RECENZE: Rustler je vtipné středověké GTA, které kazí zbytečné chyby

Rustler se svou inspirací prvními díly série Grand Theft Auto netají. Ba naopak. Chlubí se jí zcela otevřeně, přičemž hra je protkaná všemožnými narážkami na svou předlohu.

Rustler se své předloze nepodobá jen stylizací, ale i herními mechanizmy. Těží hlavně z jejich přenesení ze světa GTA do středověku. Místo aut koně a vozy, místo policistů biřici, místo sirén rohy, místo pistolí meče a kuše. Zkrátka v tradici různých seriálů a filmů, v nichž je náš dnešní svět přetransponován do minulosti či budoucnosti a technická řešení a absurdity, které tím vzniknou, jsou hojným zdrojem vtipných scének a situací. To může být bolestivě trapné, ovšem s trochou citu je to spolehlivý recept na dobrou zábavu. Rustler v tomto směru patří do kategorie druhé.

První čím zaujme, je hned hrané intro. I když jde na pohled spíše o amatérskou produkci, je vtipné, dobře zahrané a hezky navozuje atmosféru hry. Je z něj navíc velmi patrné, že pro autory jde o dílo lásky.

Po intru se hráč ocitá v kůži plešatého profesionálního zločince jménem Guy, který se probírá z mrákot poté, co během vydařeného flámu zdemoloval polovinu vesnice. Následuje nezbytný tutoriál a navedení na hlavní dějovou linii.

Hráč je však povzbuzován pustit se do vlastních dobrodružství, která spíše než ve vedlejších questech spočívají ve zkoušení co všechno (a jak) lze zničit a jaké největší škody lze na okolním světě napáchat, či co vše lze spáchat.

Svět, byť po grafické stránce rozhodně nikoho neohromí, je plný různých vtipných detailů těžících z výše zmiňovaného přenesení GTA do středověku. Například dopravní značení, přechody, plakáty… Ač vtipné, některé z detailů se poměrně často opakují. Například všudypřítomný identický nápis „fuck the king“.

Asi nejzábavnějším prvkem tak jsou dialogy, které jsou řešené formou kreslených portrétů mluvících osob s textem, doprovázené huhláním nesoucím se v odlehčeném duchu celé hry. Byť toto nemusí sednout každému, mně toto řešení přišlo jako dobrý nízkorozpočtový kompromis mezi pouhým textem a dabingem. Pobaví bardi, kteří ve stejné nesrozumitelné hatmatilce i zpívají.

Dialogy sice neumožňují žádné volby a jednoduše se jen přehrávají, ale jsou plné vydařeného humoru a různých narážek, například na klasické scénky z Monty Pythona. Po odehrání první mise už se dozvídáme, co bude patrně cílem celé hry. Totiž v přestrojení za šlechtice infiltrovat rytířský turnaj, ten vyhrát a získat tak ruku princezny a půl království k tomu.

Zápletka je rozhodně originálnější než ve většině dnešních her. Nechyběla mi tak motivace pustit se po proudu hlavní dějové linie. Zde už jsem ovšem narazil na ne až tak vydařené aspekty Rustlera. Jakkoliv mě zkraje hra nadchla svěžím humorem, potěšení z něj následně zadupává do země naprosto zbytečnými chybami, které zábavu mění v nudnou práci.

První problém spočívá ve volbě pohledu shora. Chápu, že je to patrně odkaz na první a druhé GTA, ale dnes už ve hře, kde člověk ovládá nějaké rychlejší „vozidlo“, očekávám, že uvidím trochu dále než deset metrů před sebe. Obzvláště frustrující toto řešení je, když se člověk snaží navigovat do stran. Například když jsou vám biřici v patách, jediným praktickým způsobem jak se jich zbavit, je projet stodolou zvanou „pimp your horse“ (něco jako „vytuň si svého koně“ – parafráze na „Pimp My Ride“), kde koně přebarví a biřici ztratí stopu.

Rustler

Rustler

Problém je totiž v tom, že stodola má vrata jen ze stran, a tak je mimořádně obtížné se do nich trefit. Jednak proto, že prakticky nejsou vidět, a jednak proto, že nelze dobře odhadnout relativní polohu koně vůči domnělým vratům. Většina honiček tak měla vždy stejný průběh. Úspěšně unikám až ke stodole, kde narážím do stěny, načež se na mě biřici sesypou a buď mě zatknou, nebo zabijí (rozdíl nehraje roli).
Nejhorší je, že samotný úprk je často na konci třeba i pětiminutové mise, kdy jde člověk od jednoho NPC ke druhému, aby nechal proběhnout dialogy, a teprve poté jde například ukrást konkrétního koně, což honičku vyvolá. Pokaždé, když se tak netrefím do vrat, znamená to předchozích pět minut tupě opakovat znovu a znovu, a to se hodně rychle omrzí.

Když už hra (patrně z rozpočtových důvodů) nemůže být v klasické 3D perspektivě první osoby nebo přes rameno, byla by fajn aspoň možnost otáčet obrazovkou, aby člověk viděl i jen o trošičku lépe před sebe. Obrazovka je ovšem vždy pevně ukotvená v poloze sever nahoře.

S jízdou na koni souvisí i moje další výhrada. Koně se, možná naschvál, chovají podobně jako auta, takže pokud mají zatočit, musí opsat oblouk, který má celkem nemalý minimální poloměr. Na místě koně neotočíte, a ten navíc neumí ani couvat. To vede k situacím, že například s koňmi taženou károu zastavíte před stromem a neexistuje již způsob jak je vyprostit a jet dál. Jediná možnost je vystoupit a najít si koně jiného. V nastavení ovládání je sice funkce „U-turn“, ovšem ta nic nedělá.

Frustrující jsou bohužel i souboje, kdy z nějakých důvodů Guy vydané povely provede jen někdy, zatímco jindy jen tak stojí a nechává do sebe rubat. Ozbrojení protivníci ho přitom složí jedním až třemi údery, což vede k dalšímu úmornému odběhávání neakčních částí mise. Po vzoru GTA totiž hru nelze uložit, nýbrž se ukládá automaticky po aktivování a na konci každé mise, popřípadě v úkrytech (safe house). Tam ji ovšem lze uložit pouze, když není aktivovaná žádná mise, úkryty jsou tedy prakticky k ničemu. Jediný jejich užitek spočívá v možnosti získat zpátky vklad, když si chce člověk přivydělat závoděním nebo souboji v ringu.

V soubojích je tak nepřátele nejlépe likvidovat kuší ze sedla koně. S kuší se pracuje poměrně dobře a většinu nepřátel skolí první ranou. Problém jsou šípy, kterých se po světě válí málo, takže je nutno je vzhledem k (i po rozšíření) malé kapacitě toulce nutno každou chvíli ve městě dokupovat. Tedy další bezduché cválání.

V souvislosti se souboji a pohybem obecně nutno ještě zmínit, že hra je ovladatelná prakticky jedině s pomocí ovladače. Ovládání pomocí myši a klávesnice je mimořádně neintuitivní a já neměl nervy na to si ho zažívat. Ani s ovladačem ovšem nemá člověk život úplně snadný, protože akcí, které je potřeba v různých situacích vykonávat, je více než tlačítek na průměrném ovladači. Navíc nápověda, která říká co pro kterou akci mačkat, ve všech případech ukazuje stále to samé tlačítko. Mapování tlačítka čísluje jinak, než jak jsou očíslovaná na ovladači, takže co je co, musí člověk zjistit metodou pokus-omyl.

Rustler

Rustler

Některé akce jsou zcela zbytečně rozdělené do více tlačítek, když by je přitom šlo snadno sloučit. To nejde učinit ani nadefinováním stejného tlačítka pro dvě různé akce (které se nikdy nemohou dostat do konfliktu např. proto, že jedna je vždy v sedle a druhá na nohou). Takže nakonec jediný způsob jak hru efektivně hrát je pomocí ovladače, ale s klávesnicí v klíně a s myší po ruce.

Další věc, která mohla hře pomoci, aby byla zábavnější, by byl inventář. Podle všeho jsou zde však pouze generické zbraně jako meč, halapartna, klacek. Ale neexistuje způsob jak porovnat jejich parametry, nelze je ani prodat a zdá se, že mají jen minimum variant. Kromě zbraní může hráč získat i různé oděvy. Ale jak mezi nimi přepínat, se mi doteď nepodařilo zjistit

Závěrem tak musím konstatovat, že Rustler je hra s obrovským potenciálem, s vydařeným humorem a nadsázkou, která by mohla být, na poměry nezávislého počinu skutečnou peckou. Potenciál ovšem promarňuje nepodařeným ovládáním a designem herních mechanizmů. 

Je to velká škoda, protože u málo jiných her mi byl protagonista od začátku tak sympatický, málokde jsem měl takovou chuť mu pomoci prokousat se ke konci jeho příběhu. Ale skutečnost, že spíš než s protivníky jsem nucen bojovat s rozhraním, a to, že pokaždé, když mě rozhraní porazí, znamená to další minuty promarněné nezáživným běháním z místa na místo, způsobuje stupňující se frustraci, která nakonec vždy nevyhnutelně vede k vypnutí hry.

Nevadí mi těžké hry, kdy nějakého bosse porazím až na popadesáté. Ale vadí mi, když před každým dalším pokusem musí strávit věčnost banálními pochůzkami. Hra je velmi čerstvá, takže je ještě naděje, že všechny zmiňované nedostatky vývojáři ještě opraví nebo aspoň zmírní. Aktualizace zatím vydávají čiperně. A konečně, v kolika hrách si dnes může člověk vystřelit krávu z trebuchetu?