RECENZE: The Last Campfire se povedl jen vizuálně, jinak je to velká nuda

Na první pohled zajímavá a stylová adventura The Last Campfire bohužel exceluje jen ve vizuální stránce. Jinak vás čeká jen pár hodin mdlého příběhu a příliš jednoduchých puzzlů.

Studio Hello Games, které stojí za tímto titulem, známe zejména jako autory megalomanského vesmírného simulátoru No Man’s Sky. The Last Campfire je žánrově od No Man’s Sky vzdáleno snad nejvíc, co to jen jde. Je to totiž poměrně oddychová adventura, ve které se procházíte po pohádkové říši a řešíte puzzly. Hello Games se evidentně nebojí experimentů, což v mnoha případech může být dobře. The Last Campfire se ovšem mezi taková příjemná překvapení nezařadil.

Hru studio oznámilo na podzim 2018 a už na první pohled mě trailer s pohádkovými stvořeními plujícími na loďkách zaujal. Hra s roztomilou barevnou grafikou vypadala, že má solidní potenciál. To, co dorazilo o necelé dva roky později, působí dojmem, jako by měl někdo dobrý nápad, který ovšem někde v procesu přestal tvůrce bavit. A ve výsledku hra působí poměrně prázdně i pro hráče.

The Last Campfire je poměrně jednoduchou adventurou, na kterou nahlížíte povětšinou z ptačího pohledu a ovládáte pohyb hrdiny, který může interagovat s vyznačenými předměty či bytostmi. Většinu hry strávíte tím, že pobíháte (či plujete na lodi) po herním, částečně otevřeném světě a promlouváte s ostatními bytostmi. Hlavní náplň hry spočívá v řešení puzzlů pomocí posouvání beden či sudů, zvedáním a pokládáním předmětů či kroucením pákami. Hra je koneckonců dostupná i v Apple Arcade, ovládání tedy musí být natolik jednoduché, aby šlo převést na dotykovou obrazovku mobilu či tabletu.

Hádanky jsou jednoduché a až na pár výjimek je projdete bez většího přemýšlení. Mapa se dělí na několik částí, přičemž v každé musíte splnit určitý počet hádanek, abyste mohli postoupit do další části. Vždy není potřeba splnit všechny, ale jen část. Pokud by vám něco nešlo (o čemž celkem pochybuji), můžete jeden či dva puzzly vynechat.

Po herní stránce The Last Campfire nijak nevyniká, jde o poměrně obyčejnou adventuru s řešením puzzlů a hra se k tomuto tématu ani moc nesnaží přistupovat originálně. V jednu chvíli dostane váš hrdina kouzelný roh a hraním na něj může manipulovat s předměty při řešení hádanek, jenže výsledkem je pouze to, že krabice netlačí on sám, nýbrž kouzelná síla magického rohu. Ani cestování pomocí plavby na loďce nepřidá na zábavě, je to pořád to samé dokola, celou hru.

Verze pro Switch

Ondřej Zach

Hra vypadá opravdu krásně a ostře i na Switchi, nicméně technická stránka na jedničku bohužel není. Zatímco v prvních obrazovkách je vše v pořádku, během některých filmečků a vizuálně bohatších scén má tendence se cukat. Vadily mi i některé grafické glitche. Hrát se to samozřejmě i tak dá bez problémů. 

Že jsou hádanky jednoduché, mi nevadí, i relaxační hry mají svoje místo na slunci. Souhlasím ovšem s Ondrou ve všem ostatním. Herní svět je sice krásný, ale nezajímavý. Hlavní poselství o naději je sice fajn, ale filozofování sklouzává ke klišé, výkřikům do tmy a občas mi přišlo až k smíchu. Hlavní hrdina i další postavy jsou naprosto nezajímavé. Je to zkrátka ten typ hry, kterou si zahrajete a druhý den si ani nevzpomenete, že jste ji hráli. Zkusit ji v Game Passu nebo Apple Arcade? Proč ne, ale sám bych si ji za startovních 20 eur nekoupil. 

Nepříliš zábavné herní mechanismy a příliš lehké puzzly bych byl ochotný hře odpustit, kdyby na nich vystavěla zajímavý příběh. To je ovšem kámen úrazu číslo dvě. Hra má poměrně jednotnou příběhovou linku (ačkoliv to tak místy nemusí vypadat), která jde od bodu A do bodu B, ovšem hodně se vám zdráhá říci něco na rovinu a nebo přiblížit nějak více pozadí tohoto světa. A to je škoda, protože si toho možná až moc musíte domýšlet a ve výsledku ve vás vlastně zůstane spíše jen takový koncept toho, o čem hra zhruba mohla být.

O to horší je fakt, že hra jako taková je vlastně poměrně dost upovídaná, ovšem hrozně moc času věnuje jakýmsi zamyšlením, prázdným frázím a filosofování. Často jsem se přistihl, že po nalezení nějakého dalšího skrytého vzkazu (které jsou rozeseté po mapě) jsem doufal, že mi hra poodhalí něco víc o světě a jeho obyvatelích, ale místo toho mi vždy bylo naservírován jen nějaký povzdech nad marností bytí, nebo něco, co připomínalo spíše pořekadlo či nějaké haiku. Přitom by mě svět hry opravdu zajímal. Ale ne, nedočkal jsem se.

Rozhodně bych se nechtěl postavit do pozice nějakého nekulturního barbara, mám rád, když hry umí donutit hráče k zamyšlení. Ale ne na úkor toho, že neví o herním příběhu nic jiného.

Korunu tomu nasazuje originální dabing, který je podle mne naprosto otřesný. Veškeré texty i dialogy vypráví mladá žena, jako kdyby předčítala pohádku pro děti a já se nemůžu zbavit dojmu, že na nějaký propracovanější dabing už zkrátka v rozpočtu hry nezbylo místo. Její hlas je monotónní, nezajímavý a hru spíše ruší. Nakonec jsem musel sáhnout k tomu, že jsem hlas vypravěčky v nastaveních vypnul, a hra byla najednou o něco příjemnější. Stojím si zatím, že jako němá by hra fungovala lépe.

Všechno je to pořádná škoda, protože po vizuální a stylové stránce bych určitě The Last Campfire pochválil. Hra se mi vizuálně moc líbila a vlastně to byl ten hlavní hnací motor, který mě donesl až na její konec. Barvité prostředí se zajímavými postavičkami místy působí skoro jako dětská hra, ale podle mě vkládá do jinak mdlého příběhu alespoň nějaký charakter. Pokud se vám líbí obrázky, pak se vám patrně bude vizuálně líbit i valná většina hry.

Nakonec zmíním pár technických chyb, jako třeba pár textur kamení či soch, které autoři zapomněli nastavit jako pevné a vaše postavička do nich může v klidu vkročit. Trochu otravný mi přišel i fakt, že i když máte při rozhovoru s jinou postavičkou jasně danou možnost „podej předmět X“, tak jej ještě následně musíte najít v inventáři a potvrdit. To je zbytečné.

The Last Campfire je krátkou hrou, hotovo máte za pět hodin, a to si v tomto čase můžete dovolit i splnit nepovinné puzzly. Tomu samozřejmě odpovídá i nižší cena titulu (20 eur).

Po pravdě je pro mne The Last Campfire zklamáním, i když jsem se na něj už od oznámení těšil. Hra se na jedničku povedla vizuálně, ovšem jinak je to poměrně velká nuda zabalená do nadbytečného filosofického obalu, který jí spíše uškodil. Titul bych doporučil jen lidem, kteří mají rádi oddechové hry a chtějí se pokochat hezkou vizuální stránkou a moc se nezapotit u herních hádanek. No a když hned na začátku vypnete hlas vypravěčky, tak si možná The Last Campfire užijete ještě o trochu víc.