RECENZE Carmageddonu: Návrat klasiky, který se nepovedl

Jsou dobré návraty a špatné návraty. Carmageddon: Reincarnation však nepatří ani do jedné ze skupin. Je to návrat průměrný, který ničím neurazí. Zároveň však s největší pravděpodobností nebudete mít potřebu ho pár dnů po instalaci znovu spustit. A chyba vývojářů to svým způsobem není.

Technicky hře není až tolik co vytknout, byť na komplikace s trochou snahy narazíte. Problém spočívá spíše v herní náplni, která se zasekla v 90. letech. Carmageddon: Reincarnation totiž působí jako moderní předělávka prvního dílu. Z logiky věci tak vyplývá, že jeho největším tahákem je grafika. A ta je přitom bídná.

Vzniká tedy paradoxní situace. Někdy totiž v článcích voláme po návratu dob minulých, ale když na něj dojde, výsledek kritizujeme.

Jenže to volání po dobách minulých je volání po těžkých hrách s komplexními principy. A Carmageddon byl vždy jednoduchou hříčkou, u které jako největší lákadlo působí kontroverzní přejíždění lidí. Bez větších inovacích tak hra o osmnáct let později již citelně ztrácí na atraktivitě.

Důkladné porovnání jsem neprováděl, pocitově se však titul hraje přesně tak jako první díl před lety. Zatímco hráči dospěli, Carmageddon zůstává stále zastydlým pubescentem. Jednoduché principy by možná k zábavnosti stačily, jenže ovládání automobilů působí jako jízda na ledu. Reakce jsou značně zpožděné a vůz snadno dostává smyk.

Podle zběžné kontroly oficiálního fóra se navíc zdá, že to není technická chyba, nýbrž „vychytávka“ hry. Ale kdokoliv, kdo někdy v životě řídil auto, ten ví, že se tak vozy zkrátka nechovají. Snaha o realističnost ve spojení s arkádovými závody vás navíc nutí jen v nevěřícně třást hlavou.

Zábavnost starých závodních her spočívala právě v okamžitých a precizních reakcích vozidla, díky kterým bylo s trochou tréninku možné předvádět dech beroucí manévry. To se však z moderních her vytrácí a ve spojení se značkou Carmageddon snaha o realističnost řízení zcela postrádá smysl.

Samotné závodění kvůli tomu příliš zábavné není a přidaná vrstva v podobě srážení chodců či plnění úkolů také brzy omrzí. Hra sice na chvíli zabaví, stereotyp se však dostaví během několika prvních hodin, a to s intenzitou cihly, kterou vás někdo udeřil do hlavy.

S malým rozpočtem velké divadlo neuděláte

Základní principy Carmageddonu jsou jednoduché. Automobily vydrží jen určité množství poškození, takže protivníky můžete ze hry vyřadit bouráním. Sami se však můžete opravovat za kredity získávané přejížděním lidí, sbíráním sudů a plněním úkolů na tratích. A pokud váš vůz zlikviduje jiný jezdec, ztratíte typ bodů klíčový pro daný typ závodu.

Někdy se například přejíždějí speciálně označení chodci a nepřítel vám zničením auta ukradne bod. Jindy je třeba se jako první dostat na konkrétní místo na mapě a vítězí závodník, který jako první místo obsadí desetkrát. Nechybí však ani klasické závody, kde si však čas do konce závodu můžete prodlužovat přejížděním chodců.

Principy jsou jednoduché, okamžitě pochopitelné a na chvíli i atraktivní. Zcela však chybí návykovost či herní nadstavba, která by lákala k delšímu hraní.

Titul sice obsahuje systém vylepšování vozidla a možnost odemykat nové automobily, ale to vás u stereotypní hry k židli nepřiková. Carmageddon zkrátka kráčí cestou vyzkoušených postupů a troskotá na nedostatku inovace. Do určité míry je to však postup pochopitelný.

Od Rallye ke krvavým závodům často chybí jen krok.

Hra vzniká díky velmi omezenému rozpočtu, který tvůrci získali prostřednictvím komunitního financování. Vývojáři na serveru Kickstarter vybrali v přepočtu zhruba 15 milionů korun, což je na poměry dnešních her úsměvná částka.

A Carmageddon: Reincarnation podle toho vypadá. Grafika připomíná rok 2005, na inovaci zjevně není prostor a ještě pár týdnů před vydáním byla hra plná chyb technického rázu. Vývojáři však datum vydání prozřetelně odložili, a titul je tak již v přijatelném stavu. Přesto ho stále sužují úmorné nahrávací časy (i s SSD diskem) a nároky na výkon počítače jsou zcela neúměrné vizuální stránce hry.

Navíc se zdá, že se nový Carmageddon netěší nijak zásadní oblibě. Na Steamu ho hodnotilo okolo patnácti set hráčů a nám se během recenzování nepodařilo najít ani jeden on-line závod, ke kterému bychom se mohli připojit.

Síťová hra zeje prázdnotou.

Vytýkat nelze, ale vyzdvihovat také ne

Carmageddon: Reincarnation je tak nechvalnou vizitkou komunitou financovaných her s malým rozpočtem. Vývojářům nelze nic moc vytýkat. Odvedli slušnou práci a s ohledem na dostupné finance pravděpodobně vytvořili nejlepší možný zážitek.

Plnohodnotná hra to však není a lze si jen těžko představit, že jiné tituly s obdobným rozpočtem a stylem dopadnou lépe. Lidé tak v podobných případech financují svou snovou vizi, kterou s pár miliony na vývoj zkrátka nelze naplnit.

Carmageddon: Reincarnation je tedy technicky slušně odvedená práce s velmi průměrným výsledkem a vyloženě špatnou grafikou. Jako velké plus je vývojářům třeba přičíst fakt, že během několika týdnů opravili řadu zásadních chyb. Hra byla nestabilní a v některých situacích se chovala podivně, což bylo řešitelné pouze restartem závodu.

Přesto je však třeba zmínit jednu věc: není zas až tak výjimečné, že hry ještě během recenzování začnou nudit a obtěžovat. O kvalitách Carmageddon: Reincarnation to však nic pozitivního neříká.