Vetřelecká anabáze, započatá pilotním projektem skvělého režiséra Ridley Scotta „Alien“, se stala vděčným zdrojem inspirace k vytvoření mnoha her, jež byly situovány do prostředí, které se zrodilo ve zmíněném filmovém snímku. Posledním takovým dílkem je právě multiplatformová série Aliens vs. Predator. Samozřejmě, že nemalou část inspirace tvůrci čerpali i z John McTiernanova best of akčního kousku „Predator“, ale to je patrné už z názvu hry.
Pohlédneme-li na obecné rysy AvPE, jde zde v zásadě o souboj tří ras, konkrétně dle zažitého standardu - predátorů, vetřelců a mariňáků. Děj se odehrává v lokacích na planetě LV-742, které jsou jako stvořené pro souboj o nadvládu nad okolním světem. Rozdíl oproti původním titulům, v nichž se vetřelci a predátoři nebo jejich napodobeniny objevili, spočívá zejména v žánrovém zaměření. Zatímco dříve se jednalo výhradně o FPS, v tomto konkrétním případě jde o real-time strategickou hru. Zdálo by se, že podstata hry bude obdobná jako v případě Starcraftu (PC), který jako první boje mezi třemi rozdílnými druhy nabídl, ale pravda je jiná, jak poznáte velmi krátce po spuštění hry.
Herní menu nabízí hned několik možností, ale jako hráče nás zajímá zejména skutečná herní nabídka a tak se pojďme na tuto sekci podívat kapánek podrobněji. Jak již bylo
uvedeno, máme zde k dispozici tři možné rasy. Ať už jsou to mariňáci, vetřelci nebo predátoři, za každou z těchto skupin můžete absolvovat kampaň, čítající sedm misí. V nich jde o plnění různě náročných úkolů, které se ve své podstatě výrazně liší. Díky tomu by hráč neměl upadnout do stereotypu z opakovaného používání taktiky „vybuduj armádu, najdi cíl a znič jej“. Pěkně zpracován je tutorial a jelikož ovládání ve hře je poměrně jednoduchou záležitostí, velmi rychle se s ním ztotožníte a budete se moci vrhnout do víru boje.
Příznivou a ulehčující změnou pro bojechtivé stratégy je skutečnost, že v AvPE nebudete muset stavět žádnou stavbu - žádná kasárna, žádné továrny, elektrárny či centra technologického výzkumu. AvPE je vyloženě taktickou RTS, v níž se můžete plně soustředit na vedení války a nemusíte se zdržovat starostí o ekonomické zázemí armády. Je jasné, že nelze tvořit jednotky jen tak ze vzduchu a že je nutné pořízení jistých ekonomických zdrojů. V případě mariňáků jde o „kredity“, u predátorů o „body cti“ a vetřelci, ti hospodaří s tzv. „Infestation Points“. Stejně jako se navzájem od sebe liší představitelé tří zde žijících živočišných druhů, jsou odlišné i jejich bojové techniky, získávání zdrojů pro „výrobu“ jednotek i samotná metoda vytváření nových jednotek.
Mariňáci získávají kredity zabitím nepřátel a opravou generátorů atmosféry, přičemž mohou investovat buď do náboru nových posil anebo do vylepšení jednotlivých typů vojáků.
Mimochodem - velmi efektní je situace, kdy přiletí výsadek s vyžádanými (a zaplacenými) posilami. Scéna je velmi podobná té z druhého Vetřelce (Aliens), když na LV-426 přistála Ripleyová s ozbrojeným komandem. Když už jsme u mariňáků, jejich výzbroj je dostatečně variabilní a obsahuje arzenál od pulsní pušky až po smart-rotační kulomety. Samo sebou v případě lidské civilizace nesmí chybět v sestavě Medici, kteří léčí zraněné, nebo umělí Synthetici, kteří mohou přenášet různé statické předměty, umisťovat kulometné věže a detekovat přítomnost nepřátel pohybovým senzorem. Zřejmě nejdůležitější jednotkou koloniálních vojáků je CommTech, který jednak může přivolávat výsadek s posilami a dále pak opravuje generátory atmosféry nebo porouchané (zraněné) Synthetiky.
Predátoři mají jednoduchý způsob zisku čestných bodů, jenž je založen na jejich podstatě, na podstatě lovců. Jakmile zabijí nepřítele, mohou vytrhnout lebku mrtvému, čímž jim přibude pár bodíků k dobru. V případě nutnosti posílení řad mohou přivolat posily ze své základny zvané „Shrine“. Veškeré jednotky predátorů jsou bojové a nenaleznete mezi nimi žádného technika či údržbáře. Jsou plně soběstační, silní a nebezpeční. Známe již jejich schopnost maskování a tak je příznivé, že jim zůstala ponechána i v této herní inkarnaci.
Co se týče vetřelců, rodí se známým způsobem z těla hostitele. Svou roli v jejich životním
cyklu hrají i nepostradatelní Facehuggers, jež se rodí z vajec a jsou schopni umístit zárodek budoucího vetřelce do těla hostitele. Vpravdě je to poněkud složitější a na podrobný popis zde není dost místa ani času. Podstatné je, že aplikace zažitých vetřeleckých populačních praktik do hry je výraznou devizou v rámci podpory hratelnosti.
Z hlediska ovládání lze říci, že gamepad plně postačuje k pohodlnému řízení situace na obrazovce. Jeho dva sticky jsou plně využity a to tak, že jedním ovládáte kursor a druhým se pohybujete po minimapě, čímž snadno můžete nahlédnout na různá místa v herní oblasti. Výběr jednotky (stejně jako zadávání příkazů) je velmi dobře zpracován a to jak po technické stránce, tak i po stránce vizuální. U vybraného jednotlivce či bojové skupiny lze nastavit agresivní nebo obrannou orientaci, nařídit hlídkování, nechybí ani možnost použití waypointů pro přemístění jednotek konkrétní (předem nadefinovanou) trasou nebo zadání automatických činností, jako je například u predátorů sběr lebek z mrtvých nepřátel a u vetřelců odtažení obětí do úlu za účelem jejich „nakažení“ zárodkem.
Zaměříme-li v hledáčku kvalitu grafického zpracování, můžeme s klidným svědomím tvrdit, že AvPE je hra s průměrně zpracovanými lokacemi a nepříliš detailně vyvedenými modely postav. Nicméně je to RTS a v tom případě nelze než pokývat hlavou a uznat, že v tomto
žánru je to normál. Efekty se ale podařily, to musím uznat a zvláště pak ty zvukové. Vítězný výkřik predátora, jenž právě vytrhnul z těla oběti svou další trofej, je úchvatný a v ponuré atmosféře okolní krajiny zní naprosto bezkonkurenčně.
Co tedy říci na závěr? Snad jen jednu podstatnou výtku. Přes celkově příznivý pocit ze hry, která je místy dosti náročná, postrádám v dnešní době takřka standardní výbavu podobně orientovaných, nejen strategických her - on-line podporu, potažmo klasický multiplayer. Díky tomu je potenciální hráč odkázán pouze na singleplayer režim, představující celkem 21 misí v několika stupních obtížnosti. A to je vážení čtenáři vše. Tečka, vykřičník a skromné přání, aby se tato chyba v budoucnu již neobjevila. Díky ní totiž hra na životnosti rozhodně nezíská, spíše naopak. Přeji vám hezký den.
| Aliens versus Predator: Extinction | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
