Byl lehce vzrušen, když viděl stovky upírů vrhající se na jeho povel na zteč, slyšel cinkot zbraní, křupání lámaných kostí, výkřiky raněných i chroptění umírajících. Do nozder se mu drala vůně čerstvé krve a na jazyku cítil nahořklou pachuť spáleného masa. A pak jej zahlédl. Obra ve zlatém brnění se zeleně svítícíma očima, jak rozsévá smrt mezi jeho vojáky. S výkřikem se jediným skokem přenesl před něj a se zuřivostí, jež v řadách jeho poddaných vždy vzbuzovala obdiv i respekt, zaútočil. Zdálo se mu ale, že všechny jeho, byť sebelepší, údery monstrum odvracelo s překvapivou lehkostí. Pak najednou spatřil zeleně zářící čepel, jak vniká do jeho břicha, na chvilku ucítil ostrou bolest následovanou nesnesitelným žárem rozlévajícím se jeho vnitřnostmi. Ztratil rovnováhu s zhroutil se do temnot...
Ztěžka otevřel oči a s námahou se postavil, aby ve dveřích uviděl sličnou upírku. Byl sláb, kolena se mu třásla a měl hlad. S pomocí Umah, jak se jmenovala, si vzpomněl na vše, co se stalo. Na to, že byl kdysi člověkem, na to jak se stal upírem i na to, jak ovládl zemi Nosgoth a na Lorda Sarafana, svého nepřítele. Najednou vše začalo dávat smysl...
Příběh Blood Omen 2: Legacy of Kain se odehrává čtyři sta let poté, co se Kain poprvé vydal za svou pomstou v kůži upíra, takže navazuje na původní Blood Omen a předbíhá tak děj obou Soul Reaverů (první i druhý díl). Dvě stě let poté, co je Kain poražen a zdánlivě zabit Sarafan Lordem, je oživen hnutím Cabal, upířím odbojem (už podruhé – že si nedá pokoj :-). Sarafan se totiž chystá ve svém tažení vyhubit veškeré upíry a vcelku úspěšně se mu to daří. Protože si všichni myslí, že je Kain mrtev, mohl by být pro Cabal účinnou zbraní, zvláště vezmeme-li v potaz, jak je sám poháněn touhou po pomstě.
Kaina vidíte z pohledu třetí osoby, a přestože ve hře narazíte na některé prvky, které by se při troše dobré vůle daly nazvat puzzly, jedná se čistě o akční hru. Všechny logické problémy jsou smrsknuty do hledání spínačů, které otevírají dveře či vypínají energetické bariéry, ať už je musíte spustit sami, prostřednictvím telepaticky ovládané osoby, nebo telekineticky na dálku. Vrcholem logického myšlení je pak přepínání rozvodů energie, abyste zprovoznili právě ten spínač, který potřebujete. Protože je hra striktně lineární, pokračujete stále dále autory předdefinovaným způsobem, aniž byste mohli byť jen maličko odbočit. Výborným příkladem jsou haly, ve kterých jdou 
otevřít jen jedny z mnoha přítomných dveří, nebo krypta, ve které musíte stisknou tlačítka označená sarafanským symbolem, aby se otevřela tajná chodba. To by bylo docela v pořádku, pokud by ale šla stisknout i některá jiná tlačítka, než ta správná. :-)
Ovládání je vcelku jednoduché. Kromě čtyř tlačítek pro pohyb vám bude stačit jen šest dalších. Je totiž rozdíl, pokud je používáte v boji, nebo v „normálním“ módu k pohybu. Klíčem je klávesa, která vás otočí čelem k nejbližšímu útočníkovi, abyste mohli zaútočit či se účinněji blokovat. Pak můžete místo otáčení dělat úkroky, místo vysávání krve chytnete protivníka za krk a zvednete jej ze země. V tu chvíli můžete použít zbraň, kterou máte v druhé ruce k velice brutálnímu ukončení jeho života. Zbraní je ve hře více než dostatek a kromě rychlosti se liší i účinností a dosahem. Bohužel se vám do pařátů nedostane žádná střelná zbraň, takže souboje se budou odehrávat výhradně nablízko. Počáteční palice a dýky brzo vystřídají různé druhy mečů, šavlí a seker a nakonec se budete po vzoru Darth Maula ohánět mečem dvoubřitým. Se zbraněmi také souvisí množství efektů smrti, které hra nabízí. Držíte-li nepřítele pod krkem, můžete mu propichovat různé části těla, mlátit ho do rozkroku či efektně dekapitovat. Pokud jste schováni v mlze a zezadu se k němu přiblížíte, čeká jej smrt v podobě vyrvaného srdce, rozpáraného břicha, proříznutého či 
probodnutého hrdla, elegantního probodnutí dvoubřitým mečem nebo opět dekapitace. Ačkoliv se zpočátku těšíte na každou novou zbraň, můžete u sebe nosit jen jednu a o tu bohužel vcelku rychle přijdete, budete-li ji používat k blokování nepřátelských úderů. A to musíte, protože zbraň odložit nemůžete. Cestu vám zkříží stovky různých nepřátel, od zlodějů až po mocné rytíře, pavoučí démony nebo příslušníky jiné starobylé rasy, kteří ale díky své hlouposti (útočí jeden po druhém) většinou nepředstavují žádnou překážku. Umí sice vaše údery blokovat a někteří mohou používat speciální komba, která vy blokovat nemůžete, těm se dá ale snadno vyhnout, čímž jediný skutečný problém nastává, pokud musíte bojovat s větší skupinkou disponující střelnými zbraněmi. Stejně tak ani vy nemůžete dorazit nepřítele, kterého srazíte k zemi (pokud tedy není v posledním tažení), takže musíte pokaždé čekat, až se zvedne (do té doby jej nemůžete zasáhnout), a to už se většinou může krýt.
Kromě zbraní máte k dispozici i sedm magických schopností, tzv. "Dark Gifts", které Kain postupně získává a které se liší podle toho, zda je můžete používat jen v boji (Fury, Berserk a Immolation můžete použít jen pokud se dlouho bráníte, čímž vzroste vaše zuřivost) nebo kdykoliv během hraní (Jump, Charm, Telekinesis a Mist). Zpočátku Kain disponuje 
jen zuřivostí a schopností ukrýt se v mlze, která je čas od času k nalezení (a to i v místech, kde by neměla vůbec být, například v uzavřených budovách) a jež vám umožní dostat se nepozorovaně za záda nepřátel a ukončit jejich život jediným mocným úderem. Další schopnosti váš „hrdina“ získává od poražených bossů, jichž je ve hře celkem pět, včetně Lorda Sarafana. Souboje s těmito nepřáteli, kteří jsou představováni upíry, jež přeběhli na stranu vítězícího řádu Sarafan, velmi připomínají Metal Gear Solid a stejně jako v MGS i zde na každého z nich platí určitá finta, po jejímž odkrytí vám jejich porážka nebude činit problém.
Byl zraněný a cítil se slabý. Znamenalo to jediné – nadešel čas krmení. Neobtěžoval se hledat osamělou obět, vrhl se do hloučku tlachajících ženských a na všechny strany rozdával smrt svými ostrými drápy. V amoku, který jej posedl, si ani nevšiml, že kromě pěti nevinných žen zabil i dva strážce, kteří jim přispěchali na pomoc. Usmál se a ukázal zkrvavenou rukou na jedno z těl. Z rozervaného hrdla vytryskl proud krve, směřující ke Kainovým pootevřeným ústům. Znovu ochutnal tu příjemně nasládlou teplou krev valící se mu do chřtánu a věděl, že tak to má být. Cítil svou sílu. Proč být dobrým, když disponuje takovou mocí...
Blood Omen 2 skutečně dělá čest svému jménu. Je navýsost krvavý a temný. Celá hra je zahalena do odstínů šedé, hnědé a tmavě zelené, což samo o sobě působí docela nepříjemně, a navíc bude Kain často zabíjet i bezbranné civilisty (občas s cynickým zachechtáním), aby si doplnil život či jen zvýšil zkušenosti. Ačkoliv je skutečně zápornou postavou, je v něm cosi čistého. Jeho vysoké a vyzáblé tělo spolu se sinavou pokožkou a ostrými rysy obličeje kontrastuje s barevným oblečením, jímž ho autoři vystrojili, a jaksi přirozeně ladí k jeho chování, které, ač kruté a nemilosrdné, je zároveň upřímné, což je asi jeho jediná vlastnost, která není úplně zavrženíhodná. Postupně se ze zapadlých zákoutí městských slamů, kde začínáte, dostanete do bohatších čtvrtí Meridianu (hlavního města Nosgothu) a do Sarafanovy pevnosti. Jak budete odkrývat pravdu, podíváte se i do dalších z celkového počtu jedenácti lokací. Depresivní atmosféra hry pak vrcholí v úrovni nazvané Ethernal Prison, ve které mají vězni vypálené oči a zašitá ústa, jsou různě mučeni a na stěnách visí lidská torza nabodnutá na hácích. V těchto částech jsem už neměl žaludek na to, abych ty ubožáky zabíjel.
Technicky je hra nadprůměrná a fakt, že modely nejsou výjimečně detailní, vynahrazují povedené textury, takže chudáci jsou správně fádně 
oblečení, naopak kupci a šlechtici mají pestrobarevné oblečky a rytíři nosí masivní namodralá brnění s oranžově zářícími ornamenty. Prostředí je krásně temné a ponuré, čemuž odpovídá i zvolená barevná paleta. Velmi efektně je zpracováno pití krve a postup na další úroveň, kdy Kaina obklopí aura rudých plamenů. Také různé druhy smrti nebo dlouhé přeskoky ze střechy na střechu, kdy vše sledujete z podhledu á la Blade či Matrix, stojí za zmínku. V čem ale autoři napáchali spoustu chyb, je systém kolizí polygonů. Může se totiž stát, že po sražení nepřítele se vám tento v agónii odplazí do zdi, což rozhodně nepůsobí ani trochu dobře. Stejně tak nemůžete shodit protivníka z nějaké plošiny (zastaví se o jakousi neviditelnou zeď), zatímco vy klidně spadnout můžete. Zvuky jsou zcela průměrné a výjimečný je snad jen dabing, zejména pak hlavního protagonisty. Stejně tak hudba měnící se podle situace, ve které se nacházíte, pouze dokresluje dění ve hře.
Čtvrtý díl ze série Legacy of Kain je tělem i duší akční hra se špetkou nenáročných logických prvků, velkou dávkou brutality, množstvím grafických efektů a pestrou škálou nepřátel a zbraní. Ve stylu konzolových her se čas od času musíte utkat s nějakým bossem, od kterého získáte další speciální schopnost. To vše je poslepováno tuctovým, i když ne vyloženě špatným příběhem (vyprávěným animacemi, které bohužel nelze přeskočit) a dodáváno v krabici, ze které podezřele prosakuje nějaká rudá tekutina.
| Blood Omen 2: Legacy of Kain | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
