Typickým příkladem je pak královská disciplína stavby zoo, kde dříve o zájem milovníků zvířátek zápolila celá řada značek. Nekorunovaný král Zoo Tycoon ale vyšel naposledy před deseti lety (navíc ve verzi, která se spíše než na stavbu pavilonů soustředila na drbání opic na Kinectu) a po vysokorozpočtových zoologických tycoonech se slehla zem.
Řešení přineslo až studio Frontier, které kromě úspěšných sérií Planet Coaster a Jurassic World Evolution zabrousilo i do světa chovu zvířat. Na počítačích se tak hráči v podstatě jediné a ultimátní stavitelské zoo hry dočkali už v roce 2019, konzolisté si ovšem museli počkat až do současnosti. Jak se port této mimořádně komplexní hry povedl a pro koho vlastně je?
 |
Vzhledem k tomu, že Planet Zoo není úplně nová hra, na obecný popis půjdu spíše telegraficky. Podobně jako u starších podobných titulů je klíčovým prvkem budování a správa zoologické zahrady se vším, co k tomu patří.
Hned na tomto místě je potřeba připomenout, že autoři ze studia Frontier jdou na věc tak trochu jinak, než bývá zvykem. Zatímco starší konkurence většinou hráči do ruky vytrvale strkala berličky a budovat roztomilým zvířátkům působivé výběhy nebývalo úplně obtížné (obtížnost stupňovaly spíše podmínky, finance nebo časové limity), v tomto případě je základní překážkou až neuvěřitelná komplexnost, se kterou se musíte popasovat.
Na jedné straně je to velmi propracovaný systém herních mechanismů. Kromě budování výběhů se staráte o chov zvířat, jejich vypouštění do volné přírody, o výzkum technologií, nemocí, nových budov, o počínání zaměstnanců, o fungování generátorů a čističek vody, teplotu a vlhkost terárií a v neposlední řadě pak samozřejmě až pedantsky o ekonomický výkon zoo.
Planet Zoo: Console Edition
Více než kde jinde tak platí, že je velmi vhodné absolvovat nejdříve tutoriály a příběhové kampaně, které hravou formou všechny základní mechanismy vysvětlí. Nikdo vám samozřejmě nebrání vrhnout se přímo do stavby v sandboxu nebo online režimech. Je však téměř zaručené, že se vrátíte jako zpráskaní psi s tím, že vlastně vůbec nevíte, co máte dělat. Nebo si na všechno přijdete metodou pokus omyl, což je zbytečné týrání. Ještě jednou podotýkám, že je Planet Zoo velmi komplexní a obsáhlý zážitek, který vám i při správném pochopení vydrží na desítky až stovky hodin.
Druhým specifikem je pak samotné stavění. To je totiž až extrémně otevřené a nechává vás dělat, co si zamanete. Pro maximální estetiku je potřeba pochopit, že probíhá v podstatě na dvou rovinách. V té jedné jsou praktické budovy, které něco dělají (ale obvykle ošklivě vypadají, jsou to prostě jen krabice). V té druhé jsou pak efektní „skořápky“, které stavíte kolem funkčních objektů. Prakticky cokoliv si pak můžete postavit z jednotlivých součástek.
Absolutní svoboda
Výsledkem je, že mimořádně kreativní hráči dostávají do ruky téměř neomezené možnosti. Ti méně šťastní nebo trpěliví z nás budou možná trochu závistivě zírat na to, co se vlastně dá s nástroji stvořit. Ostatně zmíněné tutoriály a výzvy ukazují mimořádně krásné zoo, které však třeba já prostě v životě nepostavím a potenciál hry ani z padesáti procent nevyčerpám. Je potřeba se s tím smířit. Ale vy na tom třeba budete opačně.
Planet Zoo: Console Edition
Tím se oklikou dostáváme k jednomu z dvou klíčových bodů, které můžu hodnotit na konzolovém portu. Byl jsem hodně zvědavý, jak se na gamepady povede překlopit poměrně komplikované ovládací rozhraní hry, která na rozdíl například od Jurassic Worldu byla vyvíjena původně jen pro počítače. Vycházím pak například ze zkušeností ze stovek hodin hraní xboxového Cities: Skylines, myslím tedy, že se strategiemi na konzolích mám velmi bohaté zkušenosti.
Výsledek hodnotím vlastně převážně kladně. Je prostě faktem, že na hraní a ovládání Planet Zoo je potřeba postupně a dlouho přivykat. I po několika hodinách budete zaraženě hledat správnou klávesovou kombinaci pro ten a onen úkon. Po přičtení často dost svérázného nebo složitého systému, například u stavby bariér výběhů, pak často dlouho dumáte nad tím, proč vaše počínání nepřináší chtěné výsledky a občas se prostě stane, že se napodruhé úplně stejný proces povede lépe.
Také jsem za celou dobu nepřišel na chuť ovládání kamery, která nefunguje jako kurzor, se kterým byste poletovali nad světem, ale spíše jako skutečná kamera, se kterou kroužíte kolem objektů. I to je však spíše věc osobní preference. V celkovém hodnocení totiž musím přiznat, že si i přes výtky vlastně nemyslím, že by ovládání šlo vyřešit jinak. To už by bylo potřeba zasahovat přímo do designu hry a zjednodušovat, což by ale zase narušovalo pointu konzolové verze.
Planet Zoo: Console Edition
Druhým klíčovým bodem hodnocení nové verze je samozřejmě technický stav. Planet Zoo minimálně na Xbox Series X vypadá prostě k sežrání. Hra je velmi detailní a i když bych si asi dokázal představit některé prvky světa o něco ostřejší, díky naprosto pedantsky krásným modelům zvířat a jejich animacím na jakékoliv mazanice rychle zapomenete. V tomto ohledu opravdu na žádné významnější kompromisy nedošlo.
To ale bohužel tak úplně neplatí pro optimalizaci. Planet Zoo totiž dokáže konzoli pořádně vytěžit, a to někdy viditelně za hranice možností. Při přeletech nad lokacemi padá framerate, při rychlém přibližování nestíhají doskakovat detaily a především hře dělá problém přecházení mezi nabídkami. To budete samozřejmě dělat velmi často, a obzvlášť v úvodních fázích, kdy často něco chaoticky hledáte a rychle přepínáte mezi záložkami, se Planet Zoo mění v nepříjemnou slideshow. Rozhodně tím netvrdím, že by se tak hra stávala nehratelnou. S určitými rezervami ovšem počítat musíte.
Závěrem chci uspokojivě odpovědět na klíčovou otázku. Je Planet Zoo na konzolích hra přímo pro vás? Pokud jste fanoušky budovatelských strategií, tycoonů a máte dostatečně kreativního ducha a zároveň i dostatek trpělivosti, pak rozhodně. Pro kreativní, metodické hráče jde o naprosto geniální balík zábavy na stovky hodin, navíc s robustním systémem online hraní, ve kterém se zapojujete do světového trhu se zvířaty a můžete z oficiálního workshopu stahovat, nebo na něj naopak nahrávat vlastní výtvory.
Planet Zoo: Console Edition
Na druhou stranu například nostalgici, kteří touží po podobné zábavě jako u starších Zoo Tycoon, můžou být možná trochu zklamáni. Zatímco poslední pokračování této série z roku 2013 opravdu hodně potlačilo kreativní element, Planet Zoo je opačným extrémem a tvůrčí svoboda může být v některých momentech až paralyzující. I proto je také podle mě Planet Zoo navíc hra silně nevhodná pro děti. Rodiče by logicky mohla lákat roztomilá zvířata na obalu a na obrázcích, nedokážu si však představit, že by i ti kreativnější z malých hráčů dokázali překonat prvotní barikádu učení. Pro tyto dva typy hráčů bych si dokázal představit nějakou prostřední alternativu, která bohužel neexistuje.
Rozhodně se tím však nenechte odradit. I v základní edici na vás čeká obří nálož obsahu s asi osmdesátkou zvířat a téměř neomezenými možnostmi vyžití. Ty pak samozřejmě ještě rozšiřuje velmi početný zástup DLC, které postupně vycházely během životního cyklu původní PC verze a díky kterým můžete paletu zvířat zhruba zdvojnásobit. Planet Zoo je i na konzolích pořád fantastická a velmi pohledná hra, která však není úplně stoprocentně přístupná. Navíc se solidní českou lokalizací.
