Sentinel: Descendants in Time

Před časem nám polský vývojářský tým Datalion naservíroval perfektní adventuru Schizm 2: Chameleon, kterou si oblíbila spousta hráčů. Datalion tedy kuje železo, dokud je žhavé a bleskurychle nám servíruje svůj další kousek, který je na stejném enginu a o příběh se stará ten samý autor. Takže se na tento nadějný titul pojďme podívat trochu podrobněji.

Australský spisovatel opět v akci
Nejprve si povíme něco k příběhu. Na jeho scénáři pracoval opět známý australský sci-fi spisovatel Terry Dowling, který tentokrát vychází z jedné své starší povídky jménem „The Ichneumon ane the Dormeuse“ (Ichneumon a Dormosa, u nás byla tato povídka publikována pouze v časopise Ikarie v roce 1997, konkrétně v čísle 4/97). Po přečtení povídky musím říct, že ji hra celkem dobře vystihuje, jen ve hře necítíte smrtelné nebezpečí jako v povídce. Hra se odehrává v době, kdy byly nalezeny, v podobě osmdesáti pěti hrobek, pozůstatky kdysi dávno vymřelé a daleko vyspělejší tastánské civilizace. V těch se, podle pověstí, nachází spousta vyspělých technologií a cenností. Ty tam ale samozřejmě neleží jen tak, ale chrání je spousta defensivních mechanismů, takže v nich už zahynula spousta hledačů pokladů. Vaše jméno je Beni. Máte za sebou už několik takových vykrádaček, ale tentokrát to nebude tak lehké, protože se musíte dostat do hrobky s označením „Tomb 35“, která je jako jediná zatím neporušena. Vylámal si na ní zuby kde kdo a kromě legendárního vykradače hrobek Ramireze se z ní nikdo nevrátil živý. V této hrobce by měla být ukryta ta největší tajemství, ale bohužel ji stráží obranný systém „Dormeuse“, který má vlastní umělou inteligenci. Vy ale nemáte na vybranou, protože chamtivý obchodník jménem Doba, který chce poklady pro sebe, unesl vaši mladší sestru, takže se chtě nechtě pro poklady třicáté páté hrobky musíte vydat.

Rozhovor s Terry Dowlingem.

Jak se liší Sentinel od tvých předchozích dvou her?
Naše třetí hra je založena na jedné z mých krátkých povídek, "The Ichneumon and the Dormeuse", který byla publikována v časopise Interzone v Anglii v roce 1996. Příběhy her Schizm a Schizm II byly napsány speciálně pro tyto hry. Také měly větší rozpočet a časový rámec. Sentinel musel být hotov za pouhých deset měsíců, kvůli přísné uzávěrce, konkrétně v listopadu 2004. Všechny tři hry jsou SCI-FI adventury, z nich ve druhé a ve třetí je použit 3D engine Jupiter.

Máš nějaké plány na další hry?
Pouze pokud nějaký vydavatel nabídne Detalionu zakázku na zajímavou adventuru. V současnosti čekáme na to, jak bude přijat Sentinel a na prodejní čísla. Zatím jsou recenze velmi dobré.

Jaká byla přesně tvá práce při výrobě hry Sentinel?
Poskytl jsem příběhy pro Schizm, Schizm II a Sentinel, poté jsem udělal skripty, založené na mých povídkých pro všechny charaktery, které jsme potřebovali. Na počátku tvorby každé hry jsem začínal emaily ze Sydney, ve kterých jsme společně pracovali na designu podle mých povídek. Tak jsme vytvořili vše, co bylo potřeba k jisté podpoře hry na veřejnosti, atd. Má práce nekončí, dokud nejsou nahrány všechny skripty. Je to velmi vzrušující.

V tuto chvíli se ujímáte hlavní role vy. Objevíte se v tajemné hrobce 35, kde se po vyřešení jednoho malého rozehřívacího puzzlu aktivují tři tajemné portály, o kterých si ale povíme až později. Prakticky ihned poté, co jste vrženi do hry, si všimnete grafiky, ovládání a uživatelského rozhraní. Datalion si opět licencoval osvědčený „Jupiter engine“, který použil i u výše zmíněné hry Schizm a ždíme z něj opět maximum. Pokud jste nehráli Schizm, nečekejte žádnou „point-and-click“ adventuru ze staré školy, ve které jste zkoušeli všechno na všechno a debatovali s desítkami postav, ale připravte na nádherný 3D zážitek viděný vlastníma očima, minimum dialogů (které ani nemůžete ovlivnit) a spousty pekelně těžkých puzzlů.

3D grafika a pohled z první osoby si s sebou nesou mnohé výhody, mezi které patří třeba naprostá volnost a možnost podívat se opravdu skoro všude. Celá hra se navíc ovládá pouze směrovými klávesami a levým tlačítkem myši, takže nic složitého. Na mezerníku je sice skok, ale ve hře ho ani jednou nevyužijete, takže je taková zbytečná funkce. Přestože se tvůrci rozhodli pro tento způsob zobrazení, nemůžete nikde ve hře spadnout z útesu nebo jít někam, kam si to tvůrci nepřáli. Toto omezení celkem vítám, nemusím nahrávat pozici poté, co jsem se moc přiblížil ke kraji nebo někde zbytečně bloudit. Kurzor je pouze malá tečka uprostřed obrazovky, se kterou nemůžete hýbat – rozhlížíte se současně s ním. Pokud přijdete k nějaké věci, se kterou můžete něco dělat, kurzor se zvětší, takže to nepřehlédnete.

Namáháme si mozečky
Po krátkém rozkoukání ve hře se setkáte s defensivním systémem hrobky, ale nečekejte žádné nestvůry s deseti hlavami, roboty s plasmovými děly nebo něco takového. Vaším protivníkem bude holografická simulace sličné mladé dívky jménem Tamara, která představuje technologicky vyspělý systém s vlastní umělou inteligencí, který se jmenuje Dormeuse. Tamara, respektive Dormeuse, vás bude jednou za čas kontaktovat a v krátkých dialozích se bude seznamovat ona s vámi, vy s ní a její kulturou, apod. Ona je v podstatě něco jako duch celé hrobky, ale vaším skutečným protivníkem budou všemožné puzzly, které jsou tu pro vás připraveny. A že jich není málo!

Terry Dowling

Terry Dowling, narozen 12. března roku 1947 v australském Sydney, je jedním z hlavních představitelů moderní australské SF literatury. Píše převážně krátké povídky a je několikanásobným držitelem ceny Ditmar. Do herní branže pronikl už v roce 2001, když se scénáristicky podílel na úspěšné adventuře The Mysterious Journey: Schizm. O tři roky později napsal i scénář pro druhý díl této skvělé adventury (Schizm 2: Chameleon).

Jak už jsem napsal výše, po krátkém rozkoukání aktivujete tři portály. Každým z nich se dostanete na jiný svět, ve kterém je vaším úkolem získat speciální krystal.V každém světe je vždy několik menších hádanek (většinou typu „jak se mám dostat támhle?“) a pak hlavní hádanka, která vede k získání krystalu. Až vyřešíte tři první světy (mimochodem na pořadí nezáleží, takže pokud si nebudete vědět rady v jednom, není problém to zkusit v dalším), budete si postupně zpřístupňovat další, právě těmi krystaly. Celkový počet světů je sedm a každý je unikátní, jak z grafické a designérské stránky, tak ze stránky hádanek. Setkáte se se zvukovými hádankami, grafickými, paměťovými, ryze logickými, no prostě je toho spousta.

Z pohledu obtížnosti bych řekl, že většina hádanek je spíše pro hráče kované v adventurách. Takoví hráči vědí, co od čeho očekávat, ale nováček v tomto odvětví bude asi zklamán z přílišné obtížnosti. Většina hádanek není sice až TAK hrozná, ale najdou se i skutečně pekelné kousky. Naštěstí je ve hře zakomponována malá nápověda, která jde zapnout ve volbách hry. Pokud tedy přijdete k místu, kde se řeší nějaká hádanka, napíše se vám na obrazovce krátká větička, co máte asi tak dělat. Není to sice vždy hned jasné, ale přeci se vám tam nenapíše kompletní řešení :). Také jsou občas na obrazovce vidět malé poloprůhledné šipky, které ukazují na některé důležité místo nebo předmět, abyste něco náhodou nepřehlédli. I tak vás ale některé hádanky zaměstnají na několik desítek minut, někoho z vás i hodin :). Bohužel jsem trošku nepochopil provázanost hádanek s příběhem. Nikde není zmínka proč právě tady musím aktivovat tohle, apod. Pochopil jsem, že hádanky mají symbolizovat nástrahy, ale nejsou nijak nebezpečné, natož smrtelné. To je ale jen malý detail.

Grafické a zvukové hody?
Pokud se podíváte na obrázky rozházené okolo, jistě mi dáte za pravdu, že grafika se opravdu povedla. Každý svět vypadá úžasně a nejednou se zastavíte a budete si prohlížet nádhernou scenérii. Ať už se budete procházet po úzkých lávkách na vodním světe Eska nebo z dáli pozorovat sopku chrlící žhavou lávu a oblaka temného dýmu na ostrůvku Corabanti, nepřestanete práci grafiků obdivovat. Vše je navíc vypracované do nejmenších detailů. Bravo, tady to opravdu nemohlo dopadnout lépe.

Zvuková stránka také není špatná, ale moc si jí neužijete. Zvuků moc není, melodií na pozadí také ne. Naštěstí to trochu kompenzuje namluvení obou hlavních charakterů (Beni a Tamara), které je jedním slovem prvotřídní a je poznat, že je nenamlouvali žádní amatéři.

Hratelnost a spol.
Hratelnost tohoto titulu je skvělá, ale neocení to všichni hráči. Procházení nádherných světů a plnění nejrozmanitějších hádanek je něco, nad čím zajásá nejeden adventurista, ale člověk, který adventury nehraje nad tím asi pouze mávne rukou.

Verdikt: Sentinel je skvělá hra. Je to hra, která v sobě kombinuje úžasnou grafiku, originální a často velmi těžké hádanky a perfektní příběh z pera světoznámého spisovatele. Sice trošku zamrzí neprovázanost hádanek s příběhem, ale i tak se jedná o skvělý kousek, který můžu jen doporučit.