Sportovní hry provázejí počítače už od dob jejich vzniku - vždyť Pong byl v podstatě prehistorickým tenisem: a co je tenis jiného než sport. Časem se ale objevily i jiné sportovní hry a to povětšinou podstatně realističtější než právě dědeček Pong. Měli jsme tu už nespočet hokejů, fotbalů, baseballů, amerických fotbalů, dokonce i tenisů a basketbalů, ale jen málo her se byť jen dotklo tak oblíbeného sportu, jakým je lyžování a zimní sporty vůbec. Snad jen Winter Games od Accolade blahé paměti, jinak mě žádný titul nenapadá.
Ale ano, přece tu ještě jeden je. Jinak by ostatně nemohl vzniknout tento článek. Uhodli jste, jmenuje se Ski or Die. Dáme si teď malou hádanku: autorem je jedna velmi známá firma, jejíž jméno ale tehdy ještě neznamenalo zaručenou kvalitu. Rozhodně se ještě nejednalo o jednoho z největších distributorů počítačových her a na světě ještě nebyla ani jedna hra z jejich slavných sérií. O podpoře Playstationu se tehdy mohlo zdát jedině věštcům v řadách programátorů tohoto herního studia. Odpověď na otázku, kdo to tedy je, se dozvíte na konci článku…
Ačkoli Ski or Die byla na poli simulací lyžování v podstatě jediným soupeřem zmiňovaných Winter Games (o těch si povíme někdy příště), bylo by trochu nefér tyto dvě hry srovnávat. Zatímco Winter Games jsou v podstatě velmi seriózní simulací osmi zimních sportů, přičemž jde o jednu z prvních her s digitalizovanou grafikou, která nevypadala příšerně, Ski or Die se zaměřují na hratelnost a správnou "free" atmosféru adrenalinových sportů jako snowboarding (u-rampa) nebo koulování (ano, nedivte se, i s touto poněkud zvláštní disciplínou se ve hře setkáme). Pojďme si tedy říci více o jednotlivých sportech, které nám Ski or Die představuje.
Když budeme postupovat zleva, jako první se dostaneme ke koulování. Koulování je docela sofistikovaná disciplína, se kterou si někdo dal pořádnou práci. Vy jakožto závodník jste ukryt v anonymní studni či co to je, a kolem na čtyřech různých světových stranách, mezi kterými se přepínáte pomocí Shiftu, pobíhají kolíkové, kteří se vás snaží sejmout koulemi (sněhovými!). Vy samozřejmě nezůstáváte jen tak nečinně sedět a nenecháte se zasypat, proto je ostřelujete dobře mířenými ranami sněhovými koulemi. Ty vaše ale mají vyšší průraznost, protože zasažení paňáci prostě zablikají a zmizí. Podle typu paňáka za něj dostanete určitý počet bodů. To ale autorovi této disciplíny ke štěstí nestačilo a jal se pilovat další vychytávky. Proto občas projede obrazovkou lyžař, kterého kupodivu nesmíte sejmout (body dolů), eskymačka s nanukem nebo lední medvěd.
Principem této disciplíny v practice módu je vydržet co nejdéle nezasypaný: totiž nahoře na obrazovce vidíte svoji postavu a kolem ní přibývá sněhu. Ten vás postupně zasypává (čím víc koulí na vás lítá, tím rychleji), až se z vás stane regulérní sněhulák - a končíte. Můžete ovšem sebrat lopatku, kterou odhrnete jednu vrstvu sněhu (pro přežití nezbytné). Ve hře se dále nachází dva bonusy: hromádka koulí (překvapivě přidá sněhové koule do zásoby) a hvězdička (po určitou dobu máte koulí neomezené množství). V compete módu jste omezeni časem a je jen na vás, kolik bodů si stihnete vystřílet. Trochu to připomíná Moorhuhn, i když limit je jen jedna minuta. Tentokrát naštěstí nejste omezeni nějakým přibývajícím sněhem. Na druhou stranu jsem nepochopil, proč se v tomhle módu občas objevuje bonus lopatka (je vám na nic…).
Druhý v pořadí je Downhill Blitz, který jsem si osobně v hierarchii disciplín zařadil na druhé místo. Na začátku jste shozeni na vršek kopce a vaším jediným úkolem je sjet jej v co nejkratším čase a předvést co nejvíce skoků. V podstatě si většinou můžete vybrat ze dvou a více sjezdovek, jezdit mimo ně se nevyplácí. Za každé vyjetí ze sjezdovky je vám přičteno 5 vteřin a ještě se musíte rozjíždět znovu. Padat co nejméně je tedy základ. Na několika místech kus sjezdovky prostě chybí. Přesně tato místa jsou určena pro skoky. Skok provedete držením Enteru a nějaké šipky - v závislosti na stisknuté šipce předvede lyžař nějaký trik (nejvíce bodů je za šipku doleva, otočku o 360 stupňů). Krom těchto děr jsou na trati ještě další místa, kde se dá skákat. Určitě bych zmínil ostrůvky v horní části trati, za jejichž přeskákání dostanete bonus 1000 bodů (doporučuji). Pak tu máme veprostřed trati dům, kterému můžete skočit na střechu a zase z ní seskočit. A ve spodní části trati jsou to pak boule, kde se snažte skočit pokaždé minimálně dva, nahoře spíše tři skoky - je za ně spousta bodů a čím víc jich provedete, tím víc dostanete, protože se bonus s každým provedeným skokem zvyšuje. Aby bylo jasno, to funguje tak, že poprvé skočíte otočku za 300, podruhé za 400 a počtvrté už za 600.
Poslední vychytávkou, jejíž zvládnutí je pro vysoký bodový zisk nezbytné, je projíždění mimo trať mezi stromy. Je jen jedno místo, kde toto neznamená pád a nachází se dvě zatáčky pod střechou, ještě před mostem, po kterém následují první boule. Za projetí mezi stromy, skok a vrácení se na sjezdovku (nebojte se, ještě stihnete dva skoky) je hnedle 1500 bodů, takže to za tu trochu rizika rozhodně stojí. Ze začátku tam asi budete jezdit pomalu a opatrně, vězte ale, že to jde projet nejvyšší rychlostí bez pádu. Jen to chce chvíli cvičit :-).
Už na začátku jsem psal, že velkou roli hraje také čas. Ano, je to opravdu tak. Hranice je 2:00 - když jedete déle, nedostanete žádný časový bonus. A jeho výše není rozhodně zanedbatelná - něco přes 8000 (stovky a desítky se určí podle vteřin pod limitem dvou minut, takže třeba za 1:05 už dostanete přes 9000). Pořád zkouším, co to udělá, když zajedu celou trať pod minutu a pořád se mi to ne a ne podařit. Ví někdo, jestli to vůbec jde???
Pak tu máme Acro Areals, tedy akrobatické skoky na lyžích. To je docela zábavná disciplína až do chvíle, kdy se naučíte ideální kombinaci otoček. Klidně vám řeknu, že je to jedno salto pozadu a jedno popředu, pilování už nechám na vás. Rozjezd nijak ovládat nemůžete, se samotným skokem je to už jiné. Pomocí šipek dopředu a dozadu ovládáte otočky pozadu a popředu, připojíte-li Enter, můžete pomocí šipek dělat různé frajeřinky jako roztáhnutí nohou, vykročení apod. Ale řeknu vám: vykašlete se na parádičky a prostě tam hoďte dvě salta: těch pár desetin za to nestojí…
Předposlední disciplínou je Innertube Trash, závody v nafouknutých kolech připomínajících pneumatiky. Soupeříte buďto s lidským protihráčem nebo - není-li zrovna nikdo k mání - s počítačem, který se v této hře nazývá Lester. Ovládání je velmi jednoduché: pomocí Enteru se otáčíte, šipkami určujete směr, Shiftem bodáte (je-li čím). Na trati totiž můžete sebrat rozličné bodací nástroje, například málo účinnou vidličku nebo o poznání účinnější jehlu. Můžete také sebrat náplast a lékárničku, kterými hojíte svému kruhu rány a můžete si najet (když jste tak blbí a nevyhnete se) na pastičku. Za ubodání soupeře je docela dost bodů, takže bodejte o sto sedm. Nejlepší taktika je najet si pod Lestera, zastavit a ubodat ho, pak si na něj počkat a zablokovat se někde u kraje tak, aby se vždy objevoval nad vámi, takže ho budete moci znovu zablokovat, ubodat, počkat si, zablokovat, ubodat, počkat si… Takhle se dají nahrabat tisíce bodů (v mém případě to bylo 6000, ale mohlo to být i víc, kdyby mě to bavilo), takže pak už vám ani nemusí záležet na bonusu za dojetí do cíle jako první, což je 1000 bodů.
Disciplínou úplně poslední a podle mého skromného názoru nejlepší je Snowboard Halfpipe. Je to úplně obyčejná jízda na U-rampě se snowboardem, ale díky její velké variabilitě se u ní nějakou tu chvilku zdržíte, než vychytáte všechny fintičky, za které přibývají body. Základem je, že jedete dolů korytem určitou rychlostí. Existují tři stupně (čtvereček, kolečko, kosočtverec), přičemž na stupni rychlosti závisí triky, které můžete provádět. Dole v korytu se nacházejí papoušci, které můžete sebrat (+15 bodů), zajíčci s motorovkou, pneumatiky, o které se přerazíte a boule, o které se sice také přerazíte, ale můžete na nich také skákat, což je samozřejmě daleko výhodnější. Skáče se (a to nejen na bouli, ale i na okrajích rampy) velmi jednoduše: prostým držením Enteru a nějaké šipky. Podle držené šipky a rychlosti, kterou jedete, pak předvedete nějaký ten trik. V praxi to vypadá tak, že na bouli při čtverečku a šipce dopředu předvedete prostý skok se zvednutým prknem, při kolečku salto popředu a při kosočtverci dvojité salto popředu.
Za každý skok odstupňováno podle obtížnosti dostáváte určitý počet bodů. Daleko větší roli ovšem hraje "Trick bonus", který dostanete na konci jízdy (ta je omezena dvěma minutami). Výše trick bonusu se určuje podle počtu a variability triků, které jste předvedli - tzn. skákali-li jste celou dobu jeden a ten samý skok, můžete se s myšlenkou na rekord rozloučit. Výše trick bonusu několikrát převyšuje body, které je možné si v průběhu závodu vyjet, takže se opravdu vyplatí skákat co nejvíce různých skoků. Nemůžete se vykašlat ani na ty čtverečkové a kolečkové.
Už jsem se zmínil o dvou módech hry: Practice a Compete. Rozdíl je v tom, že při Practice se nemůžete zapsat do high score tabulky. Pro Compete se musíte nejprve zalogovat (zapsat do tabulky jména všech soutěžících hráčů), a pak už můžete začít závodit. Rozdíly jsou v některých disciplínách: rozdíl v koulování už jsem popsal, ve skocích například skáčete tři skoky, které se vám sčítají, pokud jste dali alespoň dva hráče, pak jedete v Innertube trash proti sobě atp. Celkově je lepší se zalogovat a na Practice se vykašlat, alespoň se vyhnete zklamání, když uděláte rekord a nezapíše se vám.
Co se zpracování týče, je takové, jaké byste asi v roce 1990 čekali. Z pohledu dnešního hráče tedy nic moc, i když ta kreslená grafika nevypadá až tak špatně (nemáte-li moc velký monitor) a na svou dobu byla určitě vynikající. Ale od klasiky stejně nečekáte bůhvíjak úžasné zpracování (a ani se ho nedočkáte :-).
Zato hudba vás asi napoprvé překvapí. Samozřejmě nemůžete čekat nijak skvělou kvalitu, když hra používá výhradně PC Speaker, ale myslím, že jeho možnosti využívá na maximum. Bohužel, hudba je POŘÁD STEJNÁ a budete-li hrát Ski or Die trochu déle, začnete brzy zuřit při každém spuštění a první, co uděláte, bude, že zabrousíte do menu a u položky music zaškrtnete off. Takže závěr: hudba je dobrá (na klasiku), ale příšerně stereotypní.
Přišel čas říci si řešení nepříliš složité hádanky položené na začátku článku. Tak tedy, vědí už modří, červení i žlutí, ano, jsou to Electronic Arts. To je překvapení, co?
A jak se to všechno hraje? Pohodově. Samotné jednotlivé disciplíny jsou sice značně stereotypní (škoda, že u sjezdu není více tratí), ale takhle máte vždycky možnost si dát něco jiného. Z vlastní zkušenosti vím, že u Ski or Die se dají strávit hodiny, ba co dím, celé dny, inu, jak bych to řekl, vlastně i měsíce… Než se naučíte všechny finty, skoky, triky a vychytávky, bude to trvat pěkně dlouho. Tak na co čekáš! Sežeň Ski or Die<> a GO (a taky se nevaž, ale odvaž :-)!