S žánrem her, jaký nám nabízí Planet of Lana, si obvykle spojujeme tituly jako Limbo nebo Inside. Plošinovky po herní stránce plné klasických hádanek, po příběhové pak zase plné zoufalství a morbidních výjevů. Už při prvním pohledu na Planet of Lana je sice inspirace jasně patrná, ovšem hra se vydává cestou barevnějšího a méně depresivního světa.
Ne, v Planet of Lana sice nebudete padat do medvědích pastí, které vám useknou končetiny, ani trhat ohromným pavoukům nohy. I tak je zřejmé, že autoři ze švédského studia Wishfully se aspoň na oko pokusili řídit pravidly tvorby výše zmíněné dvojice titulů. I tady budete utíkat před příšerami, které by si na vás rády smlsly, i tady se budete krčit v úzkých tunelech a doufat, že si vás nikdo nevšimne. Planet of Lana není horor, ovšem o strach o život hlavní hrdinky zde opravdu nouze nebude.
Herní styl Planet of Lana je v podstatě totožný s tím, co znáte ze her, jako je Limbo. Hrdinka (Lana) umí běhat, skákat, šplhat a tlačit či tahat předměty, moc dalšího toho ovšem nesvede. Pád z větší výšky či kontakt s jakýmkoli nebezpečím znamená okamžitou smrt. Během hry se také naučí pár dalších dovedností, které se týkají jednak ovládání zvířecího společníka a později také převzetí kontroly nad zlými roboty.
Právě malé zvířátko Mui, které je jakási kombinace kočky a opice, dodává hře větší variabilitu, jak řešit hádanky. Mui můžete vyslat na dané místo (obvykle tam, kam Lana nevyskočí), poručit mu ať překousne kabel, posadí se na spínač, nebo dokonce jej použít i jako návnadu na odlákání pozornosti před nebezpečím. Samozřejmě se také musíte postarat, aby Mui před robotem či příšerou včas utekl, jelikož i jeho smrt znamená konec hry.
Lanu i Mui svedou dohromady události hned na začátku hry, kdy na planetě obývané domorodou civilizací začne invaze robotů s cílem všechny lidi polapit. Lana sleduje, jak roboti postupně unášejí členy její vesnice, včetně vlastní sestry. Jelikož se jí jako jediné podaří se před nimi skrýt, vydává se následně na cestu, aby svou sestru zase osvobodila.
Hra příběh vypráví spíš pomocí vizuálních prvků než slovy, domorodý jazyk je totiž smyšlený (byť autoři tvrdí, že se dá přeložit). Češtinu tedy hra vlastně ani nepotřebuje. Ačkoli je tu tak na jednu stranu docela přímočarý děj, je mi už teď jasné, že se po vydání najde řada různých interpretací lišících se od toho, co jsem si ze hry odnesl já.
Planet of Lana však sází především na specifický, ručně malovaný 2D vizuální styl, který trochu připomíná japonské filmy od studia Ghibli. Moc se mi líbilo si herní krajiny prohlížet, v průběhu hry se jich vystřídá mnoho. Je to možná úplná prkotina, ale měl jsem pocit, že část těch úplně nejhezčích scén jsme viděli už v trailerech. Zároveň chápu, že je potřeba zaujmout už dopředu co nejvíc lidí.
Hra má také skvělou hudební stránku, povedené animace, perfektní technický stav (hrál jsem na PC) a… vlastně ani nevím, co bych Planet of Lana vytkl. V myšlenkách jsem se často vracel k loňskému Sommerville, který sice nebyl špatný, ovšem zároveň se mu nepovedlo moc uspokojit poptávku po něčem žánrově tak vybroušeném, jako bylo třeba Inside. Planet of Lana to za mě oproti tomu zvládla, a to i přesto, že se tolik nespoléhala na šokující a morbidní výjevy.
Co se herního času týče, tak Planet of Lana jsem dohrál za něco málo přes pět hodin, což na poměry těchto her není vůbec špatné. Upřímně jsem čekal, že hra skončí o něco dřív, ale nakonec jsem si ji mohl rozložit na tři pohodové večery. Skončila podle mě přesně včas, aby se neokoukala.
Ve výsledku je Planet of Lana docela milé překvapení. Asi bych se ani nedivil, kdyby v indie kategorii tato novinka na konci roku posbírala pár ocenění, nicméně za mě je to prostě dobrá oddychová věc do Xbox Game Passu (v něm startuje hned první den), u které si budete říkat, jak jste rádi, že předplatné máte.
