Tenisové hry to v žánru sportovních videoher nemají nijak lehké, zejména proto, že se na ně již tradičně poněkud zapomíná. Paradoxně však právě videoherní tenisy patří obecně k tomu nejlepšímu, co si sportovní fanoušek může přát. Jistě, najde se i spousta titulů nevalných kvalit, ale zatímco kupříkladu takové fotbaly táhne kvalitativně víceméně pouze Pro Evo Soccer, za nímž konkurenční FIFA již znatelně kulhá, mezi tenisy najdeme minimálně tři série, které představují velmi rozumnou volbu. Zatímco praotec a zakladatel současné garnitury kvalitních tenisových her Virtua Tennis se zaměřuje spíše na tu akčněji laděnou část publika, Smash Court Tennis od Namca se snaží jít o něco realističtější, a nyní by se již dalo říci, že i střední cestou, a nejmladší z triumvirátu nejlepších, xboxový Top Spin, si klade za cíl co nejreálnější ztvárnění tenisu.
Vrcholem zdejšího umění jsou takzvané riskantní údery, kdy je potřeba velmi přesného časování vašich úderů včetně servisu.
První Top Spin byl na starém Xboxu přijat veskrze pozitivně, a tak byly první zprávy o druhém dílu pro Xbox 360 kvitovány povětšinou jen dalšími očekáváními výborné hry. A jak se ukázalo, byla tato očekávání naprosto oprávněná, jelikož Top Spin 2 je opět v mnoha směrech výbornou záležitostí. Skvěle se hraje, pohodlně se ovládá a vydrží na dost dlouho. Navíc se zde setkáme s řadou licencovaných známých jmen současného tenisu jak mužského, tak samozřejmě i ženského, a i když by jich samozřejmě mohlo být více a i když zde tenisovému fanouškovi bude nejedno ze známých jmen chybět a sem tam některé z méně známých třeba i přebývat, je vždycky mnohem lepší moci zahrát se skutečným Rogerem Federerem než muset být odkázán pouze na podivného Švýcara Rogara Feredara. Co je ovšem hlavní, Maruška Šarapovová je dokonce na obalu hry a dává tak s naprostým přehledem zapomenout na zašlou slávu Anči Kurnikovové, což platí jak pro její videoherní, tak i reálná tenisová vystoupení.Hlavním zdejším režimem je přirozeně kariéra, do níž naskakujete jako naprosto neznámý, čerstvě v editoru vytvořený hráč, jehož hlavním úkolem je dostat se až na samotný vrchol tenisového žebříčku. To by se nemuselo zdát jako zase jako až tak obtížný úkol, jelikož hned na začátku jste zařazeni na 200. příčku žebříčku, ovšem časem se ukáže, že to zase tak jednoduché nebude. Postup vzhůru je totiž podmíněn dobrými výsledky na turnajích, jenomže zejména v počátečních fázích hry potřebujete v prvé řadě trénovat. Zpočátku to ovšem rovněž není problém, jelikož díky umístění ve spodních patrech pořadí se totiž můžete účastnit pouze méně významných turnajů, mezi nimiž budete mít dost času k tréninku, který probíhá formou několika tematicky zaměřených miniher specializujících se na konkrétní tenisové dovednosti. Po odtrénování rozdělíte bodíky, které získáte mezi své statistiky a celkově to zpočátku jde jako po másle a dostat se do první stovky tak nepředstavuje výraznější problém.
Technická stránka hry je víceméně v pořádku, i když grafika až tak moc neoslní.
Pak už ale začne pomalu přituhovat, zejména proto, že se vám zpřístupní kvalitnější, ale samozřejmě i náročnější turnaje, které jsou ovšem zase lépe bodově hodnoceny. V daný okamžik je potřeba si ale velmi dobře naplánovat postup na několik herních cyklů dopředu, jelikož na jednu stranu je potřeba hrát a postupovat žebříčkem vzhůru, ale na stranu druhou je potřeba ještě i trénovat. V době, kdy trénujete ovšem povětšinou zase v pořadí klesnete, jelikož zatímco jste trénovali, ostatní hráli a získali body. Poklesy v pořadí navíc jsou občas poměrně drastické, a tudíž se klidně může stát, že v době přípravy na velký turnaj klesnete natolik, že se na něj vlastně ani nedostanete, v lepším případě budete muset třeba do kvalifikace. Tato „manažerská“ část, do níž mimo jiné patří i najímání různých trenérů specializujících se na různé tenisové dovednosti či podepisování smluv se sponzory, tak sice působí realistickým dojmem, ovšem do jisté míry je to i tak trochu brzda celé hry, jelikož místo toho, abyste pilovali své údery a stoupali vzhůru, budete muset čas od času řešit, kdy se vlastně zúčastnit turnaje a kdy raději trénovat.Co se týče samotného ztvárnění tenisu, nemůžeme mít v podstatě žádných námitek. Nejprve je ale potřeba si zvyknout na zdejší realistický systém, kdy rozhodně neplatí, že stisknete tlačítko a vaše postava provede úder, ale pak již budou vaše dojmy jen a pouze kladné. Stejně jako ve skutečném tenisu je potřeba i zde se před každým úderem napřáhnout, což si vyžádá jistý čas, a tak se nedivte, že vám při první rychlé hře budou míčky dost často utíkat, i když budou mířit prakticky přímo na vás. Neméně důležitá je i poloha hráče na hřišti vůči míčku v době, kdy provádíte úder. Pokud jej tedy zahráváte již z oblasti za tělem, skončí pravděpodobně v outu, pokud je míček hodně před vámi, je zase mnohem jednodušší zahrát jej do protilehlého outu. Na druhou stranu se ale samozřejmě dají úspěšně odehrát i poměrně krkolomné míče, ovšem chce to samozřejmě již trochu cviku a citu pro hru. Oproti jiným tenisovým hrám není ani zas tak řídkým jevem, když míč skončí v síti, takže dojem z tenisu jako takového je skutečně výborný.
|
Jak již bylo řečeno, v žebříčku jsou rovné dvě stovky hráčů, přičemž víceméně každý z nich hraje jiným stylem, na nějž je v průběhu zápasu potřeba najít účinný recept. Jsou zde techničtí hráči, kteří své údery umisťují s maximální přesností, najdeme zde drtiče od základní čáry a samozřejmě i vyznavače stylu servis-volej, přičemž každý hraje ještě svým specifickým, lehce obměněným způsobem. Mimochodem, v žebříčku je i několik smyšlených českých hráčů, přičemž pozoruhodné na nich je to, že jim autoři přidělili vyloženě rozumná jména typu Zdeněk Staněk, Radek Novák či Dušan Procházka. To že se v mužském žebříčku dá objevit i Naděžda Benešová pak přejdeme velkorysým mlčením, případně se to dá svést na programátorského šotka :-).
Technická stránka hry je víceméně v pořádku, i když grafika až tak moc neoslní. Je totiž spíše líbivá než že by byla vyloženě technicky dokonalá. Mnohá hřiště či tenisové arény vypadají samozřejmě výborně, ale jistě by nedalo zase až tolik práce přidat více animací mezi jednotlivými míči, protože ty stávající se poměrně brzy okoukají, nehledě na to, že zase až tak výborné taky nejsou. Jednotliví licencovaní hráči i hráčky si jsou podobní tu více, tu méně, ale k poznání rohodně jsou. Zvuky jsou zvládnuty vcelku dobře a chválíme i volbu povětšinou rozumné a podle lokality, v níž se hraje, tematicky laděné hudby, kterou lze při zápasech v případě potřeby vypnout.
|
Top Spin 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|