají. Nejde o řeč, ale třeba o smích nebo pláč. Tomuto způsobu se říká geomantie a tato metoda bývala populární v dobách válek – projevy týraných a trpících měly ukázat, kdy zase přijde štěstí. Také duševně nemocní se nedobrovolně stávali „věštci“.
Nejen chiromantie, čtení z ruky, využívá čar na těle. Také metopomantie spoléhá na čáry, respektive na rýhy na čele. Jinak má velmi podobná pravidla jako zmíněné čtení z ruky.
