Obecně se má za to, že je nejtěžší psát recenze na špatné hry. Není tomu tak. Pokud je totiž hra vyloženě špatná, píše se její zhodnocení naopak víceméně samo, jelikož se dá zaříznout úplně všechno. Mnohem horší je to ale v případech, kdy člověku na stole přistane hra ze série, která má sebou již slušné úspěchy, ale zatímco daný nový díl vykazuje prakticky všechny prvky kvality, je z něj cítit, že to není tak úplně v pořádku. Asi nemá cenu chodit zbytečně kolem horké kaše – Smash Court Tennis 3 je přesně tento případ.
Je tu ale jedna potíž, a to rozhodně ne malá.
V případě této hry je zcela zřejmé, že k její tvorbě autoři přistoupili maximálně zodpovědně. Nejenže zde máme řadu licencovaných tenistů v čele s Rogerem Federerem či Justine Henin, ale navíc je od prvních chvil zřejmé, že cílem nebylo vytvořit „jen tak nějakou arkádičku“. Jedná se tedy podobně jako třeba v případě předchozího dílu na PS2 o značně sofistikovanou záležitost, která má s reálným tenisem společného opravdu hodně a nebáli bychom se ani říci, že dokonce ještě více než předchozí dva PS2 díly. Pro našince má navíc nový Smash Court ještě to kouzlo, že je zde možné si zahrát jak za Tomáše Berdycha, tak i Nicole Vaidišovou, což je, pokud nás paměť neklame, historický rekord, co se týče počtu českých tenistů v jedné videohře.Zpět ale k pojetí nového Smash Courtu. Jak již bylo řečeno, rozhodně se nejedná o žádnou zběsilou šavlovačku raketami na síti a pro dobré výsledky to chce nejen pevnou ruku na analogové páčce a hbité prsty na tlačítkách, ale zároveň i patřičnou dávku tenisového myšlení. To je samo o sobě jistě skvělé, jelikož se tím zvyšuje autentičnost tenisového prožitku, zejména pokud navíc ještě přihlédneme ke skutečnosti, že v drtivé většině případů rozhodně není jedno, který ze čtyř možných základních úderů zahrajete. Navíc je potřeba se skutečně s rozvahou pohybovat po kurtu a to i přesto, že hra disponuje možností zrychleného běhu, samozřejmě v rámci reálných mezí, takže se netřeba obávat lámání sprinterských rekordů, a v neposlední řadě i velmi záleží na správném časování a provedení úderu. Takže ve výsledku naprostý sen každého virtuálního tenisty.
Nový Smash Court Tennis se zkrátka tak říkajíc minul platformou.
Je tu ale jedna potíž, a to rozhodně ne malá. Největším problémem tohoto titulu totiž paradoxně není vlastně žádný prvek samotné hry, ale platforma, na které byl vydán. Ne, neděste se, PSP samozřejmě pořád zůstává tou super mašinkou, kterou si doma hýčkáte, ale tak nějak se nám zdá, že je to právě Smash Court Tennis 3, jenž by mohl obsadit trůn pro nejnevhodnější hru pro tento handheld. Ze všeho výše uvedeného totiž mimo jiné vyplývá skutečnost, že než se naučíte alespoň jakž takž slušně hrát, bude to chtít pár hodin poctivého tréninku přímo na kurtu. Jistou naději sice skýtá poměrně obsáhlý tutoriál, jenž vám vysvětlí a naučí vás všechny možné zdejší techniky, ale na druhou stranu si při plnění jednotlivých lekcí uvědomíte, že toho je tak moc, že se to snad ani naučit nedokážete. Respektive dokázali byste, kdyby tako hra vyšla na dosluhující PS2 nebo ještě lépe na nastupující PS3, kde by se navíc jistě honosila skvělým technickým zpracováním. Ono totiž pilovat tenisové techniky pěkně doma v křesle s pořádným ovladačem v ruce je něco značně jiného než se o to samé pokoušet na handheldu, který je navíc primárně určen ke hraní si na cestách, což je v případě nového Smash Courtu téměř nemožné, zejména z již zmíněného důvodu nutnosti přesného ovládání a časování. A upřímně řečeno bychom nechtěli zažít situaci, že si na delší cestu letadlem vezmeme právě tuto hru a základní dovednosti si budeme osvojovat ještě na imigračním oddělení v cílové destinaci.Je to ale skutečně velká škoda, protože takovýto nepoměr přinejmenším rozdělí hráče na dva tábory. Jedni budou nadšeni, že si pořádný tenis zahrají i na přenosném zařízení a ti druzí zase budou znechuceni, že si svou oblíbenou sérii na cestách příliš nezahrají, protože vyžaduje větší než malou dávku učení. O instantní zábavu pro všechny se tak bohužel nejedná. Jelikož se řadíme spíše k té druhé skupině, vzali jsme nakonec na milost i námi ne zcela vřele přijatý Virtua Tennis na PSP a v souvislosti se SMT3 se nám na mysl přikradla i jakási paralela s Mario Tennisem na GBA. Tam jste si totiž taky docela dlouho nezahráli, ale na druhou stranu když jste si tam odkecali zdlouhavý úvod, tak už vše jelo jako po másle.
|
Jakési částečné řešení představuje hlavní režim kariéry, v němž tradičně budujete svého borce tak říkajíc od nuly, ale ani tak to není úplně ono. Sice proti vám nastupují zprvu samá másla, ale úplně stejné máslo jste i vy, takže o co jednodušší jsou soupeři o to větší amatér je váš borec. Samozřejmě že zde je prostor pro vaše zlepšování a rozhodně budete schopni hrát lépe než kdyby proti vám nastupovali hned ti největší drtiči, ale nijak extra skvělý pocit z toho asi mít nebudete. I zde je totiž rozjezd takový podivně pomalý, což docela ostře kontrastuje s nedávným Virtua Tennisem 3, kde stačí skutečně jen pár zápasů, abyste se naladili na potřebnou vlnu. V SMT3 je tak i tento mód takový nějak unylý a přestože představuje po tutoriálu druhou nejlepší možnost, jak se s hrou sžít, obáváme se, že ani on nedokáže kdovíjak pohltit.
|
Smash Court Tennis 3 | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|