Journey's End - hra jako žádná jiná

  • 1
RPG se spoustou hlavních i vedlejších questů, se spoustou různorodých nepřátel, se spoustou předmětů, které se dají v obchodech směňovat a následně navěšovat na vašeho hrdinu, a v neposlední řadě taky se spoustou přídavných dobrodružství downloadovatelných z internetu… výsledek předčil všechna moje očekávání.
Joureny's End

Pokud jste už po přečtení titulku pojali podezření, že s touhle hrou nebude všechno tak úplně v pořádku, tak máte pravdu. Journey's End se už od začátku tváří jako projekt převážně pro ty vrstvy RPG hráčů, kterým na nějakém tom vypadlém polygonu nesejde a kteří mají dost vlastní představivosti na to, aby si do prázdných míst dosadili všechno, co jim ve hře bude chybět. A že se takových příležitostí najde…

Fantazii budete potřebovat hned u příběhu. Má totiž poměrně mlhavé obrysy - dvě království si spolu řeší nějaké územní spory nebo něco na ten způsob, a mezi nimi stojíte vy jako nájemný likvidátor všeho zlého, co se na světě pohybuje. Vypadá to na pěknou fušku, co? A to ještě nevíte, o čem všem mluvím…

Nepříjemnosti jsem začala tušit už krátce po prvním pokusu o spuštění, když jsem musela oběhnout pár cizích počítačů, abych našla a dopravila na počítač svůj jistý soubor, který JE bezpodmínečně požadovala. Naštěstí se ukázalo, že počítače kolegů jsou vybaveny lépe než ten můj, a tak se mi po troše úsilí povedlo hru rozjet. Že bych z toho ale měla nějakou extra radost, to se říct nedá. Poté, co na mě vyjukla úvodní obrazovka, kde se výhled na herní okolí omezoval jen na obdélníček o velikosti čtvrtiny obrazovky, jsem si definitivně ujasnila, že s žádnými grafickými orgiemi se počítat nedá. 95% plochy kolem mě Journey's End zabírala hnědá barva (pravda, měla několik odstínů, ale i tak už jsem asi moc zmlsaná na to, abych tak minimalistický přístup přešla bez poznámek) a jediné, co jsem v tom jednolitém okolí dokázala identifikovat, byl stůl a od stropu visící šunka (nebo něco, co se jako šunka tvářilo).

Grafická stránka hry si vůbec zaslouží hodně prostoru - až do konce článku bych mohla líčit další a další překvápka, kterými mě JE během hraní obšťastňovala, ale nakonec jsem se rozhodla pro méně veselou, ale víc informativní variantu, kde se dostane i na další aspekty hry. Přesto neodolám, abych se o tu srandu aspoň v rychlosti nepodělila - namátkou si vzpomínám na úžasnou roklinu plnou stromů, mezi kterými se budete proplétat jen hodně, hodně těžko - minimálně do té doby, než zjistíte, že dvoumetrovou mezerou mezi kmeny sice neprojdete, ale skrze křoví to jde jako po másle. Další lahůdkou je brčálově zelená jeskyně, která se marně snaží navodit dojem džungle, ale jediné, co z toho ve výsledku vzešlo, je totálně klaustrofobní prostor, ve kterém se vaše touha hru vypnout a vyjít někam ven z domu vyšplhá ještě výš, než už byla.

Ani v další části se moc pozitivních věcí nedozvíte. Nepřátelé jsou sice velmi různorodí (to se jim opravdu upřít nedá), ale přesto nic moc. Někteří jsou potaženi šedou texturou, Journey's Endjiní hnědou a ti nejtvrdší bossové obvykle červenou. OK, trochu přeháním, ale vážně jen trochu. Postavičky potažené šedou a hnědou texturou se ve hře skutečně vyskytují a ty ostatní, které mají barev víc, se zase při hovoru tak podivně pocukávají, že má člověk chtě nechtě obavy o jejich zdravotní stav. Někteří z nich se navíc na setkání s vámi těší tak nezřízeně, že když se k vám rozběhnou a vy včas neuskočíte, nalepí se na vás a v této pozici se zaseknou, takže celý váš výhled je zakrytý zmítající se kupou šedých (hnědých, červených…) polygonů, která se vás drží jako klíště. Pokud ale budete mít výdrž a přetrpíte to s JE někam dál, než jsem byla ochotná to přetrpět já, měli byste se dočkat i protivníků výkonnějších jako třeba goblinů, orků, olbřímích pavouků, draků dštících oheň a síru a dalších podobně invenčních stvoření.

Jinak se ale JE více či méně zdařile maskuje za normální RPG. Targan (v tom zmatku jsem se ještě nezmínila, že přesně takové je jméno hlavního hrdiny) má většinu toho, co byste od rpgčkové postavy čekali - má hit pointy a mana pointy, má fyzickou sílu a dvě úrovně (magickou a celkovou), a to všechno si může zvyšovat zároveň se získáváním dalších zkušenostních bodů. Co se týče jeho výbavy, tak se celá vejde do tří tlačítek - Equipment, Use Item a Give Item. V Equipmentu vyměňujete zbraně, zbroj, boty a helmu, a ve zbylých dvou položkách předměty buďto používáte na sebe nebo je někomu vnucujete. Někde jsem zaslechla, Journey's Endže by ve hře měly být stovky předmětů, s nimiž lze obchodovat, ale ve stínu ostatních chmurných skutečností mě to nějak nedokázalo nadchnout. Sejně jako výběr ze tří postav (bojovník, kouzelník, lukostřelec), jako podpora multiplayeru i jako proklamovaná editovatelnost. K JE se dodává editor, s jehož pomocí si můžete (a v případě, že chcete koukat na něco aspoň průměrně dobrého, přímo musíte) vytvořit nové nepřátele, nové questy, zkrátka kompletně novou hru.

Výpis diskutabilních jevů vyskytujících se v JE je totiž bohužel ještě delší - například při ukládání je záhodno si dobře povšimnout, kam přesně se pozice zapisuje, protože až si ji budete chtít znova loadnout, budete si ji taky muset najít - autoři se neobtěžovali s nějakým user-friendly interfacem a vyplázli na nás rovnou windowsovské okno pro otevření souboru, kde si příslušný soubor musíte pěkně vyhledat. Další nepříjemností je to, že pokud máte v počítači zastrčenou kartu s chipem GeForce nebo TNT, riskujete, že při hraní přijdete o oči nebo o zdravý rozum - v takovém případě si budete muset pohrát s nastaveními v Options a vyzkoušet, které z nich vám obraz vylepší aspoň natolik, abyste viděli, po čem šlapete a kam. Možná by vás mohlo zajímat i to, že po vstupu do některých lokalit zůstanete přilepeni k zemi tak dokonale, že už se odtud nepohnete, ani kdybyste sebou házeli sebeukrutněji; jediné, co se vám podaří, bude rozhlížení do stran. Definitivně Journey's Endto vyřeší až exit a load, protože autoři nepočítali s tím, že by někdo chtěl nahrávat hru jindy než při spouštění hry. Když budete mít hodně velkou smůlu, může se vám stát i to, co se stalo mně, a totiž to, že jednou po spuštění hry zjistíte, že všechny vaše uložené pozice se loadují přesně ve stavu, kdy se už z místa nepohnete, ani kdybyste se modlili nevím ke komu. Mám pokračovat nebo už je to jasné?

Já myslím, že je. Journey's End se sice tváří jako něco pro opravdu hardcore hráče, ale buďto nejsem já dost hardcore nebo to autoři trochu přepískli - pravděpodobně to bude kombinace obojího. Pokud si nejste absolutně jistí mírou své hardcorovosti, pak rozhodně neriskujte a vyhněte se téhle hře tak širokým obloukem, jako byste obcházeli osobu, kterou už nikdy nechcete potkat. Závěrečných 30% tvoří 10% za výběr žánru (RPG nebyl špatný nápad), 10% za úctu k cizí práci a 10% za to, že jsem právě po dobrém obědě.

Journey's End
Výrobce: Crystal Interactive
Vydavatel: BrightLight Productions
Distribuce v ČR: Hra se v ČR nedistribuuje (aspoň doufám :-)
Oficiální homepage: www.jerpg.com
Minimální konfigurace: Procesor 233 Mhz, 64 MB RAM
Doporučená konfigurace: Procesor 300 MHz, 64 RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Podtitul JE by mohl znít: "… aneb co všechno lze směňovat za peníze."
Hodnocení 30%


Témata: Máslo