Rozdíly mezi konzolovými hrami a hrami na PC byly na našich
stránkách rozebírány již nesčetněkrát. Bude to jistě objev století, až se někdo dokope jádra pudla, proč vlastně
všechna ta monstrózní RPG stejně jako zdánlivě prostoduché akrády nabírají s kouzlem televizní obrazovky na
přitažlivosti a chorobné hratelnosti. Podobně dravým dítkem se před čtyřmi lety stala dreamcastovská zběsilá závodní
oddechovka Crazy Taxi. Ta se svého PC derivátu
dočkala v naprosto nezměněné podobě teprve po dvou letech své existence, tedy v době, kdy na „staré platformě“ již
neohroženě kralovalo nepřekonatelné Grand Theft Auto 3.
Není divu, že veškerá magie televizních obrazovek byla tatam a hru mohlo zachránit snad jen kouzlo dobře odleželé
lahve červeného.
Po důkladném otestování třetího dílu, který tak pořadovou číslicí přeskočil druhé pokračování, jehož se na PC
(doufejme) nikdy nedočkáme, lze konstatovat, že pokud na dně lahve nezbyla alespoň kapka povzbuzujícího moku, nemá
smysl se do Crazy Taxi 3 pouštět. Zatímco technologie za léta vývoje dospěla do stádia Pixel Shaderů a jiných
monstrozit v DirectX 9.0 obsažených, autoři Crazy Taxi hráči předkládají technologickou odpudivost,
která je spíše rozsáhlejším datadiskem než regulérním
pokračováním. Kuriozitou je, že hra přítomnost Pixel Shaderů skutečně vyžaduje, i když je to ve výsledku patrné pouze
z readme souboru. Majitelé grafických karet třídy horších, než je GeForce 3 (GF 4MX nevyjímaje) či Radeon 8500, tedy
Crazy Taxi ani nespustí, ovšem prolévat slzy není tak či tak třeba.
Síla série vždy tkvěla v rychlosti a spádu. Koncept je jednoduchý – hráč v roli ujetého taxikáře brázdí silnice
poměrně rozlehlého města a za pomoci několika speciálních „komb“, jakými jsou například crazy drift nebo crazy jump,
se snaží dopravit své pasažéry na označené místo pokud možno v časovém limitu. Čas je alfou i omegou zdejší
taxikařiny, alespoň pokud jde o primární mód hry. Zastavením v zóně, označené barevně v závislosti na vzdálenosti
pasažérovy destinace, zákazník naskočí, čímž se na konto automaticky přičítá několik desítek sekund. A tak to jde
pořád dokola. V druhém dostupném módu je hráč omezen pevnou hranicí tří, pěti nebo deseti minut, během nichž je na
jeho bedra naložen úkol co největšího finančního profitu a tím i lepšího hodnocení.
Artritičtí důchodci vesele přihazují dolary s každým krkolomným
přemetem a naopak zhrzeně vystupují, pokud se ke svému McDonaldu nedostanou na vteřinu přesně.
Je nutné přiznat, že i po letech má Crazy Taxi jistý náboj, byť dokáže zaujmout ani ne na pár hodin. Šílená, adrenalinová jízda povzbuzovaná hláškami pasažérů a hecovaná šibeničními limity je z počátku skvělým prostředkem pro odreagování, nicméně po chvíli se na povrch prodere onen známý pocit křečka v otáčivém bubnu, když hráč neustále dělá to samé. Jako záchranný přídavek se pod označením Crazy X skrývá ještě třetí varianta hry, jež je se svými pětadvaceti minihrami asi nejzábavnější částí, ovšem i zde na dveře s rostoucí obtížností brzy zaklepe stereotyp vášnivě se objímající s frustrací. Autorům ovšem nelze upřít nápaditost miniher. Fotbalové utkání, kdy na malý žlutý taxík utočí postupně mužstva osobáků, ale i těžkotonážních tahačů patří k tomu lepšímu a vtipnějšímu z Crazy Taxi, stejně jako kličkování mezi olbřímími kuželkami.
Toto všechno tu ale v nezměněné podobě již před časem bylo, co tedy znamená pořadová číslice tři? Především jsou
to tři města. West Coast je jen mírně upravenou parafrází San Francisca z prvního dílu, kdežto Glitter Oasis
inspirovaná Las Vegas a Small Apple kopírující New York jsou zbrusu novými kousky. Každá z metropolí s sebou nese
čtyři řidiče pevně spojené se čtyřmi
druhy vozidel, ovšem rozdíly v jízdních vlastnostech
by se hledaly jen stěží. Rovněž statistiky řidičů včetně jejich krevní skupiny jsou použitelné snad jen pro výjezd
sanitky dobrovolných dárců orgánů. Stejně tak samotná fyzika hry vylučuje jakoukoliv motivaci v honbě za přítomnými
bonusovými vozy, jelikož se veškeré vehikly chovají na chlup stejně. I takový autobus je z hlediska setrvačnosti a
tíhy pouhou tříkolkou navlečenou do krabice velikosti slona. Malým taxíkem jej pohodlně vytlačíme ze silnice a pokud
by se snad zasekl o květinový záhonek, přeskočíme ho crazy jumpem.
Crazy Taxi 3 je do očí bijící ukázkou, kterak z výborné, nicméně již mírně zastarávající konzolové hry vyždímat ještě nějaký ten dolar navíc. Rozšíření o dvě města a několik bonusových miniher za minimálního pokroku v konceptu či technologii se na PC odehrává až na výjimky v intencích datadisků a ne samostatných titulů. Ani poměrně slušná hudba, ani chvilková zábava neubrání sérii od nevyhnutelného úpadku a hráči nezbývá než se poohlédnout po něčem lepším. A že je v přítomnosti GTA: Vice City, NFS: Underground nebo ulítlejších The Simpsons: Hit & Run z čeho vybírat!
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
