RECENZE: Pobouřil Číňany a dva roky nešel koupit. Jaký je horor Devotion?

Tchajwanský horor Devotion způsobil před dvěma roky obrovský poprask. Vývojáři do něj nenápadně propašovali na první pohled nevinný vtípek, kterým přirovnali čínského prezidenta k Medvídkovi Pú. To rozzlobilo tamní veřejnost natolik, že hra byla stažena z obchodů a legálně si ji můžeme koupit až nyní. Stojí vůbec za to?

Z pohledu Středoevropana celá kauza působí podobně absurdně, jako když jakýsi americký youtuber nařkl Dana Vávru z rasismu, protože v Kingdom Come: Deliverance nejsou žádní černoši. 

Devotion je povedená hororová jednohubka, nic víc, nic míň.

Jenže mnozí Číňané berou připodobnění jejich prezidenta Si Ťin-pchinga k Medvídku Pú jako národní urážku (kauze jsme se věnovali v tomto článku), a tak zahájili vskutku masivní review bombing. Jestli byla kontroverzní textura ze strany tchajwanského studia Red Threat Games nepovedenou legráckou, nebo jen osobní chybou jednoho ze zaměstnanců, se už nejspíše nikdy nedozvíme, nezávislé hře vytvořené v pouhých dvanácti lidech se však dostalo celosvětové pozornosti. 

Tu bohužel nemohli autoři převést ve finanční zisk, jelikož Devotion nechtěl nikdo prodávat (viz například GOG, který ze slíbené distribuce v poslední chvíli vycouval), a tak si kvůli tomu autoři nakonec museli založit vlastní e-shop. Stál však všechen ten poprask vůbec za to, nebo to bylo spoustu povyku pro nic?

Pravda je někde uprostřed. Devotion je solidní „walking simulator“ (viz náš článek), který těží především z neokoukaného prostředí východoasijského folkloru, na druhou stranu nenabízí nic, kvůli čemu byste okamžitě museli sahat po kreditní kartě. 

Jde o minimalistický horor, který se po většinu času odehrává v rámci jednoho malého bytu, ovšem po vzoru Kojimova experimentu P.T. nebo zbytečně přechválených Layers of Fear se okolní realita kolem hráče neustále proměňuje. 

Na rozdíl od výše zmíněných her tu najdeme i jednoduché hádanky, ale není to nic, co by vás při hladkém postupu nějak výrazně zdrželo. Příběh je vyprávěn na přeskáčku pomocí poházených papírových vzkazů a i když je jeho pointa očekávaná, docela z ní mrazí. Alespoň tedy ty, kteří se dokážou vcítit do role ambiciozních rodičů.

Na konec se dostanete za zhruba tři hodiny, po celou dobu si hra drží solidní atmosféru. Grafika je překvapivě povedená, mimořádně se podařil soundtrack, který tvoří jeden z klíčových prvků.

Celkově jde o povedenou jednohubku, vzhledem k masové oblíbenosti tohoto žánru ze strany vývojářů bych však sáhl nejprve po jiných titulech jako Soma, Amnesia, What Remains of Edith Finch nebo Everybody’s Gone To The Rapture. Pokud tedy celou situaci nechcete vnímat politicky, v tom případě jde o jeden z nejzábavnějších způsobů, jak se můžete vymezit proti čínské politice.