Jak pravil Štěpán Šafránek profesorovi anatomie ve druhém díle dnes již kultovní série Básníků – „Jednou jsem přeřízl fibularis, a pak už se to se mnou tak nějak táhlo…“. Stejně tak i já jsem jednou v počátcích své kariéry neprozřetelně pronesl pár nemístných poznámek na adresu páně šéfredaktorovy recenze na Creatures Adventures, za což jsem byl po zásluze vyznamenán pochybným právem napsat recenzi na další hru z této série. A pak už se to se mnou tak nějak táhlo… Proto když mi před nedávnem zablikala na ICQ zprávička s hádankou „Že neuhodneš, co mi dneska přišlo za hru?“, ani na vteřinku mě nenapadlo, že by se snad pan šéfredaktor chtěl pochlubit exkluzivní gold verzí Duke Nukem Forever či snad první betou Quake 5, a bez váhání jsem vyťukal jako odpověď pouhých 9 písmen – CREATURES. „Správně, ale buď klidný, to není pro tebe - bude to psát kolega XY“. Nevím, co potkalo nebohého kolegu XY (jehož jméno jsem v šoku věcí následujících bohužel zapomněl), zda náhle zemřel, či se jen v hrůze před vyhlídkou na recenzi této hry osypal nebo raději dezertoval ke konkurenci (anebo „jen“ uplatil šéfredaktora hrstí nálepek jeho milovaného Pikachu (kazíš mi image, já se až dosud tvářil, že mě Pokémanie minula :-) - by Vreco)), nicméně neuplynuly ani dva týdny a CD, které na mne vykouklo z obálky nadepsané úhledným šéfredaktorovým písmem, neslo hrdý nápis CREATURES PLAYGROUND a já pochopil, že svému osudu prostě neujdu…
„Jé, tatí, ty máš nové Kvíčrs?“, zaradoval se můj osmiletý potomek v radostné vzpomínce na všechny ty k smrti ufackované Norny z doby, kdy jsem psal recenzi na Creatures 3. „Můžu si je vyzkoušet?“. Volné místo na mém harddisku se tedy zmenšilo o více než půl gigabajtu (ano, čtete správně – více než 500 MB!!! – to si k mému disku hned tak nějaká hra nedovolí!), synátor se ponořil do výchovy Norňat a já se vrátil ke svému rozestavěnému modelu plastikového Jaku, od kterého mě občas vyrušily jen objevné výkřiky typu „Tady se ty Kvíčrsy nedají fackovat :o(“ , „Tatí, pojď se podívat – oni se milujou!“ nebo „A už mi snesli vajíčko…“. Jelikož věta „Tati, mě to už nebaví – nainstaluj mi nějakou jinou hru“ je druhou nejpoužívanější hláškou našeho malého (hned po „Mamí, tatí, dejte mi tři koruny na žvýkačku s Pokémonem!“), docela mě překvapilo, že u Creatures Playground dokázal strávit více než tři odpoledne. Asi prostě nejsem ta správná cílová skupina…
Leč s přibližujícím se termínem odevzdání recenze bylo čím dál tím jasnější, že i přes počáteční nadšení ji za mne dítě nenapíše, a tak jsem jednoho večera z nedostatku vhodnější zábavy usedl k počítači a vrhnul se do hraní (kecám, samozřejmě že kecám - COKOLIV, dokonce i malování a předvánoční úklid je vhodnější zábavou než hraní této hry). Hned na začátku jsem s hrůzou zjistil, že 
oproti mému původnímu předpokladu Creatures Playground nejsou pokračováním mnou kdysi recenzovaných Creatures 3 (u které jsem se přes jistou infantilnost i docela bavil), alébrž pokračováním úděsné úchylnosti Creatures Adventures, která, jak už jsem psal, byla na počátku mého prokletí…
Milý Zdeňku! Na tomto místě bych se ti chtěl veřejně omluvit za výtky, které jsem kdysi pronesl na adresu tvé recenze – tohle se opravdu nedá hrát! Teď bych místo dalšího popisu hry mohl jen copy&pastnout to, cos už napsal ty o předchozím díle, jelikož Creatures Playground nejsou nic jiného, než „totéž v bleděmodrém“ a pokus o urvání dvojích peněz za jednu a tutéž hru. Stejný domeček, stejný košíček se dvěma vajíčky do začátku (i když Auto Naming Machine, která vás zbaví starostí s pojmenováním vašeho čerstvě narozeného Norněte, možná minule nebyla), stejný povoz s léčebnou, dokonce i stejný strašidelný hrad… Dále od domečku se sice krajina trochu mění, a vaši Norni se procházejí po zábavním parku s kolotoči, stánky se zmrzlinou a hamburgery a jinými atrakcemi (odtud asi Playgrounds v názvu hry), ale jinak je to v podstatě tatáž (zoufale nudná) hra. Oproti propracovaným původním Creatures, které byly přece jen „o něčem“ (tam jste své 
Norny opravdu vychovávali - učili je mluvit, sestavovat stroje, dokonce jste je mohli šlechtit a geneticky upravovat), jsou Norni v Creatures Playground opravdu až protivně samostatní a co je nenapadne samotné, jim stačí jednou předvést, takže v pozdějších fázích hry vlastně ani nejste nuceni do děje nijak zasahovat a jen se koukáte, jak vaši Norni rostou, chodí, baví se, sexují, množí se, a nakonec ve finále umírají. Opravdu děsně zábavné…
A to jsem se v elektronickém manuálu ke hře dočetl, že Creatures Playgroud nejsou jen pouhým pokračováním Creature Adventures (se kterými je můžete samozřejmě pomocí přiložené utilitky propojit do jednoho celku), ale druhým dílem z připravované série Creature Village – takže ta úchylnost bude ještě pokračovat!!! Možná teprve s desátým dílem (Creatures Cemetery) dojde k zamknutí kruhu a Norni okupují celý váš počítač, kde si budou žít svým samostatným životem, milovat se a množit se, koukat se z windows, lovit tučňáky s červenými klobouky, chovat corely, psát si zamilované words, excelovat v shopech s fotkama, smát se, plakat a quákat… Ne, pane doktore, opravdu je mi dobře a injekci nechci…
Na celé hře mě upoutala vlastně jen jedna jediná věc. Cvrlikání holubů o škodlivosti nadměrného hraní počítačových her bylo vývojáři z Crerature Labs vyslyšeno, takže v nastavení hry se vyskytuje záložka Parental controls, ve které lze nastavit hodinu, kdy má jít dítko spát – hra se v tuto dobu automaticky vypne. Rovněž tam lze nastavit maximální dobu souvislého hraní hry – v zájmu zachování duševního zdraví ať už vašeho nebo vašeho potomka doporučuji zde nastavit hodnotu v jednotkách, maximálně desítkách minut.
Co říci závěrem? Pokud vás opravdu zajímá simulace výchovy, zkuste již zmiňované původní Creatures (zatím poslední verze je Creratures 3). Paskvilům ze série Creature Village se však raději velkým obloukem vyhněte!!! A mně nezbývá jen doufat, že touto recenzí jsem svou vinu již dostatečně vykoupil, a případné další díly už bude recenzovat někdo jiný…
| Creatures Playground | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
