Ačkoliv lidstvo za několik posledních desetiletí udělalo hned několik krůčků k vysněnému ideálu bezkonfliktní společnosti, i tak budeme ještě dlouho potkávat definici jakéhosi úhlavního nepřítele, který si podle těch „hodných“ zaručeně tyká s ďáblem. Za dob středověkého temna byli takovými jedinci blázni, kterým se hlavou jen mihla myšlenka, že by tvar země mohl mít něco společného s fotbalovým míčem, za což většinou obdrželi testovací pobyt v prototypu tehdejšího solária zvaného hranice zdarma. Ještě nedávno jsme se křižovali před každou rudou hvězdou a nyní? Nyní je definice zla léta nemytá s plnovousem, dlouhými vlasy a trhavinou C4 na klíčence. Ne, nejedná se o Mrazíka ani o šéfredaktora nejmenovaného českého magazínu o hrách, nýbrž o normovaného teroristu. Je špatné, když ve hře padají hlavy zelených mimozemšťánků po stovkách, ale když má bytost na hlavě turban, není škoda žádné kulky. Teroristé z Rainbow Six sice prodělali návštěvu holiče a módního salónu, nicméně jinak se hra drží aktuálního schématu a o tom, že jí to jde k duhu, nás přesně před rokem
přesvědčil již třetí díl této úspěšné série taktických akcí s podtitulem Raven Shield.
Na úvod je třeba uvést, že Athena Sword není samostatně hratelným rozšířením, podobně jako například Splinter Cell: Pandora Tomorrow, jiný připravovaný titul z produkce Ubi Softu, a tudíž je k jeho hraní potřeba původní hry. Zde se skrývá první úskalí pro ty, kteří si pořídili její počeštěnou lokalizaci, se kterou anglická verze datadisku nespolupracuje. Naštěstí však český distributor plánuje v nejbližší době lokalizovat rovněž Athena Sword (viz info), takže si na své přijdou i skalní patrioti.
Athena Sword navazuje plynule na zakončení původní hry a volně jej rozvíjí. Jeden z hlavních záporáků, brazilský terorista Gutierrez, odpočítává své zbývající dny za ocelovým mřížovým, ovšem hrozbě chemických zbraní, která děsila svět v Raven Shield, dosud zdaleka neodzvonilo. Děj se posouvá o dvě léta kupředu, tedy do roku 2007, kdy na scénu vstupuje Gutierrezův
nohsled Bagattini, aby zužitkoval zbylé zásoby nebezpečného nervového plynu ku prospěchu svému. Již Bagatiiniho špagetové jméno předurčuje jako místo konfliku Itálii a její blízké okolí. V osmi misích tvořících samostatnou kampaň se hráč v čele protiteroristické jednotky vydává na Sicílii, do Monaka, navštíví jednu zachovalou chorvatskou pevnost a celé dění završí v srdci slunných Atén. Nutno dodat, že příběh je opět pouhou omáčkou spojující jednotlivé mise podrobnými brífinky, byť se autoři tentokrát snažili hru oživit několika docela povedenými animacemi.
Daleko vydařenější je ovšem zpracování samotných úrovní. Ačkoliv je jich oproti Raven Shield pouze poloviční počet, tvůrci si tento handicap bezezbytku vynahradili vpravdě skvělým designem a rozlehlostí jednotlivých map. Dění Athena Sword se odehrává především v propracovaných exteriérech, kterým nelze vytknout téměř nic. Pihou na kráse temných ulic Milana nebo těsných náměstíček Atén je snad až přespříliš „slepých“ dveří a celková mrtvost
lokací, kdy je sice slyšet ruch davu a městského provozu, ovšem až na několik rukojmích je celá oblast se sterilní pečlivostí vyklizena. To je ovšem poplatné stylu celé série, čili zde se žádné změny nekonají. Třešinkou na dortu je mise odehrávající se v opuštěné továrně, do níž se v kampani podíváme hned dvakrát. Spleť chodeb, hal a nádvoří vystavených hustě rozesetým odstřelovačským pozicím v čele s centrálním komínem přímo volá po pravých taktických orgiích. Bohužel, těch si díky nevalné umělé inteligenci ve hře jednoho hráče příliš užít nelze. Hru tak oživují alespoň různorodé cíle misí, od zachraňování/zatýkání důležitých osob po deaktivaci chemických bomb, nicméně přesto je šablonový postup ke konci již poněkud stereotypní. Hráč se sice může na delší dobu zaměstnat plánováním misí pomocí jednoduchého naklikání waypointů na schematický plán úrovně nebo vybavováním svých týmů, ale proč by to dělal již posté a stále v nezměněné podobě? Navíc jsou ve hře vysoce kvalitní plány již předpřipraveny. Daleko zábavnější je tedy nahrání přichystaného
plánu a postupné pročesávání brilantních map v čele jednoho z týmů.
Silnou stránkou Raven Shield byla bezesporu hra více hráčů, i když se nedal upřít akutní nedostatek oficiálních map. V tomto ohledu je Athena Sword průkopníkem. K osmi plně použitelným kouskům z kampaně přidává pět speciálně navržených úrovní a magickou šestnáctku uzavírá třemi remaky nejúspěšnějších lokací z předešlých dílů. V novém enginu se hráč vrací do minulosti v mapách Embassy, Subway a Siberian Base, jež patří k tomu nejlepšímu, co se v sérii urodilo. Athena Sword navíc dává život několika zbrusu novým módům kooperativní hry. Capture the enemy je jakousi mobilní variací módu Jailbreak známého již z Quake 2. Po zásahu protivníkem se postava neodporoučí k zemi v kratolišti krve, ale pouze poklekne s rukama za hlavou a několik sekund vyčká, než jí oponent nasadí pouta. Hráč tak zůstává znehybněn, dokud nejsou takto lapeni všichni příslušníci jeho týmu nebo dokud jej neosvobodí kolemjdoucí spoluhráč. Druhou nejzajímavější 
variantou je Kamikadze, která na tělo jednoho z hráčů namontuje dálkově odpalovanou nálož a do mapy přihodí jednu kontrolní místnost. Jeden tým se jí snaží dosáhnout k odpálení bomby, druhý k její deaktivaci. Hra více hráčů se v Athena Sword skutečně povedla a pokud tomu nebrání pomalé připojení, byl by hřích nevyužít jejího potenciálu.
Výzbroj jednotky Rainbow se v datadisku rozšířila přibližně o devět nových kousků, čítajících například výbornou pomocnici odstřelovače SL8-2 nebo efektivní útočnou pušku se zoufale malým zásobníkem OTs-14 Groza. Sbírka zbraní se tak vyšplhala nad úctyhodnou padesátku, což jistě potěší nejen srdce militantních fetišistů.
Athena Sword obsahuje patch ve verzi 1,54, ovšem jinak se žádných výraznějších technických inovací nedočkáme. Naopak, výrazné zklamání opět přinesla umělá inteligence protivníků, která je v některých momentech snad ještě pod úrovní původní hry. Postavy opouštějí svá místa vesměs jen v předem naskriptovaných situacích a pokud je ze spánku probudí jakýkoliv hluk, pouze okomentují situaci a
dál se oddávají slastnému postávání na místě. Občas se virtuální neurony odhodlají k útěku, aby za rohem zaklekly a počaly mířit kamkoliv, jen ne hráčovým směrem. Nezbývá než vypnout automatické zaměřování a nastavit vyšší obtížnost, na které se začíná projevovat alespoň strojová přesnost střelby počítačem řízených teroristů.
Rainbow Six: Athena Sword je i přes nulové změny v konceptu hry povedeným rozšířením, které staví na propracovaných mapách, atraktivním prostředí a především na výborné hře více hráčů. Kdyby autoři za ten rok od vydání Raven Shield věnovali více úsilí vylepšení umělé inteligence a začlenění alespoň minima nových nápadů, jednalo by se o jasnou volbu.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
