Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Silent Hill 2 – strach v opuštěném městě

  12:00aktualizováno  15. února 3:26
Bizarní pekelné stvůry a šílené herní výjevy, které nemohl navrhnout psychicky zdravý člověk. Strach z neznáma, který přiková k monitoru. Takový je Silent Hill 2 – adventure survival horor.

Pokud chceš opravdu vidět Mary, budeš muset prostě zemřít. Možná se ale dostaneš někam úplně jinam než ona, Jamesi.

Silent Hill II(Petr Ticháček) Řekl bych, že jsme asi někomu nechtěně vypálili rybník. Určitě se mezi externisty BonusWebu najde někdo, kdo se na Silent Hill 2 těšil jako na smilování boží a už v předstihu si brousil zuby na svou životní recenzi. Leč, jak už to tak bývá, osud tomu chtěl jinak a tento očekávaný port z konzole PS2, jehož ohlášení vzbudilo mezi příznivci survival horrorů obrovský rozruch, skončil spolu s další hrou od Konami Shadow of Destiny v mých rukou. V rukou člověka, který o tuto hru nijak zvlášť nestál. Člověka, který sice má rád adventury až do morku kosti, ale který se štítí jakékoliv akce jako jezevec myslivce. Jenže dokázali byste odolat hře, o níž všichni konzolisté básní a která je přece jen minimálně z poloviny adventurou? A která se vám ke všemu vmlouvavě povaluje po stole? Já to nedokázal. Nicméně s vědomím, že akční adventury nejsou moje krevní skupina a že by tahle recenze mohla dopadnout všelijak jen ne dobře, jsem zavčasu hlasitě zvolal „HELP!“, na což jako první zareagoval kolega a zachránce Petr Poláček alias Sleepless. Ani on se ale zprvu do recenzování příliš nehrnul, ovšem z naprosto opačných důvodů. Byl totiž PS2 verzí Silent Hillu 2 natolik uchvácen, že dle Silent Hill II jeho slov budou jakékoliv jeho názory na tuto hru absolutně neobjektivní. Tak to vidíte. Máte před sebou text od dvou lidí, kteří se do jeho psaní nehrnuli a kteří mají na hru dva docela odlišné názory.

(Petr Poláček) Původní PS2 verze Silent Hill 2 vyšla již před více než rokem a pokud by v té době někdo prohlásil, že si ji budou moci jednou zahrát také majitelé PC, dočkala by se dotyčná osoba pouze hanebných posměšků a doporučení k návštěvě svého psychologa – snít za bílého dne je totiž velmi nebezpečné :o). A vidíte, stalo se. Abyste majitele PS2 pochopili, každá z her v sérii Silent Hill je pro ně něco jako rodinné zlato, které se dědí z generace na generaci (z PSX na PS2) a nikdo si je za žádných okolností nedovolí darovat, natož prodat. Až na Konami, chamtivého vývojářského a distribučního giganta, který kromě obrovského množství jiných kvalitních konzolových her stojí za žánrově asi nejvíce podobným titulem - Resident Evil. Ten si na PC našel cestu již dávno, ale valného úspěchu se (hlavně kvůli odfláknuté konverzi) nedočkal, což je pro majitele PC škoda. Zvlášť, když jemu podobné a původem PC hry (např.: Alone in The Dark 1 - 4) se mu kvalitou nanejvýš blížily.

Silent Hill IIVraťme se však zpět k sérii Silent Hill. Ta svoji historii začala psát v lednu roku 1999, kdy na PSX vyšel první díl a nutno říci, že si okamžitě získal statut naprostého kultu. Co do konceptu se jednalo o klasický survival horror (kombinace akce a řešení různě obtížných puzzlů), který exceloval především neopakovatelně temnou atmosférou, zvuky i hudbou, kde převažovalo ticho a šum rádia, jenž indikoval přítomnost nepřátel. V neposlední řadě stála za úspěchem stylová grafika (hlavní slovo měla neprostupná mlha a jakoby „ošoupané“ textury) a výborné CGI animace. Silent Hill II pak při zachování původní struktury přišel s novou zápletkou, díky možnostem PS2 přinesl lepší grafiku a tím pádem i atmosféru. V současné době se připravuje již třetí díl, který si zakládá na týchž prvcích jako díly I a II, ale přinese zcela nové postavy, příběh, ještě více nervy drásající atmosféru a především grafiku. Ta již na prvních obrázcích nahání hrůzu, již zasvěcení majitelé PS2 tak toužebně očekávají a kterou nikde jinde a v takové intenzitě nedostanou. Dost ale řečí o budoucnu; je načase vás uvést do míst, kde je mlha tak hustá, že by se dala krájet.

Silent Hill IIA s tím krájením to, prosím, berte doslova! Ve hře totiž uvidíte tak nanejvýš na pět kroků kolem sebe a jeden by se opravdu divil, co Jamese Sunderlanda, hlavního hrdinu hry, na takové místo přivádí. Že by zvědavost? Láska? Nebo beznaděj? Pravděpodobně od všeho trochu. Abyste tomu rozuměli, James je vdovec. Jeho žena Mary zemřela před třemi lety a to právě v městečku Silent Hill. Jak je ale možné, že od ní James teď, po tak dlouhé době, obdržel dopis? Má to snad být nějaký hloupý žert? Nebo je doopravdy naživu? Je jen jediná možnost, jak zjistit pravdu. V dopise stojí, že je Mary stále v Silent Hillu a čeká na něj na jejich zvláštním místečku. Co to ale je to „zvláštní místečko“?

PC verze nabízí oproti původní PS2 verzi několik novinek a vylepšení. Jedná se zejména o 6 možných konců a dva hratelné scénáře - Letter from Silent Heaven a Born from a Wish (PS2 verze obsahovala 5 možných zakončení a pouze 1 hlavní scénář). Do zmíněného nového scénáře, v němž dostanete pod kontrolu Jamesovu známou Marii, je však vhodné se pustit až po dokončení hlavní hry… tedy budete-li ještě po psychické stránce zcela v pořádku. Bohužel se však jedná pouze o třešničku na dortu, jelikož maximálně za dvě hodinky budete s tímto přídavkem hotovi, bez ohledu na zvolenou obtížnost. V SH II totiž existuje několik stupňů obtížnosti pro část soubojovou i adventurní. Konkrétně Silent Hill IIsi pro souboje lze nastavit obtížnosti: beginner, easy, normal a hard, čímž ovlivníte počet nábojů a lékárniček rozházených po lokacích, výdrž protivníků, velikost Jamesova zdraví a rychlost, s jakou se omráčené stvůry postaví zpět na nohy. Pro adventurní část jsou k dispozici jen tři obtížnosti: easy, normal a hard. Tím, kromě jiného, určíte, kolik indicií budete mít k dispozici pro rozluštění puzzlů. Já osobně jsem si po zkušenostech s PS2 verze nastavil obtížnost soubojů na normal a puzzlů na hard, jelikož jsem si většinu z nich ještě pamatoval, no a mírumilovný BigPeter volil obtížnost soubojů easy a puzzlů taktéž hard (jak taky jinak, že :o)).

Městečko Silent Hill leží na pobřeží velkého jezera někde ve Spojených státech. Není nijak zvlášť rozsáhlé, ale pro účely hry je velké až až. Abych pravdu řekl, po prvních pár desítkách minut jsem byl ze hry spíše rozčarovaný. Zabarikádovaná příjezdová cesta donutila Jamese nechat auto pěkných pár mil od města a dlouhá cesta po svých v husté mlze, okořeněná snad jen setkáním s mentálně nestabilní dívkou na hřbitově, na mě nezapůsobila nijak zajímavě. O nic zajímavější pak nebyl příchod do ulic města, v nichž sice stály desítky různých domů, ale ani do jednoho z nich nešlo vejít. Prostě a jednoduše, interakce s prostředím prakticky Silent Hill IInulová a v zamlžených ulicích jsem si připadal naprosto ztracený a dezorientovaný. Obrat však nastal ve chvíli, kdy jsem natrefil na první prohnilou zombii a posléze se dostal do prvního opuštěného domu, do nějž nepronikal snad jediný paprsek světla. A teprve v tuto chvíli jsem si uvědomil, v čem spočívá největší síla této hry. V atmosféře.

Přesně tak. Právě tenhle prvek činí Silent Hill II hrou výjimečnou a pokud atmosféře podlehnete stejně jako já a nakonec i BigPeter, ztratíte veškerou naději na nalezení cesty zpět. Vinu na tom nese všechna ta tajemná neprostupná mlha, tmavá zákoutí temné části Silent Hillu, bizarní pekelné stvůry, hudební doprovod, zvuky, grafika a šílené výjevy, které nemohl navrhnout psychicky zdravý člověk. Tohle všechno, smíchané do jednolitého konceptu, roztočí kola vaší představivosti na plné obrátky a vy si uvědomíte, že Silent Hill II není hra, ale zkušenost; něco, co jste již mnohokrát zažili ve svých snech - nočních můrách - a nyní se to pouze stává (i když jen zprostředkovaně na obrazovce) realitou, která se slovy jen těžko popisuje.

Největší zásluhu na dokonalé atmosféře nese bezpochyby herní prostředí. Každá z poměrně velkého množství Silent Hill IIlokací je zpracována vlastním unikátním stylem a navozuje specifickou atmosféru. Společné mají pouze to, že je vše kolem vás v dezolátním stavu a že se všude budete bát bez ohledu na to, zda navštívíte nemocnici v Brookhawen, věznici v Toluce, staveniště, hřbitov, některý z městských barů, čerpací stanici, nebo do mlhy zahalené jezero a opodál stojící hotel. Zkrátka s každým metrem herní plochy, s každou místností, koutem a texturou si autoři vyhráli a je to setsakramentsky poznat. Navíc stejně jako v prvním dílu nechybí fantastický efekt grafického šumu (obrazovka jakoby mírně zrní), který je sice možné vypnout, ale v zájmu co nejdokonalejší atmosféry to rozhodně nedoporučuji.

Poctivá práce designérů a grafiků je vidět i na vašich oponentech, lépe řečeno odporných stvořeních, která na své pouti hrou potkáte a na jejichž přítomnost upozorňuje chrčící rádio. Připravte se tedy na setkání s bezhlavými zombies, s nemocničními sestřičkami bez tváře (doslova) a s několika druhy démonů. Finálního bosse představuje démon s hlavou ve tvaru pyramidy (jeho vylepšená verze má hlavy dvě), nebo démon visící ze stropu. Dočkáte se však i dvou bossů lidského původu, z nichž jedním je… ale to koneckonců zjistíte sami. K likvidaci těchto potvor si pak budete muset vystačit s omezeným arsenálem, čítajícím brokovnici, loveckou Silent Hill IIpušku, obyčejnou pistoli, železnou trubku, dřevěné prkno, nůž, sekáček na maso a už z dob Dooma tolik oblíbenou motorovou pilu.

Vzhledem k tomu, že Silent Hill je místem prakticky opuštěným, stává se setkání s každou vlídnou lidskou bytostí učiněným pohlazením po duši a psychickou vzpruhou zároveň, neb s vědomím, že v tomhle vražedném blázinci nejste sami, se hned dýchá o poznání lépe. Přesto je většina těchto setkání doprovázeno menším šokem. Ona totiž ani jedna ze čtyř postav, na než narazíte, to nemá v hlavně tak úplně v pořádku… Možná s výjimkou malé holčičky Laury. Kupříkladu s tlustým a zamindrákovaným Eddiem se seznámíte na zničeném záchodě a dialog to nebude věru smysluplný, obzvláště když má jeden z komunikujících hlavu strčenou v pisoáru. Stejně tak ani v přítomnosti Angely se člověk necítí moc bezpečně, jelikož má tahle dívka sklony k sebevraždám a její máchání nožem v ruce nevěstí nic dobrého. Snad jedině Marie, pohledná sexy dívka až nápadně podobná Jamesově mrtvé ženě, má všech pět pohromadě a možná i proto se rozhodne našeho hrdinu nějaký čas doprovázet. Pokud bych však měl jmenovat jedinou postavu, na setkání s níž dlouho nezapomenu, byla by to zabijácká „Pyramidová hlava“. Tenhle arci parchant jen dokresluje zvrácenost herního světa, protože vždy, když na něj narazíte, provádí nepopsatelné sexuální orgie s rozkládajícími se zombíky. Dám vám jedinou radu – před touhle Silent Hill IIbestií utíkejte, co vám budou nohy stačit. S jindy účinnou motorovkou byste jí totiž mohli tak nanejvýš očistit chrup od zubního kamene.

Pravá podstata hry spočívá v prohledávání města a několika rozsáhlých komplexů, o nichž už se zmiňoval Sleepless. Z toho se dá taky vydedukovat, jaký úkol je zde na pořadu dne – shánění klíčů od zamčených dveří. Veškeré dostupné lokality je bezpodmínečně nutné důkladně prozkoumat a to s baterkou v ruce jedné (jinak byste si v té tmě neviděli ani na špičku nosu) a nějakou zbraní v ruce druhé. Přece jen, pohybovat se po zdemolované věznici se všemi těmi zombíky okolo by se bez prstu na spoušti odvážil jedině šílenec, nevážící si vlastního života. K orientaci v cizím prostředí dokonale slouží několik map všech přístupných domů i celého města, do nichž se automaticky zakreslují průchodné i zabarikádované dveře a označují se též všechny lokace, na nichž je třeba vyřešit nějaký složitější puzzle. Pojem „složitější“ ale neberte doslova – obvykle stačí kupříkladu vložit mince do slotů ve správném pořadí nebo otevřít kufřík s číselným zámek (nápověda se vždy nachází někde nablízku). Co Silent Hill II mě však opravdu příjemně překvapilo, byla možnost vzájemně kombinovat předměty v inventáři, což hned činí adventurní složku zajímavější a propracovanější.

Jen je věčná škoda, že puzzlů není na úkor soubojů více. Na druhou stranu chápu, že je nutné brát ohled i na ty, kteří si zakládají právě na akční složce hry a kteří si na začátku nastavili obtížnost puzzlů na easy. Rád bych se ještě na okamžik zastavil u baterky. Ta vám sice usnadní orientaci v temných zákoutích Silent Hillu, ale přesně v duchu hesla „Nic není zadarmo“ na vaši přítomnost upozorňuje příšerky nacházející se poblíž. Pokud se tedy necítíte příliš silní v kramflecích (např. máte málo nábojů, poslední zbytky zdraví a žádný uzdravovací prostředek), raději ji vypněte a vyzkoušejte, jak kvalitní mají v Silent Hillu černočernou tmu.

Setkání se všemi těmi pekelnými parchanty bude sice v mnoha případech znamenat přinejmenším úlek, ale měli byste je zvládnout bez větší újmy na Jamesově zdraví. Až na jednu či dvě výjimky jsou totiž všichni dost pomalí a vzhledem ke stádiu rozkladu i neohrabaní. James sice také nepatří mezi nejrychlejší akční hrdiny všech dob, ale pokud si dáte pozor, není třeba se obávat časté smrti. Navíc na každou z příšerek nejvíce platí určitý typ zbraně. Likvidace zombií vám tak nejlépe půjde od ruky za pomoci dřevěného prkna (nezapomeňte, Silent Hill II že střelami je nutno šetřit), sestřičky zajisté podlehnou vašemu šarmu po několika ranách železnou trubkou no a zbytek potvůrek zase neodolá vábení střel z brokovnice, případně lovecké pušky. Ač je to tedy s podivem, motorovku jsem prakticky nepoužil, hlavně kvůli tomu, abych zbytečně neriskoval přímý kontakt s mojí budoucí obětí.

Vidíte, má taktika byla naprosto odlišná... Tedy, taktika – tohle slovo se vlastně ani nedá při hraní na nejjednodušší obtížnost soubojů použít. James totiž vydrží poměrně dost ran od nepřátel a v inventáři se mu nakupí desítky uzdravovacích lektvarů a tolik střeliva, že by mu to vystačilo i na bitvu u Stalingradu. Proto jsem zpočátku používal výhradně motorovku a později pouze pistoli, protože na rozdíl od brokovnic se s ní dá velmi rychle a flexibilně manipulovat. A navíc, efekty stříkající krve po zásahu řetězem nebo odletujících nábojnic z pistole a jejich následné cinknutí při dopadu na zem byly v podstatě jediným oživením, které souboje poskytovaly. Kdo ví, třeba to bylo právě vlivem zvolené nízké obtížnosti, ale řezání desítek otravných zombíků se stalo velice rychle nudnou a stereotypní záležitostí. Oni totiž nejsou tím, co by hráči nahánělo strach. Naopak – strach budete mít z neznáma… z odporných zvuků daleko na konci chodby, z ohavného prostředí a z pyramidové hlavy, která jako jediná má reálnou šanci Jamesovi ublížit. Výskyt ostatních nepřátel, jichž je až Silent Hill IIpřehnaně mnoho především venku na ulicích, se pro mě stal nutným zlem, které je nutné k dokončení hry překonávat.

Naneštěstí do jakéhosi stereotypu upadla postupem času celá hra. Designéři vysázeli prakticky všechny své trumfy na stůl již v rané fázi a tím za svojí kreativitou udělali velkou tlustou čáru. Stále tak nebudete mít na práci nic jiného, než procházet rozlehlé potemnělé prostory, sbírat jeden klíč za druhým a zabíjet stále stejné a stejně otravné nepřátele. Dění se tak stane předvídatelné a zatímco v úvodu hry jsem dostával infarkty z každičkého stínu, v pozdější fázi mě dokázalo postrašit jen máloco. A v tomhle bohužel vidím největší slabinu hry, neb ve svém finiši již od počátku zhýčkaného hráče nemá čím zaujmout.

Svou poslední výtku vyřknu vůči nepříliš povedené práci kamer. Samotné ovládání postavy si určitě nezaslouží křivých slov – chůze i běh jsou bezproblémové a identifikace předmětů k sebrání jakbysmet, neboť se za nimi hlavní hrdina ohlíží už z velké dálky a při troše všímavosti je takřka nemožné je minout. Kamery ale celkové ovládání zbytečně komplikují. V menších místnostech jsou rozmístěny staticky, nikdy nezabírají celý prostor a pokud se zde nachází nějaký nepřítel, změní se jeho likvidace ve hru na slepou bábu. V exteriérech a rozlehlejších halách či chodbách již kamera plynule sleduje postavičku hrdiny, nicméně často z boku nebo dokonce zepředu a vy tak nemáte tušení, kam si to vlastně špacírujete. Naštěstí je možné si kameru klávesou „S“ zkorigovat tak, aby postavu sledovala zezadu, jenže tato korekce je nutná prakticky vždy po změně směru chůze/běhu. A já se ptám proč? Proč nelze ovládat natočení kamery myší (jako ve Shadow of Destiny)? Nebo Silent Hill IIproč neplave stabilně nad ramenem postavy a neotáčí se společně s ní (jako v prakticky každé 3rd person akční hře)? Proč potřebuji několik cenných vteřin na to, abych zjistil, že dotírající zombík stojí dva kroky po mé levé ruce? Odpovědi na tyto otázky jsou bohužel ukryty hluboko v mozku člověka, co systém kamer navrhoval.

Kdo by to do BigPetera řekl, že zrovna efekt stříkající krve bude tím, co jej na soubojové části nejvíce zaujalo :o). A vězte, že při nižší obtížnosti soubojů si právě krve užijete dost a dost. Přijmete-li však výzvu a nastavíte si těžší souboje, rozhodně to již taková pohoda nebude. Kritika, které BigPeter podrobil kamerový systém je také jistě oprávněná, ale rozhodně bych to neviděl až tak černě. V rámci možností autoři dělali co mohli a například takové srovnání kamer v Silent Hillu II a jakémkoli dílu Resident Evil (jako žánrově i zpracováním velmi podobných her) jasně vyznívá ve prospěch prvně jmenovaného titulu. Na výše zmiňovaný kamerový systém v Shadow of Destiny to však opravdu nestačí a v případě některých soubojů se problémům nevyhnete.

Silent Hill IIV mém případě je o výsledném hodnocení hry prakticky jasno, i když si uvědomuji, že jisté skupině hráčů se bude zdát ve světle celého textu recenze přemrštěné. Zaujatý jsem byl již před hraním i po několikerém dohrání jak PC, tak i PS 2 verze. O tom, že je Silent Hill II i na PC hrou výjimečnou, mě tedy nepřesvědčí ani občasná nuda z procházení rozlehlých prostor, absence myši v ovládání, neměnný koncept puzzlů a určitě ani občas frustrující množství soubojů. Všechny tyto neduhy totiž přebíjí jedinečná atmosféra, neopakovatelně temný příběh, druhý scénář, 6 různých zakončení hry (v nichž nechybí ani populární UFO a smutná sebevražda), výborné zvuky, hudba i dabing jednotlivých postav a spousta zdánlivě nesouvisejících věcí, poznámek a hádanek, které objevíte až při druhém, či třetím hraní. Právě ty vám pomohou pochopit, co se vlastně v městečku stalo a co vám chtěli vývojáři prostřednictvím hry sdělit. A vězte, že až si to uvědomíte, budete asi zhnusení a šokováni, ale určitě se začnete pomalu těšit na třetí díl, který, dá-li bůh, si taktéž najde cestu i na PC. Silent Hill II prostě na PC nemá obdobu a konkurenci. Proto je mé hodnocení tak vysoké.

Tak dobře, dobře! V podstatě musím i přes veškerou svou kritiku se SleepIessem souhlasit. Silent Hill II rozhodně je dobrou hrou, o tom není nejmenších pochyb, a dost možná, že v rámci survival horrorů patří k těm vůbec nejlepším. Jeho kouzlo ovšem stojí pouze na dvou, avšak o to pevnějších pilířích – na příběhu a naprosto podmanivé atmosféře. A ty bez větších problému unesou těch několik slabin, které jsem hře vyčetl. Přesto mě však ani vidina hlubšího proniknutí do příběhu a zhlédnutí šesti různých konců nepřinutí k tomu, abych si ji zahrál znova. Zase až tak dokonalý Silent Hill II dle mého názoru ne... arghgh... ní (poslední známá Bigpeterova fotografie).

Silent Hill II
Výrobce: Konami Tokyo / Creature Labs
Vydavatel: Konami
Distribuce v ČR: není rozhodnuto
Stáhněte si: screenshoty
Oficiální homepage: http://www.konami.com/silenthill2_pc/
Minimální konfigurace: Procesor 700 MHz, 64 MB RAM, 32 MB 3D karta, 1.8 GB HDD
Doporučená konfigurace: Procesor 1 GHz, 128 MB RAM, 64 MB 3D karta, 2.4 GB HDD
3D karty: ano (vyžadována)
Multiplayer: ne
Verdikt by BigPeter: Zpočátku napínavý a děsuplný děj je ke konci bohužel potlačován rostoucím stereotypem. Hrací doba kolem patnácti až dvaceti hodin ovšem paradoxně není natolik dlouhá, aby vás hra začala byť jen na okamžik znatelněji nudit.
Verdikt by Sleepless: Několik málo chybiček je přebito dokonalým příběhem a atmosférou. Bezkonkurenčně nejlepší hororová hra na PC.
Hodnocení BigPeter: 75%, Sleepless: 90%

Autor:
  • Nejčtenější

Jeden z nejhorších filmů vůbec slušně vydělává i po 30 letech od natočení

První filmová adaptace kultovní bojovky Street Fighter z roku 1994 se umísťuje v žebříčcích...

Nejpopulárnější streamerka se rozešla a sdílí historky ze seznamek

Streamerka Imane „Pokimane“ Anys se svým fanouškům svěřila, že se jí rozpadl dlouholetý vztah....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajný playstation se prodal v přestrojení jako ohřívač pizzy

Na aukčním portálu eBay kdosi vydražil vývojářskou verzi konzole PlayStation 5. Jelikož je...

Rychlý pád až na dno. Streamer má po kariéře kvůli obtěžování nezletilé

Herní streamer Herschel Beahm známý pod přezdívkou Dr Disrespect si vydobyl popularitu a bohatství...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vědec vymyslel, jak převést celý svět do Minecraftu

Americký student vymyslel způsob, jak volně dostupné mapy z Google Earth převést do krychličkového...

RECENZE: Nintendo World Championships: NES Edition je chytlavé retro

Nintendo World Championships: NES Edition je až nečekaně chytlavý retro turnaj zaměřený na...

Prodalo se pod dva tisíce kopií. Resident Evil 7 na iPhonech naprosto propadl

O velké hry není na nejlepších iPhonech a novějších tabletech zájem. Nezaujal Assassin’s Creed...

Nejštědřejší přispěvatelé prvního Kingdom Come dostanou druhý díl zdarma

Několik stovek lidí, kteří před deseti lety přispěli na vývoj prvního dílu českého RPG Kingdom...

Jasný signál fanouškům. Polské studio teď zaměstnává hlavně nový Zaklínač

Ačkoliv má polské studio v přípravě hned několik projektů, aktuální informace naznačují tomu, že...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média. Proslavil ji seriál...

Princezna Kate přišla s dcerou na Wimbledon, setkala se i s Krejčíkovou

Princezna Kate (42) přišla na mužské finále letošního Wimbledonu spolu se svou dcerou Charlotte (9). V zákulisí se...

Zemřel dětský kamarád mimozemšťana Alfa. Herec usnul v rozpáleném autě

Zemřel herec Benji Gregory. Televizním divákům je známý jako Brian z populárního sitcomu 90. let Alf. Gregorymu bylo 46...

Restauratéři chtějí zakázat vstup Biance Censori, vadí jim její odhalování

Přítelkyně rappera Kanyeho Westa (47) Bianca Censori (29) je známá svým stylem „oblečená neoblečená“ a snaží se šokovat...

Rytmusovi shořelo auto na dálnici, podařilo se mu vyváznout bez zranění

Slovenský raper Rytmus (47) zveřejnil na Instagramu video hořícího vozu. Je to auto jeho manželky Jasminy Alagič (35),...