Název této hry může znít poněkud dvojznačně. Může to znamenat, že se v ní setkáte s neskonalými hrůzami, až vám poběží mráz po zádech - což by poukazovalo na dokonalý příběh a výtečnou atmosféru. Nebo to také může znamenat, že hra samotná je naprosto úděsná a pokud vám bude něco běhat po zádech, rozhodně to nebude mít nic společného s kvalitou titulu - spíše s jejím nedostatkem. Abychom ale byli objektivní, také to může jen poukazovat na skutečnost, že tvůrce žádné jiné jméno nenapadlo. Upřímně řečeno, ani po hodinách strávených nad Absolute Terror si nejsem tak úplně jistý, jaká z možností pasuje na tento náš případ. Pravděpodobně některá z posledních dvou, protože navzdory některým nesporným kvalitám se o výjimečný titul rozhodně nejedná.
Hra Absolute Terror měla být pokusem společnosti Neko Technologies o netradiční spojení dvou naprosto rozdílných žánrů - klasické arkádovité střílečky a strategie. Že si něco takového nedokážete pořádně představit? Pak si z toho nic nedělejte, protože rozhodně nejste sami. I já jsem byl dosti překvapen, a právě proto jsem si tento titul pro recenzi vybral. Křížení žánrů mám rád a podobný mix jsem ještě neviděl. Bohužel, po nynější zkušenosti musím prohlásit jedno: ačkoliv hry z "průnikových žánrů" většinou vynikají svou originalitou
a zábavností, někdy to zkrátka nevyjde. To je přesně případ nešťastné hry Absolute Terror.
Vzhledem k tomu, že představit si mix arkádovité střílečky a strategie není nic jednoduchého, dovolte mi nyní, abych vám trošku přiblížil herní systém použitý v Absolute Terror. Ovládáte "kosmickou" bojovou loď a plníte sadu úkolů, z nichž nejčastější je zničit veškerá nepřátelská plavidla v sektoru. Ten ze všeho nejvíce připomíná mírně přerostlý boxerský ring - je mnohem větší, ale i tak je čtvercový a ohraničen něčím, do čeho když narazíte, tak odletíte zpět (doslova se odrazíte). Tolik k akční části, ta asi nikoho příliš nepřekvapila. Něco podobného jsme na našich monitorech měli stokrát, ne-li tisíckrát. Přejděme tedy k oněm strategickým prvkům. V herním poli se postupně objevují jakési krystaly, které se snažíte během soubojů s protivníky sbírat. Když jich máte dostatečné množství, můžete postavit některou z budov, které vám pomohou ve vašem jinak dosti náročném úkolu. Na výběr máte z vyloženě bojových (laserová věž, raketová věž), výrobních (vytvoří vám nějakou lepší zbraň) a doplňkových staveb (např. opravna). Tímto způsobem si vlastně vytváříte jakousi základnu, jak ji známe z klasických realtimových strategií. Likvidaci nepřátelských letounů pak můžete
nechat jen na obranných věžích a sami fungovat pouze jako "sběrač krystalů".
Ne pokaždé však máte za úkol zničit všechno živé ve svém okolí. Čas od času je vše oživeno nějakou originalitkou. Jednou třeba svým vlastním pohybem navádíte obří ničivý paprsek na nepřátelskou základnu, jindy musíte v jízdě zručnosti prokázat své kvality, aby vám nebyla odejmuta pilotní licence (opravdu, nevymýšlím si), a podobně. Bohužel, takovýchto misí je opravu jen nepatrná menšina. Je to trošku škoda, protože na těch pár, které se vymykají ze šedivého standardu, je dobře vidět, že nápady tvůrcům rozhodně nechybějí.
Ovládání vám možná zpočátku přijde trošku kostrbaté a neobvyklé, ale je už holt takové. Místo toho, abyste používali jednu klávesu pro akceleraci, jednu pro brzdu a dvě jako směrovky, máte zde jen šipky, kterými určujete směr letu na monitoru. Bude to možná chvilku trvat, ale nakonec si zvyknete. Zato je třeba vyzvednout fyzikální systém letu. Ten sice rozhodně není dokonalý a nejde ani ve snu a s kocovinou srovnávat se simulátory, ale i tak je zde dobře použita setrvačná rychlost i odstředivá síla. Pokud tedy chcete svůj letoun ovládat bravurně, bez trochy cviku se to neobejde.
Říkáte, že až dosud to všechno nezní až tak špatně? Pak vězte, že Absolute Terror má jednu obrovskou slabinu. Tou je velká jednotvárnost misí a úkolů v nich. Po poměrně krátkém čase totiž přijdete na vcelku účinnou strategii, jak svým protivníkům zatopit, aniž byste se vy sami vystavili nějakému většímu nebezpečí. Stačí pouze létat, nezpomalovat, využívat k odrážení hraničních bariér a při tom všem sbírat krystaly, jež se ocitnou ve vaší blízkosti. Tímto způsobem můžete vydržet prakticky donekonečna - nepřítel se do vás totiž pořádně netrefí. A jakmile budete mít dostatečný počet krystalů, postavte několik obranných věží. Protivník je sice za chvíli zničí, ale vy ho tímto způsobem zabavíte alespoň na takovou dobu, která vám stačí k nasbírání dostatečného množství krystalů na stavbu další věže. Takto pokračujete až do doby, kdy zničíte úplně všechny soupeře, a jedeme dál, močálem temným kolem bílých skal, vzhůru do dalšího levelu, nachlup stejného jako ten předchozí.
Co se týče grafického zpracování a enginu, zde jsem poněkud na rozpacích. Absolute Terror sice využívá standard OpenGL, ale skoro mi to přijde jako zbytečné plýtvání. Sice narazíte na hezké efekty výbuchů a podobně, sice zde máte dobře ztvárněné mraky či mlhu, sice je podporováno rozlišení až 1600x1200, ale upřímně řečeno, vizuální přitažlivost počítačové hry spočívá v něčem jiném. Jsou zapotřebí bohaté textury, je zapotřebí velké
množství detailů, obří roli zde hraje i design úrovní. A řekněme si to na rovinu - ve všech těchto případech zaspal Absolute Terror někde na startu. Ostatně, na okolních obrázcích to je jistě více než patrné (a to jsem vybíral ty hezčí :o) ).
Možná vás zarazilo, že jsem se v celém článku nezmínil o příběhu. Ano, je to tak. Ale ne, že bych na něj zapomněl. V Absolute Terror žádný příběh nenajdete, alespoň ne takový, o kterém by stálo za to se tu rozepisovat. Je mi líto, ale pouhé zdůvodnění, že musím zničit nepřítele, mi jako příběh příliš nepřipadá. A stejné to je i s ostatními prvky této hry. Proto je výsledné hodnocení takové, jaké je. Hra samotná má sice celkem originální námět a je třeba ocenit odvahu, s jakou tvůrci vkročili na neprobádané území, ale rozhodně nelze prohlásit, že by to provedli dobře. Prvních pár misí sice budete hrát s nadšením, ale zhruba po pátém opakování toho samého vás Absolute Terror přestane bavit. Nelze se tomu divit - stále stejní nepřátelé, stále stejná strategie, stále stejná prostředí, stále stejný "čtverec". Je to škoda, ale tuto hru rozhodně doporučit nelze. Možná pokud někdy vznikne druhý díl, který si z Absolute Terror vezme jen základní myšlenku, mohl by mít úspěch. Absolute Terror se jej však určitě nedočká.
| Absolute Terror | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
