Secret Files 2: Puritas Cordis - zachraňte svět před náboženskou sektou

  0:01aktualizováno  0:01
Pokračování úspěšné Tunguzky sice nedopadlo úplně podle našich představ, přesto se stále jedná o výborné dobrodružství.
70

Secret Files 2: Puritas Cordis

Platforma: PC
Výrobce: Fusionsphere Systems

  • Plynulá hratelnost bez zákysů
  • Nádherné grafické zpracování
  • Mizerný scénář - od zápletky po dialogy
  • Trapné pokusy o humor
  • Až příliš jednoduché

Herní karta

Secret Files 2: Puritas Cordis

Secret Files 2: Puritas CordisPrvní díl adventury Secret Files s podtitulem Tunguska za svůj fenomenální úspěch rozhodně nevděčí originálním nápadům a neotřelé hratelnosti. Ba právě naopak. Autoři s pečlivostí, jaké jsou schopni snad jen Němci, zužitkovali všechny dobré nápady, které se v tomto žánru kdy objevily. Výsledkem byla sice poněkud mělká, nicméně nesmírně zábavná a atraktivní hra „pro každého“.

Ve stejných šlépějích se samozřejmě snaží jít i nové pokračování, jenže bohužel - ve své podbízivosti a touze zalíbit se všem zašli tentokrát autoři až příliš daleko. Nebudeme chodit kolem horké kaše a rovnou vám prozradíme, že hlavním problémem Secret Files 2 je skutečnost, že si hru nejvíce užijete, pokud dokážete vypnout mozek. A to rozhodně není u adventury žádoucí efekt.

"Přeskočit laťku, postavenou minulým dílem proklatě vysoko se tentokrát nepovedlo."

Secret Files 2: Puritas CordisPřitom na první pohled je vše v naprostém pořádku. Příběh se rozjíždí ve velkém stylu, ne nepodobném Šifře mistra Lenoarda, grafika vypadá snad ještě lépe než minule a vůbec – do mysli se vkrádá přesvědčení, že je před nám opravdu veliký herní zážitek. Jenže…

Prolog skončí a na scénu přichází stará známá Nina Kalenková a s ní i všechny nešvary v podobě banálních dialogů a nelogických kombinací spousty předmětů, nad nimiž by blednul závistí i MacGyver. Ale začněme radši pěkně od začátku a to popisem příběhu.

Od událostí z minulého dílu uběhlo pár let, a přestože Nina a Max tvořili dokonalý pár, jejich cesty se rozdělily v ne zrovna přátelském duchu. Secret Files 2: Puritas CordisKaždý se s rozchodem vyrovnává jinak – Max utíká do Indonéské džungle pátrat po archeologických památkách, zatímco Nina se rozhodla pročistit si hlavu plavbou na luxusním zaoceánském parníku.

Nezávisle na sobě se však dostávají do problémů se sektou Puritas Cordis, která očekává konec světa. Na rozdíl od Vesmírných lidí a podobných šílenců se Puritas Cordis nespokojí s pouhým kázáním a předpovídané apokalypse se snaží aktivně pomoci. Zabránit jim v tomto ďábelském plánu mohou samozřejmě pouze Nina s Maxem.

Podobná zápletka by možná obstála u nějaké first person řežby, ale u herního žánru, kde kvalitní příběh tvoří nejméně polovinu herního zážitku, je to vážně slabota. Secret Files 2: Puritas CordisObzvláště když v podobném duchu pokračuje celé vyprávění a herní scénář obsahuje snad každé klišé, na které si dokážete vzpomenout. Autoři si tohoto faktu byli patrně vědomi, a proto se snažili hraní odlehčit hromadou „vtipných“ hlášek. Podle uvozovek jste si jistě domysleli, že se jim to tak úplně nepovedlo…

Ona vůbec celá hra působí dojmem, jako by se v Deep Silver nemohli rozhodnout, zda celý příběh myslí vážně nebo jako komediální adventuru. Na jednu stranu jde o vážné věci se záchranou světa v čele, na druhou řešíte absurdní problémy karikaturních postaviček jako je například uklízeč, který zametá pouze na půlce mostu, protože na druhé půli intenzivně prší. Secret Files 2: Puritas Cordis

"Spíše než o logiku jde často o obligátní zkoušení všeho na všechno."

 Ani veliké množství rozhovorů tedy situaci nezachrání, a tak stejně jako minule bude hlavní herní náplní kombinování předmětů z rozsáhlého inventáře. A že to jsou občas hodně divoké kombinace. Spíše než o logiku jde často o obligátní zkoušení všeho na všechno. Naštěstí se v jednom okamžiku pohybujete maximálně ve třech, čtyřech obrazovkách, takže se nemusíte obávat žádných dlouhých zákysů a hra příjemně odsýpá.

Jenže další postup ve hře je tím pádem podmíněn spíše trpělivostí než usilovným přemýšlením a hra nepředstavuje pro hráče žádnou výzvu. Zkušenější pařani se do konce dostanou za nějakých 11 hodin a to i bez využití berliček, jako je například označení všech aktivních předmětů na obrazovce…

Secret files: Tunguska

Secret files: TunguskaJestli něco na hře můžu bez připomínek pochválit je to grafické zpracování. Tunguzka je nádherná hra! Bez debat nejhezčí adventura všech dob. Od první do poslední obrazovky se budete kochat nádherně prokreslenými scenériemi, nezávisle na tom, kde právě jste.

Kombinace předrenderovaných pozadí a 3D postav vypadá prostě božsky, žádná obrazovka nepůsobí staticky, všude se něco hýbe. Až uvidíte polorozbořenou chatku v bažinách, nebo irskou přímořskou hospůdku za prudkého deště, uvědomíte si, jak zbytečné jsou 3D adventury.
- číst celou recenzi

Secret Files 2: Puritas CordisAlespoň že je v průběhu hry na co koukat. Před-renderovaná pozadí jsou na špičkové úrovni a některé obrazovky jsou vyloženě nádherné (pařížské metro, Indonéská džungle) a ani nepůsobí tak mrtvě, jak bývá u tohoto zpracování zvykem.

3D postavy do nich krásně zapadají, a i když moc polygonů nepobraly a animace působí občas poněkud prkenně, patří SF2 mezi naprostou technologickou špičku. Nezanedbatelnou roli hraje i výborná hudba a profesionální dabing. Snad jen postava Maxe mohla být zpracována lépe, takhle zní jako přihřátý bratr Duke Nukema.

Podle dosavadního popisu by to mohlo vypadat že Secret Fines 2 je propadákem, ale tak tomu naštěstí není. Hlavním důvodem mé kritiky je to, že jsem se na hru těšil od jejího oznámení a byla patrně nejočekávanější adventurou letošního roku. Secret Files 2: Puritas CordisPřeskočit laťku, postavenou minulým dílem proklatě vysoko, není nic snadného, a přestože se to tentokrát nepovedlo, máme zde stále výborně hratelnou hru.

Děj vás neustálé smýká z jedné exotické lokace na druhou, a i když často budete zdvihat oči v sloup nad trapností dialogů nebo se vztekat u absurdity některých hádanek, nebudete mít příliš času nad tím přemýšlet a budete se bavit. A o to jde ve hrách především, ne?

Hra tak připomíná hollywoodské blockbustery – celou dobu na vás útočí nové a nové vjemy, takže si ani nestačíte strkat popcorn do pusy. A že ve vás tento zážitek nezanechá žádnou hlubší stopu a za týden si nebudete pamatovat, o co šlo? Od toho tu jsou přeci jiné tituly.

Autor:

Gamescom 2019

Největší světová herní výstava Gamescom 2019 opět přinesla řadu novinek a ukázek nadcházejících titulů. Velkou pozornost si získaly tituly Death Stranding, Watch Dogs: Legion a samozřejmě Cyberpunk 2077.

Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

72 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 104 čtenářů

Témata: dabing, Konec světa

Nejčtenější

Dvacet zásadních her roku 1999. Hlasujte, která byla nejlepší

GOTY 1999

Při loňské anketě o nejlepší hru roku 1998 se mohlo zdát, že tehdejší rok neměl v herní historii konkurenci. Letmý...

Excel jako herní platforma, lidé v něm vytvářejí neuvěřitelné věci

Graf v Excelu

Tabulkový procesor od Microsoftu nesmí chybět na žádném pracovním PC a je v podstatě synonymem nudy. Najdou se však...

VIDEO: Jak by vypadal nový Doom, kdyby vyšel na MS-DOS v roce 1994

DOOM 4 VANILLA

Že se nadšení fanoušci snaží udržet své oblíbené hry při životě a neustále je vylepšují, aby na moderních počítačích...

RECENZE: Blair Witch není horor, ale simulátor nočního venčení psa

Blair Witch

Kultovní filmový horor se ani tentokrát nedočkal adekvátní herní adaptace. Blair Witch obsahuje několik vynikajících...

RECENZE: Pagan je jen další kopií Diabla od tvůrců World of Tanks

Pagan Online

Když dva dělají totéž, není to totéž. Pagan na první pohled vypadá jako nástupce Diabla nebo Torchlight, bohužel mu...

Další z rubriky

RECENZE: Might and Magic X je úžasný návrat strojem času o 15 let zpět

Might and Magic X Legacy

Málokdo se dnes odváží vyrukovat s tak hardcore retro titulem, jakým je desáté Might and Magic. Vzpomínky ožívají.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

Najdete na iDNES.cz