The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena – pěsti ve tmě

Snad žádného filmového hrdinu si nezamilovali hráči tolik, jako Riddicka. Pokračování skvělé FPS proto potěší.

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

Ríša Bé Riddick se nám vrátil. Po eskapádách ve věznici Butcher Bay si ho chytla jeho stará známá Revas na vesmírné stanici Athena. Holohlavému svalovci tak nezbývá, než se zase jednou dát na útěk. A hráči si tak mohou mnout ruce.

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena je pokračováním nečekaného hitu The Chronicles of Riddick: Escape From Butcher Bay z roku 2004, který tehdy totálně odrovnal všechny fandy Xboxu a ostatní konzolisty přiměl závidět. Druhý celovečerní vstup na filmová plátna se však úplně nezdařil a Riddick: Kroniky Temna (to zas byl český distribuční název, co?) se jen tak tak na tržbách zaplatil. S herním Riddickem to tedy nevypadalo vůbec jako z jeho růžového pohledu, díky kterému vidí ve tmě.

Máme tu dvě hry s plešatým černochem v hlavní roli za jednu cenu.

Původní ohlášení remaku tak překvapilo, ale úplnou radost ve mě nevyvolalo. Naštěstí se v Atari rozhodli, ať Starbreeze Studios stvoří i pokračování. Máme tu tedy dvě hry s plešatým černochem v hlavní roli za jednu cenu, což by ocenil i Chuck Norris v teleshoppingu.

Escape From Butcher Bay přichází v hezké, vyhlazené formě a hlavně vysokém rozlišení. Hráči, které tato pecka z minulé generace konzolí minula, si ho tak mají konečně možnost vyzkoušet i na Xboxu 360. Stará Xbox verze totiž nikdy nebyla přidána do seznamu zpětně kompatibilních her a na „třistašedesátce“ prostě nešla hrát.

I po pěti letech se hraje skvěle a velmi dobře i vypadá. Zub času byl k této hře milostivý. Ale nebudu mystifikovat. Za její nestárnoucí kvality mohou vývojáři. Zaprvé již tehdy stvořili hru mnohem zábavnější než většinu současné produkce a zadruhé ji nyní dobře převedli.

Hlavním chodem recenze je ale přece jenom Dark Athena, na které pracoval stejný tým jako na původní hře. Escape From Butcher Bay sice nyní vypadá ještě pěkněji, ale když spustíte Assault on Dark Athena, je vám ihned jasné, že tohle je jiné kafe.

Hra je samozřejmě mnohem hezčí. Viditelnost se několikanásobně zvýšila, textury jsou mnohem hladší, stejně jako animace. O detailnějších modelech postav ani nemluvě. I přes svou stylovost a pohlednost se samozřejmě nemůže Assault on Dark Athena rovnat například s Gears of War 2 nebo pátým Resident Evilem. A hlavně pokud vás odrazují hry, které se odehrávají především ve tmě, na nového Riddicka zapomeňte.

Příběh pěkně navazuje na předchozí herní dobrodružství a ukazuje, co všechno Riddick prožil se svým feťáckým dozorcem Johnsem před filmovým Pitch Black. Začátek hry se odehrává na zmiňované vesmírné stanici, ale brzy se přenesete do další a dosti odlišné lokace. Některá prostředí jsou obzvláště stylová, konkrétně tedy ta, ve kterých hraje velkou roli gravitace. Jestli tuto hru budete hrát až po přečtení recenze, tak si určitě na tato slova vzpomenete.

Poprvé se také setkáváme s multiplayerem.

Při svém dobrodružství budete potkávat nejrůznější postavy, kterých však bude výrazně méně než v jedničce, tedy nule, ehm, prostě v Butcher Bay. Rozhovory jsou opět cool a stylové. Kromě Vina Diesela jako Riddicka se ze známějších hlasů objeví i Lance Henriksen. Dabing je tedy na perfektní hollywoodské úrovni. A nechybí ani Riddickovy typické hlášky, nad kterými se nelze neusmát. Vše pak podkresluje temná, filmová a někdy až orchestrální hudba.

Ihned po začátku je vám jasné, že tohle bude opět mela. Systém ovládání se nezměnil, stejně jako Riddickovy hbité vraždící ruce. Na pěstní souboje je opět kladen velký důraz. Navíc byly více propracovány jak co se týče úderů, tak především dorážecích sekvencí, kterých je mnohem více a jsou ještě krvavější než v Butcher Bay.

Scar Gun

Ať se vám to líbí nebo ne, v novém Riddickovi se prostě víc střílí. Nejvýraznější zbraní z celého arzenálu je Scar Gun. Riddick ve hře mele něco o tom, že byla původně vytvořena, aby lidi léčila. Upřímně si to nedokážu představit, protože jak je vám později sděleno, přilepí se to na požadovaný objekt a bouchne. Vystřelený projektil po dálkovém odpálení exploduje. Můžete si tak vytvořit i hezkou sbírku projektilů, třeba na těle sub-bosse, a odpálit je najednou. Jednoduché, ale účinné.

Po zhruba první třetině však zjistíte, že oproti původní hře je více kladen důraz na střelbu, a hra je tak FPS v klasičtějším slova smyslu. Nechybí ani obvyklá procházka v mechovi a „svezete“ se i v něčem jiném, větším. Příznivci hopsání a šplhání z pohledu v třetí osoby se také nemusí obávat. Ani o tyto části nebudou v Atheně ochuzeni.

Samozřejmě se nemusíte bát, i zbraní na blízko je tu dost. Řeč je o nožích, tyčích a samozřejmě známých Riddickových břitvách jménem Ulaks. Nepřátel je - co se týče druhů - poskrovnu, ale stačí to. jsou navíc styloví a dokonale zapadají do celého plešounova univerza.

Velkým negativem jsou některé zákysy, které logickým herním uvažováním rozhodně nevyřešíte. Nevyhnu se spoilování, ale část, ve které musíte odvléct nepřátelského drona pekelně daleko (lze ho vléct navíc pouze pozpátku), rozstřílet s ním sklo, které je tak vzdálené, že není ani vidět, a pak posléze dojít pěknou štreku tam, kde jste něco rozbili, je z mého vlastního pohledu úplná demence. Kvůli takovýmto vývojářským úletům občas vzniká značná frustrace, což by u Riddicka asi nikdo nečekal. Naštěstí se to dá s několika nadávkami na rtech skousnout.

Celkově však Dark Athena, byť je nepopiratelně kvalitní a mnoho her by jí mohlo závidět, nedosahuje kvalit Butcher Bay. Zklamání? Ani ne. Pořád je to pecka, které stojí za víc než jedno zahrání. Už kvůli sbírání karet s odměnou a odemykání nejrůznějších bonusů. Potěší navíc možnost si hned od začátku vybrat, kterou hru chcete spustit.

Poprvé se také setkáváme s multiplayerem. Je zde přítomno několik klasických režimů či spíše variací na ně. Jedná se o klasiku, která neurazí, zabaví, ale asi se vám nijak nevyryje do paměti. Jeden z módů však stojí za vyzdvihnutí. Pojmenován je stylově Pitch Black a hráči se v něm rozdělí na dva týmy. V jednom je Riddick a v druhém všichni ostatní. V arénách je naprostá tma a všichni mají za úkol zlikvidovat Riddicka svými zbraněmi, vybaveni baterkami. Riddick samozřejmě spoléhá jen na své vlastní hi-tech oči.

Riddick je postava, která dodává hře mnohé, ale i kdybyste hráli za Frantu Vomáčku, tak byste se bavili. Assault on Dark Athena je pecka, které chybí k dokonalosti snad jen to, že není Butcher Bay. To samozřejmě přeháním, ale je to vážně kvalitka. Navíc je to sci-fi jak řemen.