Popravdě řečeno, japonští PlatinumGames se s tím v případě Bayonetty 3 vůbec nemažou a s představením známých postav se netrápí (ale můžete si o nich přečíst v archivech). Úvodní mise, která se velmi podobá té z dvojky, pak už jen potvrzuje, že toto je čistý fanservis. Na druhou stranu, trochu zmatení – což je samozřejmě záměr – budou i fanoušci. Motivem trojky je totiž mnohovesmír (multiversum), který předpokládá, a v našem případě už i dokazuje, existenci paralelních světů, které se se známými postavami ubíraly trochu, nebo úplně jiným směrem.
 |
Problém je, že se objevily bytosti Homunculi, které ovládá zlá entita Singularity. A právě ta ničí jednu z těchto alternativních realit za druhou. Na scénu nastupují Cereza, Luka i oblíbená Jeanne, kterým sekunduje nová postava – čarodějka v tréninku Viola.
Příběh je po většinu času v podstatě jen záminkou, proč si zabojovat v Tokiu, Paříži či starověké Číně. Až příliš často přichází nečekaná záchrana v neřešitelné situaci, zatímco v okamžicích, kdy ji tak trochu čekáte, naopak chybí. Až závěr přináší zajímavá odhalení, díky nimž uvidíme celé dobrodružství v trochu jiné perspektivě. I to ovšem může být jen klam, protože povaha mnohovesmíru tvůrcům umožňuje si nakonec vymyslet, co chtějí.
Co se herní stránky týče, většina hlavních úrovní je koridor s arénami. Není ovšem třeba jít rovnou k cíli, zůstává zde prostor k prozkoumávání, který zahrnuje nepovinné souboje i sběratelské předměty. Základem ovšem je velkolepá, naprosto přepálená akce, v níž není nouze o bortící se mrakodrapy a souboje s nepřáteli, kteří jsou větší než věžák. To vše zasazené do okamžitě rozpoznatelných míst díky ikonickým památkám.
Nosným pilířem jsou samotné souboje, které kombinují útoky zblízka, zdálky a s ohromnou mobilitou, která je vlastní každé zbrani. Osobně jsem si oblíbil Ignis Araneae Yo-Yo, což je škorpión, který mi propůjčil následující dovednosti: jezdím na něčem, co připomíná kolečkové brusle, pohybuji se zhoupnutím jako Spider-Man a v konečné fázi komba se proměním ve škorpióna, který nepřítele drtí svým ostnem. V této podobě lze také šplhat po zdech. Samozřejmostí je klasika, že když uhnete na poslední chvíli ráně, spustí se Witch Time, tedy dočasné zpomalení času.
Bitky posouvají na novou úroveň obří démoni, které si může Cereza přivolat a přímo je ovládá. Jejich vzhled není vždy úplně klasický, můžete například pokládat koleje, po nichž se projede vlak, či vyvolat obří věž s hodinami, která namísto památek skrývá zbraně. Je to šílené, místy dost nepřehledné, ale nějakým způsobem to dohromady zkrátka skvěle funguje.
Bayonetta 3
Démoni někdy poslouží i k řešení jednoduchých enviromentálních hádanek, jichž se nemusíte vůbec bát. Hra je poměrně návodná. Musím se ještě teď usmát, jak jsem se snažil vyskákat na vrchol jedné pagody, a dostat se tak dál – jenže to nešlo. A pak mi to došlo. Vyvolal jsem démona, který do ní praštil, čímž ji povalil a já mohl pokračovat. Toto je zkrátka typ myšlení, který při hraní Bayonetty 3 potřebujete.
Bayonetta 3 je ovšem ještě mnohem víc. Povinné vedlejší mise (která nakonec vůbec vedlejší není) s Jeanne je klasická 2D akce, která připomene poslední Metroid. Do toho všech ovšem zažijete ještě řadu útěků, kolejnicovou střílečku, rytmickou akci, jízdu na motorce, střílení s raketou topdown i zleva doprava a spoustu dalších typů akcí, na které už jsem mezitím zapomněl.
Výsledkem je výbušný koktejl a akce, která vás nenechá vydechnout od začátku do konce. Ruku v ruce s epickými momenty jdou i určité erotické prvky. Cereza, ale nejen ona, ráda kroutí zadkem a předvádí různé více či méně vyzývavé pohyby.
K Bayonettě to patří, nicméně pokud jste se právě neprobrali po mnoha letech z hibernace, asi víte, že dnešní doba takovéto sexualizaci úplně nepřeje. Zřejmě z toho důvodu autoři přidali režim Naive Angel, který čarodějky i démonky trochu přiobleče, případně některé scény upraví. Pochybuji, že ho bude někdo z fandů zapínat, je to jen úlitba a ochrana před všemi těmi dobrými lidmi, kteří to s námi myslí dobře, ale dopadá to jako vždycky.
Co se výtek týče, asi bych měl zmínit, že se tvůrci snaží být cool za každou cenu. Ale musí se nechat, že většinou jim to vychází. Za druhou PlatinumGames ani nemohou. Okázalou prezentaci a epické scény, třeba s bortícími se budovami ve městě, trochu kazí fakt, že Switch už na to prostě nemá. Když dnes vidíte třeba A Plague Tale: Requiem, působí Bayonetta 3 jako dvě generace stará hra. Akce je ovšem plynulá a v četných in-game filmečcích jsou postavy zblízka detailně vykreslené.
Pokud jde o herní dobu, na prostřední obtížnost jsem hru dohrál bez nějakého velkého prozkoumávání za třináct hodin. Do jednotlivých kapitol a pasáží se můžete vracet, plnit je na co nejvyšší skóre a vyzobávat vše. Případně plnit bewitchmenty, což jsou achievementy specifické pro každou kapitolu. Herní doba se tak může výrazně prodloužit. Jsou tu rozsáhlé archivy s lore, výroba consumables či možnost změnit si vzhled Cerezy. Kdo má rád japonskou ujetost a akci, přijde si na své. V opačném případě zvolte raději nový Doom.
