RECENZE: Jen jedna japonská hra v životě? Ať je to remake Final Fantasy 7

Kultovní RPG z roku 1997 se dočkalo kompletního přepracování do moderní grafiky a výsledek nemohl dopadnout lépe. Tuto hru by si měl zahrát každý, i kdyby snad měl k japonským hrám vrozený odpor.

Japonské hry jsou výrazně jiné než ty západní, o žánru RPG to pak platí dvojnásob. Na mnohé působí lehce infantilně, přeplácaně a afektovaně, na druhou stranu ovšem bývají také neobyčejně epické, mnohavrstevné a hluboké. Pustit se do nějakého takového JRPG bývá většinou závazek alespoň na 60 hodin, většinou ale dvojnásobek. 

Final Fanatsy je ideální vstupní branou do světa „divných“ japonských her.

Bohužel také platí, že se u nich celou tu dobu nebudete jen bavit, bývají totiž výrazně naředěny generickými vedlejšími úkoly a zbytečně natahovány neustále se opakujícími souboji. Na rovinu se tu přiznám, že jsem až na jedinou výjimku nedokázal žádné z nich dohrát až do konce, protože po úvodním okouzlení dříve nebo později následovala těžká deziluze. I když bývají jejich příběhy velice originální a napínavé, vážím si svého volného času příliš na to, abych ho trávil grindováním.

Remake kultovního sedmého dílu Final Fantasy série je ovšem pro běžného smrtelníka mnohem přístupnější než drtivá většina ostatních zástupců tohoto žánru. Ty nejlepší vlastnosti japonských her totiž kombinuje s dobře známými principy mainstreamové západní produkce a to vše navíc balí do dechberoucího technologického zpracování. Svobodu otevřených světů vyměňuje za úzký koridor, díky čemuž si můžete prožít pečlivě zrežírovaný třicetihodinový zážitek bez slabých míst.

Takto vypadalo Final Fantasy VII v roce 1997

Sice jsem původní Final Fantasy VII z roku 1997 hrál jen chvíli, troufám si ale tvrdit, že tento kompletní remake s ním nemá kromě scénáře společného prakticky nic. A i v tom se hodně odlišuje, jde totiž jen o mohutně protažený úvod, cca čtvrtinu původního příběhu, na jehož rozuzlení si budeme muset počkat do dalších dílů (jejichž datum vydání nebylo dosud ani oznámeno). Ani kompletní remake Resident Evila 2 (naše recenze) nešel v počtu změn tak daleko jako tato hra, autoři se totiž nebáli zcela kompletní změny hratelnosti. Namísto ptačího pohledu se kamera přesunula za záda hlavního hrdiny, soubojový systém přešel z tahového na realtimový, přibyla spousta nových úkolů i dějových zvratů.

Na nových playstationech hra vypadá neskutečně dobře.

Být to na mě, šel bych ještě dál a změnil i podobu hlavního hrdiny. Jeho obrovský meč a blonďatý rozcuch totiž dávaly smysl v době, kdy měli grafici jen omezené množství možností, jak z něj udělat na první pohled výraznou postavu. Jenže dnešní grafika umožňuje spoustu detailů a zvolená image neodpovídá jeho skutečné povaze drsného žoldáka. Cloudův vzhled bude nejspíše pro spoustu lidí zbytečně představovat problém, protože se prostě „nedokážou vcítit do panáčka, jehož zbraň je větší než on sám“. Drtivá většina ostatních postav přitom vypadá „realisticky“, a i když jsou notně stylizované, působí jako skuteční lidé. A také se tak chovají… po přepáleném NieRu (naše recenze), kde na sebe hlavní hrdinové neustále křičí a teatrálně dávají na odiv své city, na mě působilo Final Fantasy pomalu jako komorní drama..

Podobně si zaslouží pochvalu i nový soubojový systém, který sice zpočátku působí chaoticky a příliš akčně, jakmile si ale osvojíte několik dalších schopností, dostane taktickou hloubku. Probíhá v reálném čase, kdykoli si ho ale můžete pozastavit a rozdat svým (maximálně dvěma) kolegům specifické instrukce. Během častých soubojů s bossy na obrazovce panuje poněkud chaos, vypadá to ovšem tak efektně, že si kvůli tomu určitě stěžovat nebudete.

Souboje jsou akční, přesto nabízejí dostatečnou taktickou hloubku.

Ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu: příběh hry se odehrává ve futuristickém městě Midgar, které je poháněno zemskou energií zvanou Mako. Přestože existují nezvratné důkazy, že její těžba má negativní dopady na životní prostředí, organizace Shinra vojenskou silou trvá na zachování stávajících pořádků. Hlavní hrdina Cloud Strife do děje vstupuje ve chvíli, kdy se nechává zaměstnat ekoteroristickou skupinou Avalanche, kterou už nebaví dále marně vyjednávat a obrovské generátory vysávající duši celé planety chce zničit. 

Kamarádky do deště

Japonské hry bývají často kritizovány za poněkud stereotypní a přesexualizované zobrazení ženských postav. I ve Final Fantasy VII jsou Cloudovy parťačky Jesse, Tiffa a Aertih snad až nadpřirozeně krásné, díky detailně propracovaným charakterům jsou ale daleko více než jen potěchou pro oko. Kdyby hra umožňovala navazování romantických vztahů, podobně jako třeba v Mass Effect, asi bychom stáli před těžkým dilematem. Jenže neumožňuje, a tak Cloudův milostný život musíme nechat v rukou scenáristů.

Úvodní zápletka se s postupujícím časem samozřejmě řádně zašmodrchává, na scéně se objeví rovnou tři ženy, které usilují o Cloudovo srdce, přesto na rozdíl od většiny JRPG není problém se ve složitých vztazích zorientovat. Vyprávění příběhu je zde podřízeno vše, hra tak místy připomíná spíše film (nebo lépe řečeno mnohadílný seriál), díky famóznímu technickému zpracování ovšem nelze mít proti tomuto přístupu výhrad.

Už na PS4 remake vypadal parádně, vylepšená PS5 verze už se blíží dokonalosti. Na výběr máte mezi 4K a 60 FPS módem, přičemž pomalejší tempo hry nahrává spíše preferenci grafických detailů. Majitelé PS5 s vydáním vylepšené verze zároveň dostávají zhruba pětihodinový samostatný přídavek věnovaný vedlejší postavě zlodějky Yuffie, který sice nedosahuje kvality původní hry, i tak si na něm nejspíše s chutí smlsnete. Pro lidi, kteří si původní verzi zakoupili, je vylepšení ke stažení zdarma, majitelé PS Plus verze ovšem mají smůlu a musí zaplatit plnou cenu. 

Final Fanatsy VII Intergrade je dokonalou vstupní branou do světa japonských RPG. Všechny dosavadní PS5 exkluzivity byly zběsile akční a nedávaly příliš prostoru, jak se pokochat „next-gen“ grafikou, tady si tempo vyprávění určujete sami. Ale i když pomineme obrovské produkční hodnoty, máme tu parádní napínavý příběh plný emocí, který suverénně patří k tomu nejlepšímu, co kdy v herním oboru vzniklo. 

Pokud vám nevadí, že vás autoři po celou dobu budou vláčet jako psa na vodítku, dostanete parádní zážitek, kterému se většina západních ani východních RPG poslední doby nemůže rovnat.