RECENZE: WoW: Mists of Pandaria chce potěšit všechny, staré chyby zůstaly

Nejpopulárnější placená západní fantasy on-line hra World of WarCraft učinila další krok. Čtvrté rozšíření s názvem Mists of Pandaria si kladlo za cíl nabídnout široké hráčské základně různorodé možnosti, co ve hře podniknout. To se povedlo. Některé chyby z minulých let však stále přetrvávají.

Mists of Pandaria to má těžké. Klade si za cíl uspokojit širokou hráčskou základnu, jejíž motivace ke hraní se různí. Zatímco jedni hledají ty nejtěžší výzvy, jiným stačí věnovat se pár desítek minut týdně rybaření či sbíraní bylinek.

Vyšperkovat hru tak, aby byli všichni spokojení, je tedy nevděčný úkol. Mists of Pandaria je přesto nečekaně chytlavé rozšíření, kterému se daří původní myšlence dostát.

S výraznějšími nedostatky se potýká ohledně soubojů hráčů (PvP) na bitevních polích (Battlegrounds). Na nízkých úrovních je hra citelně nevyvážená, a to možná více než kdy jindy. Problém je tentokrát v silném léčení.

World of WarCraft: Mists of Pandaria

Na té maximální hru kazí, zejména v pozdních nočních hodinách, velké množství botů. To znamená, že hráčovu postavu ovládá program, jehož cílem není vyhrát, ale obejít pravidla hry, udržet se ve hře a získat zkušenosti a body. Je to mrtvá duše, která týmu nijak nepomáhá a v konečném důsledku škodí. Není to ovšem nová situace. Vývojáři však dosud nedokázali najít recept, jak se s tím popasovat.

Když už jsme u bitevních polí, dvě nová nejsou špatná. V Temple of Power se hráči snaží udržet artefakt co nejdéle, čímž týmu připisují body. Výbava a zejména počet léčitelů rozhoduje. Silvershard Mine je taktičtější. Ze středu mapy putují po kolejích vozíky, které hráči eskortují.

Zhrození hrdiny

Rozšíření Mists of Pandaria uvedlo nové povolání mnicha a rasu Pandarenů. V rámci recenze jsem se rozhodl založit novou postavičku a projít s mnichem vše od první úrovně. Zhruba prvních patnáct úrovní se odehrává ve startovní zóně, v níž je hráč trénován. Zároveň se seznamuje s mytologií nového kontinentu.

Příběhové nitky se nakonec protkají s Hordou a Aliancí, tedy dvěma znepřátelenými frakcemi. Hráč pak učiní volbu, ke které z frakcí se přidá. Po příběhové stránce to nebylo špatné, nicméně vlastní náplň ničím nepřekvapila.

24. září 2012

Do úrovně 85 mě pak čekaly známé nástrahy starého světa, byť s některými předělanými zónami, například Scarlet Monastery či Scholomance. Měl jsem čas se alespoň seznámit s mnichem. Například léčení se rozjíždí pomalu, na nižších úrovních chybí rotace dovedností. Na maximální úrovni je pak velmi zábavné. To ovšem lze říci i o zbylých specializacích.

Vývojáři zřejmě nechtěli zopakovat chybu, kterou učinili, když s rozšířením Wrath of Lich King uvedli povolání Death Knight. Zpočátku bylo neodladěné a v porovnání s ostatními silné.

Mnich má také širokou škálu dovedností, jak se vypořádat s různými herními situacemi, ovšem jeho síla se buduje postupně. Je to na jednu stranu správný směr, protože vyžaduje určitou dovednost, ale je to i nevýhoda, pokud jinému povolání stačí prostě "odpálit" vše naráz.

World of WarCraft: Mists of Pandaria

World of WarCraft: Mists of Pandaria

Mnich má ve svém arzenálu několik experimentálních mechanik, jejichž nevýhoda je, že závisí na odezvě připojení nejen herního světa, ale i ostatních hráčů. Pokud ovšem nahlédneme do toho, jaké změny autoři chystají, vypadá to, že vzali v potaz nejčastější stížnosti hráčů. Přesto mohu říci, že se vývojářům podařilo vytvořit svébytné povolání, která jen nevykrádá ta ostatní.

Vzhůru na Pandarii

Procházet starý a známý obsah samozřejmě nebylo tak atraktivní, a proto jsem se těšil na úroveň 85, kdy jsem se mohl přesunout na nový ostrov Pandaria. Po ochutnávce startovní zóny, kde mě herní náplní tolik nepřesvědčila, jsem měl pochybnosti. Ty ale záhy rozptýlil obří konflikt mezi Hordou a Aliancí.

Rázem mě zase bavilo číst si příběhy a sledovat marnost znepřátelených stran, které myslí jen na válku, zatímco v pozadí všech událostí se rýsuje něco zlověstného. Bavila mě rozmanitost úkolů, příběhů a mnoho sekvencí, které posunují děj dále. Měl jsem dobrý pocit z toho, že celý svět je v pohybu. Příběhovou mozaiku doplňují různé pomníky a ruiny, které poskytují doplňující informace.

World of WarCraft: Mists of Pandaria

World of WarCraft: Mists of Pandaria

Na devadesáté úrovni si hráči například mohou rozjet vlastní farmu. Pěstování zeleniny zvyšuje nejen reputaci u přidružené farmářské frakce, ale hodí se i u profese vaření. Sklízet lze vždy jednou za den, přičemž v pokročilé fázi pěstování zeleniny přináší vítanou pomoc i dalším profesím. Protože vaření se pak dále specializuje, rozhodli se vývojáři jeho trénování usnadnit až do bodu, kdy začíná Pandaria.

Farmaření zapadá skvěle do světa, který se inspiruje asijskou mytologií. Obyvatelé Pandarie jsou farmáři. A i když je to zábava, není povinné. Reputaci lze zvyšovat u herních frakcí sadou úkolů, které se každý den částečně obměňují. Nevýhoda denních úkolů spočívá v tom, že je výhodnější hrát každý den chvíli, než mít jednou za týden čas pár hodin vkuse.

Jednou z dalších novinek jsou bitvy nebojových mazlíčků (pet). Je to minihra, kterou můžete zcela ignorovat, ale když vás chytne, strávíte u ní hodiny. V herním světě chytáte mazlíčky, přičemž do souboje vždy posíláte tři proti třem protihráče. Systém je založen na klasickém systému "kámen – nůžky – papír". Mazlíčci sbírají zkušenosti a lze jim volit dovednosti. Kdo někdy hrál některou ze sběratelských karetních her, pravděpodobně bude spokojen.

Co dál na maximální úrovni?

Jsou tu scénáře, v nichž hráč může prožít některou z událostí z herní mytologie. Výhodou je, že je lze hrát i bez tradičního složení skupiny. A to je možná i jejich nevýhoda, protože mne tolik neoslovily. Nové heroické dungeony jsou skvělé a líbí se mi. Jejich obtížnost je nižší, ale má to svůj důvod. Novinkou je takzvaný Challenge mód, v němž je výbava hráčů normalizována a hraje se na čas. Odměnou je například poutavý vzhled výbavy či nový dopravní prostředek.

World of WarCraft: Mists of Pandaria

Pokud jde o raidy, existují opět tři obtížnosti. Raid Finder je pro hráče, kteří nehledají ani tak výzvu, ale chtějí vidět obsah. Zkrátka jak hra pokračuje. Pro zkušenější je tu ještě normální a heroická verze. Vývojáři jednotlivé části otevírají postupně, zřejmě po předchozích zkušenostech.

Jak z toho ven

Mists of Pandaria je skvělé rozšíření. Je to hra, v níž si teoreticky každý najde to své. Líbí se mi asijská tematika, zejména pak příběhy, které mne dovedly až na maximální úroveň.

Jednu věc však nejde zastřít. World of WarCraft už má svůj věk. Na jednu stranu je to jiná hra, než ta, která vyšla v roce 2004. Tak dlouho už World of WarCraft běží. Jenže druhou stranou mince je jistá okoukanost a unavenost. Nedovedu si představit, že bych World of Warcraft hrál neustále bez přestání. Ale po pauze musím říct, že v Pandarii se mi zalíbilo.