Conan - barbar se nám vrací!

Jako hrom z čistého nebe na nás spadla další reinkarnace jednoho z nejznámějších hrdinů, svalovce Conana a věřte nebo ne, mixování nepřátel ještě nikdy nebylo tak zábavné.

Conan

 

Kdo by neznal Conana, dvouset kilového obludobijce s ksichtem, že by i vetřelec bledl závistí a mečem dvakrát větším než on sám? Mohli jsme se s ním setkat snad už všude, a jeho poslední inkarnace se tak dostává i na konzole nové generace a my si verzi pro Xbox můžeme rozebrat pod drobnohledem.

Conan se vydává za bájným pokladem, nevědomky však probudí mocného mága, který začne dělat na již bez toho krví potřísněné zemi slušnou paseku.

Příběh, který by se dal označit za povedený, byl snad v jediném filmu, a to v tom úplně prvním v hlavní roli s Arnoldem Schwarzeneggerem. Vše následující bylo již známé klišé typu „jeden svalovec vládne všem“, a proto nečekejte žádné zázraky ani v dnešní hře. Conan se vydává za bájným pokladem, nevědomky však probudí mocného mága, který začne dělat na již bez toho krví potřísněné zemi slušnou paseku. Poté, co si to Conanův mozek uvědomí, rozhodne se konat, a to nejjednodušším způsobem, který zná. Hrubou silou, nejlépe doprovázenou mečem, sekerou, kousanci, škrábanci a kopanci do rozkroku. K tomu Conanovi pomáhá pirátská princezna ve jménu zájmu vlastního (nebo spíš on jí) a ona ho za to pravidelně odměnuje, pokud cesta z jednoho ostrova na druhý trvá příliš dlouho. Příběh není nejsilnější stránkou hry, ale úplně mizerný také nebude a je vyprávěn poměrně stylově „hlasem vypravěče“, takže z toho máte pocit, že čtete povídku.

Nic z toho hře naštěstí nedělá vrásky, protože svůj základní herní systém dodržuje. Tím mám samořejmě na mysli časté, variabilní a neuvěřitelně brutální souboje, které v Conanovi rozhodně hrají prim. Dobrému pocitu ještě dopomáhá široká škála pohybů a komb, doplněná o protiútoky. Základní princip je přitom jednoduchý. Za namixované nepřátele dostáváte červené runy, neboli body, které utrácíte za nové pohyby, komba a styly boje. Po celou hru se tak dle nálady učíte nové a nové vychytávky a boje nikdy neomrzí.

Nespornou výhodou je možnost přizpůsobení hry vaším požadavkům. Máte rádi souboje s mečem a štítem? Prosím, skopejte pár těžkooděnců a štít je váš. Nebo máte raději boj obouruč? Proč ne, dva meče dělají větší paseku. A pokud se vám náhodou líbí krvavý balet s kopím, tak stačí zaběhnout k nejbližšímu pirátovi. I přes velký počet úderů a jejich kombinací se však stále jedná o zběsilou klikanici, kdy pokud nehodláte věnovat čas učení se těch kterých komb, vůbec nemusíte. Po celou hru si totiž vystačíte s pár údery, které se vám vryjí do paměti a které můžete opakovat do aleluja.

Vše výše vyřčené sice platí na slabší protivníky, kterých je kolem vás většinou plno, na tužší kalibry už však nestačí. Zde přichází na scénu systém krytí a s tím spojené protiútoky. Při větším chumlu nepřátel se vždy vyplatí držet kryt, který většinou odrazí všechny údery výjma těch prorážecích. Pokud ale stisknete kryt těsně před tím, než nepřítel provede úder, meče zajiskří a nad Conanem se rozsvítí tlačítko, které musíme rychle zmáčknout. Pokud to stihnete, postavička provede protiútok, který se většinou rovná rychlé smrti. Nejen že jsou tyto protiútoky velice efektivní, ale také dobře vypadají. Nepřítele buď rozpůlíte, nabodnete na kopí, odkopnete nebo dokonce „cenzurováno“. Ani to však mnohdy nestačí, a tak musíte zaměstnat i pravý analog, který tu slouží ke kotoulům. Větší nepřátelé totiž hravě vykryjí téměř všechno vaše snažení, a proto musíte při bojích zapojit i mozek, což je rozhodně plus. A pokud ani to nepomůže, jednoduše jej popadněte a vražte mu kebuli do kamene.

Aby to všechno válčení k něčemu bylo, nabízí nám Conan solidní arzenál zbraní se všemi možnými i nemožnými nástroji na zabíjení. Najdete tu meče, sekyry, palcáty, kopí, štíty, další meče, někdy dokonce úlomky kostí či skály. Vše je navíc možné používat v obou rukou a libovolně tak kombinovat. Pokud se pak ocitnete ve skrumáži nepřátel s jedním mečem (kterého je na takové počty rozhodně málo), můžete použít jeden z protiútoků na vykopnutí zbraně nepříteli a následného použití proti němu. O zábavu je tedy postaráno.

Do cesty se vám postaví docela pestrý výběr dobrovolných dárců orgánů.

Aby vás po chvíli nepřestaly souboje bavit, zakomponovali autoři do hry také nějaké ty hádanky a překážky. Většinou se ale jedná o vyšplhání do vyvýšených míst a otevření dveří, zatažení řetězu či shození balvanu, nečekejte tedy žádné dlouhé přemýšlení.  Vše je provedeno ve stylu miniher, kdy musíte včas zmáčknout uvedené tlačítko. Podobný systém již byl viděn v mnoha hrách a i Conanovi rozhodně sluší. Hra navíc velice svižně kombinuje souboje a oddychové části a proto vám téměř nikdy nepříjde, že hrajete pořád to samé. I lokace, které navštívíte, jsou rozumně variabilní a ačkoli nejsou graficky nějak vyjímečné, bude na co koukat.  Malou výtku bych směřoval k lineárnosti celé hry. Po celou dobu hraní máte většinou pevně danou cestu a menšího odbočení se dočkáte, jen pokud to bude autorům milé. Na druhou stranu to může být vzhledem ke stylu hry více než zřejmé. Velkou výhodou v oblasti zpestření jsou pak rozhodně souboje s bossy, ale o těch až za chvíli.

Do cesty se vám postaví docela pestrý výběr dobrovolných dárců orgánů. Najdete tu piráty, obrněné nařachance v brnění, ohnivé lučišníky, naštvané gorily v jeskyních, duchy dávno zemřelých vojáků a mnoho dalších. Každý nepřítel se navíc představí v několika variantách, a proto nuda rozhodně nehrozí. Jejich největší slabinou je však AI, která vystačí akorát na vaše obcházení, útočení a krytí. Na jakoukoli známku spolupráce či nedejbože rozmýšlení tak můžete rovnou zapomenout.

Kapitolou samou pro sebe jsou bossové, kteří jsou po vzoru všech mytologických pověstí obrovští a patřičně odpudiví. Při bitvě s každým navíc skáčete a běháte po celém levelu, a tak působí souboje patřičtě megalománským dojmem. Narazíte tu na obtloustlého piráta, zombíckého slona, písečného draka či zmutovanou oliheň a u všech musíte přijít na jejich slabé místo, případně způsob jejich likvidace. Pokud ale mají souboje nějakou slabinu, pak je to rozhodně neuvěřitelná podobnost s králem žánru God of War. Nemůžu si pomoct, ale celá hra vypadá jako jeho mladší bratříček a dokazuje to téměř na každém kroku. Ať už systémem kamery, lokacemi či právě souboji s bossy. Budete mít pocit, že jste to už někde viděli, což hře rozhodně neprospívá.

Audiovizuální stránka je, stejně jako celá hra, s pohádkovým nádechem a podle toho ji také berte.

A jak to všechno vypadá v pohybu? Audiovizuální stránka je, stejně jako celá hra, s pohádkovým nádechem a podle toho ji také berte. Prostorné, barevné lokace naplněné všelijakým harampádím, které můžete rozbíjet o hlavy nepřátel. Čistě technicky je však Conan na průměru, modely postav jsou docela chudé a někdy pozlobí textury. Naopak framerate je po celou dobu stabilní a žádného sekání se nedočkáte, což je vzhledem k povaze hry klíčové. Dabing je pak na solidní úrovni. Hlavní vypravěč zní správně tajemně a představitelé hlavních rolí také nešetří hláškami. Zvuky prostředí ničím nevybočují z průměru, musím však pochválit výborný soundtrack, který sedne k nátuře hry a většinou dobře doplňuje rozvíjející se situaci.

Co říci závěrem? Conan je rozhodně skvělá oddychová rubačka, která nabídne pár světlých momentů a párádní souboje s bossy. Na druhou stranu nenabízí nic nového a pokud jste již hráli God of War, hráli jste i Conana. Autorům se však snaha upřít nedá a pokud nemáte zrovna co dělat, můžete dát Conanovi šanci. Jsem si jistý, že se budete dobře bavit.