RECENZE: Baldur’s Gate 3 je mistrovské dílo, které nemá obdoby

Jednou za čas máte pocit, že se vám na disku válí něco opravdu výjimečného. Před lety to pro mě byl Death Stranding, minulý rok Elden Ring a teď Baldur’s Gate 3. Jde o nejvýznamnější RPG od prvního dílu? A nejlepší klasické RPG vůbec? Co vám prozradím rovnou, je to žhavý adept na hru roku.

O třetím pokračování Baldur’s Gate se toho napovídalo před vydáním spoustu. Některá prohlášení byla jak z pohádek. Zhruba 17 000 variací konce hry, přes 170 hodin in-game filmečků, stovky hodin obsahu a ten nejvěrnější D&D zážitek. To, kolik má hra variací konců a hodin cutscén, mi asi zůstane v rámci zachování příčetnosti mystériem, ale v tom nejdůležitějším Larian nekecal.

Baldur’s Gate 3 dokázal navodit ten nejrealističtější D&D zážitek, který si lze s dosavadními technologiemi představit. Cesta, kterou absolvujete do Baldur’s Gate, bude stejně magická, jako ta v roce 1998. Možná i víc, protože tentokrát máte takovou volnost, o které se nám dosud nesnilo.

Volnost pramení i z výběru postavy. Lze si zvolit tzv. origin characters, předpřipravené postavy s vlastní historií a motivací. Mezi nimi je i The Dark Urge, který je předurčen vraždit na počkání. Je tu ovšem i uhrančivá Shadowheart, tajemný Astarion, kouzelník Gale nebo válečnice githyanki Lae’zel. Každý origin character má osobní příběh a nějaký problém, který se snaží vyřešit. O úkoly se neochudíte ani při tvorbě vlastní postavy. Všechny lze mít v partě a jejich příběhy odkrývat i tak. Většina lidí už nejméně měsíc před vydáním kontemplovala nad tím, za koho bude hrát. Já to měl jednoduché, pokračovat v tradici nastolené v Baldur’s Gate a dodržované napříč všemi tradičními RPG – kouzelník, co vypadá trochu jako bezďák.

Tvorba postavy není až tak detailní, jak jsme zvyklí. Lze si vybrat z pár přednastavených obličejů a pár typů těla, žádné typické body morphery jako například ve Skyrimu. Přijde mi, že větší výběr je v množství penisů, nežli obličejů. Poté, co si vyberete vyhovující přirození, si zvolíte i nějaká ta startovní kouzla a schopnosti. Samozřejmě toto se liší podle povolání. A pak už hurá do Sword Coast.

Úvod je o poznání epičtější a pompéznější než začátek jedničky, kde jste byl jen ten chlápek z Candlekeep, co nechápe, proč ho někdo chce zabít a proč kvalita zbraní stojí tak za prd. V třetím dílu, který se odehrává o sto let později, se probouzíte na lodi Illithidů – Mind Flayerů, bezkřídlých bratranců Cthulhu. Jejich transdimensionální nautiloid prosvištěl nad Baldur’s Gate a cestou nabral nespočet nedobrovolných cestujících.

Baldur’s Gate 3

Baldur’s Gate 3

Illithidé jsou fascinující, prastará rasa a jejich přežití závisí na parazitech, kteří se usídlí v hostiteli a postupně jej přemění v dalšího Illithida. Tento osud patrně čeká i vás, protože se probouzíte v inkubačním zařízení na palubě nautiloidu s ukrutným bolehlavem. Máte parazita v mozku a vyhlídky nejsou moc růžové. Mobilizujete zbylé síly a z lodi se rozhodnete uprchnout. Normálně by vaše dobrodružství skončilo během pár hodin, parazit by vás proměnil, ale vy a ostatní vám podobní odoláváte. Navíc to vypadá, že parazit v hlavě vám propůjčuje netušené schopnosti. Proč? To je jedno z mnoha tajemství, která budete muset odkrýt.

Dělej, co ty chceš

Již na palubě nautiloidu je řada rozhodnutí, která ovlivní zbytek příběhu. Pokud si zakládáte na roleplay, tak Baldur’s Gate 3 vás svými možnostmi odzbrojí. Všechna vaše rozhodnutí budou mít nějaký dopad. Můžete hrát, jak je libo, být zdejší Ježíš, který by se nechal pro každého rozkrájet, vychytralý diplomat, schopný vykecat se z většiny průšvihů svou vyřídilkou, nebo naprostý zmetek, snadno konkurující zlu, proti kterému by měl bojovat.

Osobně mám ve zvyku hrát za oportunistického klaďase, takže jsem se snažil ze všeho vybruslit diplomaticky a manipulovat všemi v okolí v zájmu dobra. Jinak řečeno, ukecat jednoho z bossů, aby raději spáchal sebevraždu, než s ním bojovat férově. To je má oblíbená cesta řešení nepříjemných situací. A v Baldur’s Gate 3 je podobných možností habaděj. Nutno říct, ne vždy se zdařilo jít zamýšlenou cestou. Možná namítnete, že podobnou svobodu měl už Fallout, u Baldur’s Gate 3 je ovšem vše vyšroubováno do závratných výšin.

Baldur’s Gate 3

Scénáristicky je Baldur’s Gate 3 špičkový. I ten nejobyčejnější quest se tváří jako část epického dobrodružství. Tak moc, že se úplně vytrácí hranice mezi hlavními a vedlejšími úkoly. Skákal jsem od jednoho fascinujícího příběhu k druhému a pořád měl pocit, že je vše součástí celku. Pokud bych měl s něčím srovnávat, tak nejblíž je výtečnému Witcher 3. Výborně napsané jsou i postavy, nejen hratelné, ale i NPC.

Není až tak nadnesené tvrzení, že každý bude mít zážitek ze hry jiný. Protože co průchod, to jiný hod kostkou – tentokrát doslovný. Larian vás nechá házet virtuální d20 a tím rozhodnout o úspěchu některých akcí. Šance na úspěšný hod se dají zvýšit i snížit různými modifikátory, ale pořád tu bude prvek náhody. Pokud nezvládnete nějaký úkol, nemusíte tím jen zhatit šance na odměnu, ale odsoudit tak k smrti úplně celou vesnici. Čímž se kompletně odříznete od tamních questů, příběhových voleb i zajímavých postav.

Baldur’s Gate 3 vás nechá improvizovat i v soubojích. Jeden z prvních úkolů vás postaví před velkou výzvu. Nepřátelé jsou extrémně tuzí a vy se díky tomu přirozeně naučíte využívat v boji prostředí. Házet silné nepřátele do jam, vrhat na ně lustry nebo z dálky šípem otevřít klec špatně krmeným pavoukům. Ti se moc rádi stanou dočasnými spojenci proti svým věznitelům v nerovném boji. Pokročilejší technikou je naložení ruksaku výbušninami a jeho následné hození mezi bandu nepřátel a odpálení šípem. Ve vzniklém táboráku si navíc můžete zapálit zbraně, aby dávaly ohnivé poškození. O Baldur’s Gate 3 by se dalo skoro říct, že to je RPG pískoviště, kde si můžete blbnout do sytosti.

Baldur’s Gate 3

Baldur’s Gate 3

Naprosto perfektní příklad sandboxu jsou způsoby řešení těch nejtriviálnějších problémů. Mám na starost detektivní případ. Reanimačním kouzlem jsem vyslechl jednoho ze zavražděných a druhým kouzlem poblíž čmuchající krysu. Z rozhovorů jsem získal důležité informace. Jsem na stopě vrahovi. Jenže v cestě k důkazům jsou zamčené dveře a opodál hlídající stráž. Přímá cesta je odkrouhnout stráž, a když už jsme u té hrubé síly, tak rozmlátit dveře silnou palicí. Já ale chci jít sofistikovanější, nenásilnou cestou.

Odlákám pozornost bardským vystoupením, zatímco můj zloděj vylomí zámek. Jenže jsem trochu nedomyslel, koho naučit řemeslu bardskému a zvolil právě zloděje. Vybavil jsem tedy zbytek svých hudebně hluchých hrdinů nástroji a nechal je oblažovat sluchovody kolemjdoucích hudební kakofonií. Dav křičel cosi o tom, že si chce urvat uši. Stráž zhnuseně odvrátila oči zpět ke dveřím. Zloděj se tedy chopil loutny a rozjel svou bardskou šou. Zatím válečnice nervózně lámala jeden šperhák za druhým při neúspěšných hodech kostkou. Konečně padl úspěch, dveře jsou otevřené.

Bard se ukloní a než prchne z místa činu, ještě posbírá zlaťáky, kterými ho zasype jásající dav, stráže nevyjímaje. Toto je jako scéna z nějakého fantasy heist filmu, přitom to je něco, co jsem si zrežíroval ve hře. A situaci jsem mohl řešit nespočtem dalších způsobů. Brilantní, míra detailu je opravdu dechberoucí, když si uvědomíte, že i veverka, co potkáte na cestě, vám může ledasco povědět nebo vás při špatném hodu pokousat.

Baldur’s Gate 3

Kapitolou samou o sobě jsou interakce mezi vámi a členy skupiny. Lze mít románek a užívat si sexuálních radovánek. Modeři aspoň pro jednou nemají plné ruce práce, tady už ten sex a nahota jsou v základu. A nejde jen o konvenční sex, ale i velmi netradiční věci. Dobré vztahy skupiny jsou důležité v některých osobních úkolech. Pokud jsou vztahy chladné, v jistých rozhodnutích je velká šance, že si půjdou tvrdě za svým.

Tentokrát na tahy

Třetí díl hned v několika ohledech vybočuje od předchůdců. První díl běžel na pravidlech druhé edice Advanced Dungeons & Dragons, zatím co třetí díl je postaven na pátém vydání pravidel D&D. Což znamená jisté změny. Oproti jedničce není potřeba identifikovat magické předměty, v partě můžete mít najednou maximálně čtyři členy, ostatní čekají v kempu a ta největší novinka je i nejkontroverznější.

Zatím co všechna klasická RPG byla real-time s pauzou, tak třetí díly Baldur’s Gate je v soubojích turn-base. Trochu mi chybí ta svižnost z původních dílů. Tempo je pomalejší, a i snadné potyčky jsou záležitostí minut místo vteřin. Souboják je ale tak perfektní a propracovaný, že jsem se do něj plně ponořil.

Každé povolání a rasy mají speciální útoky, schopnosti, kouzla – cantrip a možnosti rostou s každým levelem postavy. Při souboji tak lze opravdu vymýšlet propracované taktiky a využívat silných stránek všech členů. Lae’zel může mít například až šetinásobný útok, pokud odemknete jisté „perky“.

Baldur’s Gate 3

Baldur’s Gate 3

Některé útoky a schopnosti se vám zpřístupní absolvováním příběhů parťáků. Co zůstalo při starém, je nutnost kempovat, aby se doplnily některé schopnosti a kouzla. Rozdíl je jen v tom, že lze dvakrát kempovat krátce v terénu a pak je nutný vydatný spánek ve vašem základním táboře. Zde na vás čekají přátelé a všichni vaši spolubojovníci, které zrovna nemáte na výpravě.

Ne všechno se povedlo

A teď přejdeme ke stinným stránkám, číhajícím v Baldur’s Gate 3. Něco jsou maličkosti. Ale dojde i na závaznější problémy. První Baldur’s Gate vás chtěla neustále bombardovat zajímavými questy. Doslova co chvíli vám něco strčili autoři z BioWare pod nos. Baldur’s Gate 3 dělá všechno pro to, abyste ty méně důležité, ale pořád zábavné questy minuli. Projdete vesnicí, kde je pár desítek postav. Jak poznáte, že vám má nějaká co říct? Nijak.

S pečlivostí sobě vlastní jsem chodil od postavy k postavě a byl odbyt jednou větou. A pak najednou, jedna z nich vybalila quest. Vykřičník nad NPC s úkolem je klišé, ale tady by to pomohlo. Autoři by si mohli také dát víc záležet, aby vás seznámili se všemi možnostmi ovládání. To, že lze od skupiny oddělit jednotlivé postavy, jsem zjistil až při náhodném kliknutí na portrét. Velmi důležitá funkce, protože jinak vás všichni parťáci automaticky následují. Což se ne vždy hodí.

Baldur’s Gate 3

Další žrout času je lootování. Moderní RPG už mají kolektivní loot padlých nepřátel z okolí. Odpadne ubíjející chození od mrtvoly k mrtvole s tím, že třeba jedna bude mít nějaký zajímavý předmět. Všichni to děláme, přiznejme si to. V Baldur’s Gate 3 ztratíte zbytečné minuty prohrabováním mrtvolek. A loot? Toho je tolik, že nebudete vědět, co s ním. Nosil jsem s sebou i hnijící useknutou nohu, kdyby náhodou byla předmět nutný k nějakému obskurnímu puzzle. A protože tu předměty něco váží, tak budete hodně čachrovat s vybavením. Další zbytečnost. Jedním klikem si cokoliv pošlete do truhly v kempu, proč tedy vůbec řešit přetížení?

Trochu mě trápila i přehlednost mapy. Z klasických RPG jsme zvyklí otevřít mapu oblasti, kliknout na místo, přesunout se tam pohledem, poté tam poslat své hrdiny. Zde máte omezený dosah výhledu a jelikož je svět plně 3D s možností rotace, tak jsem neustále hledal správný směr. Trochu pomůže vypnout si rotaci mapy v nastavení. U mapy ještě chvíli zůstanu, fast travel je zbytečně nepřehledný. Pouze výpis lokací, pokud si nezapamatujete, kam co vede, budete cestovat napříč mapami naslepo. To jsou všechno jen výtky z ranku otravných, ale pak tu jsou zásadnější problémy technického ražení.

Baldur’s Gate 3

Baldur’s Gate 3

Možná jsem měl jen smůlu ve svém průchodu, ale mnoho vedlejších questů se mi buglo tak, že je nešlo dokončit. Byl jsem kompletně odstřižen od několika úkolů. Nepokračovaly, i když jsem měl vše potřebné splněné. Značky úkolů mi mizely z mapy a postavy se objevovaly v mém kempu zcela náhodně, i když už dávno přislíbily účast nebo se objevily jako staří známí a já je předtím vůbec nepotkal.

Velká smršť bugů mě čekala na konci druhého aktu, tedy asi po 60 hodinách hraní. Od jistého momentu se hra začala víc rozbíjet. Například tak, že mi parťáci běhali po Sword Coast jen v negližé. Brnění se jim skrylo. Využil jsem toho, sebral jim spoďáry a ženské osazenstvo nechal běhat v Evině rouše se všemi výhodami brnění. To, že lze opět brnění zviditelnit v inventáři, jsem zjistil až po nějaké té době hanbatého obnažování na veřejnosti. Brnění se mi vypínalo po zbytek hry.

Nároky na HW

Ondřej Zach

Zatímco Honza hrál bez problémů na nastavení Ultra, já se obával se svým kdysi-herním-počítačem (Intel Core i5-3330, GeForce GTX 1060 6GB, SSD, 8 GB RAM) hru spustit. Očekával jsem slide-show, k mému překvapení si hra automaticky nastavila vše na High a v prvním aktu běžela kolem 35 - 50 FPS. Mnozí ovšem hlásí, že problém mohou mít slabší / průměrné sestavy ve třetím aktu, v němž větší množství postav více zatěžuje procesor. Výkonu nepomáhají pak ani zemětřesení ve městě.

Další nepříjemností bylo poškození savů a ztráta několikahodinového postupu. A pak grafické glitche, T-posing charakterů při cut scénách, mizející objekty a podobně. Občas i zamrzne tah AI, pokud musí propočítávat složitější cestu, hra se klidně zastaví i na minutu. Nejsou to malé chyby, nad kterými by se mělo mávnout rukou, ale zábavnost hry je na tak vysoké úrovni, že mě ani tolik nefrustrovalo, že jsem musel část hry hrát úplně od znova nebo že jsem musel dokončit nějaký quest kvůli bugu úplně jinak, než jsem původně zamýšlel. U takhle obří hry prostě bugy budou a jen doufám, že to autoři doladí.

Pohlcující atmosférou, ne grafikou

Baldur’s Gate 3 nevypadá zle, ale jeho silné stránky neleží ve vizuálním zpracování. Při pečlivém sledování detailů by toho šlo hodně zlepšit. Postavy jsou detailní, ale prostředí za nimi trochu zaostává a ten kontrast je hlavně při rozhovorech vidět. Level design je však skvělý a prostředí pestré.

Baldur’s Gate 3

Trochu jako pěst na oko působila mimika mého kouzelníka, který se při rozhovorech tvářil často jako debil, nebo se usmíval v momentě, kdy se to opravdu nehodilo. Zajímavé je, že mimika ostatních postav byla naprosto v pořádku.

Dabing je perfektní, postava, za kterou zrovna hrajete, je v dialozích němá. Ale jinak to jsou tisíce namluvených replik postav i vypravěčky, která vás provází příběhem a funguje i jako jakýsi vnitřní hlas. Hudba je subjektivně o trochu méně výrazná než motivy z prvních dvou dílů, ale i zde se najdou atmosférické povedené kousky. Perfektní je muzikálové téma při jednom ze soubojů.

Baldur’s Gate 3 pro PlayStation 5 se blíží, připravte se

S těmi technickými nároky to naštěstí není tak horké, hra běží na ultra nastavení svižně, jen je opravdu vhodné nainstalovat tohle 125 gigové monstrum na rychlý SSD disk. Skvělou zprávou je, že vývojáři mysleli i na co-op, dokonce i split screen, ta horší je, že hraní z gauče si užijete jen s dvěma gamepady. Hra z nepochopitelných důvodů nedovolí kombo klávesnice+myš a gamepad.

Mistrovské dílo, které nemá obdoby

Při hraní Baldur’s Gate 3 jsem zažil stejný pocit vzrušení z nevídaného, jaký jsem měl, když jsem v dětství propadl žánru RPG. Tato hra se musí prožít. Je to zážitek, který je tak propracovaný a hluboký, že vás doslova do svého světa pozře. Je to ukázka toho, co láska vývojářů k vlastnímu dílu dokáže. A ta láska je v Baldur’s Gate 3 všudypřítomná. Některé věci sice mohli autoři zpracovat lépe a moderněji, ale koho to zajímá, když se pocitově vrátíte do dětských let, kdy vše bylo nové, uhrančivé a kouzelné.