Idea klasického Tetrisu se znovu navrací na herní platformy, tentokráte v podobě titulu Puyo Pop od Segy, která s ním mimo jiné obšťastní hráče multifunkčního handheldu N-Gage. Je dobré hned zkraje předeslat, že onen pojem „mimo jiné“ značí, že se s Puyo Pop setkáme i jinde. A třebaže se ve zdejším článku nejedná o identickou kopii stejnojmenného kusu určeného pro GBA trh, byť námět je samozřejmě shodný, celkové zpracování hry na přístroji od Nintenda je o poznání lepší, tady také z důvodu většího displeje, díky čemuž má hráč mnohem vyšší herní komfort než u N-Gage.
Puyo Pop je tedy svižná logická hříčka, v níž se v obraze v jeho horní části objevují různě zbarvené ikonky (po dvou kusech) padající pak shůry dolů, přičemž vaším úkolem je poskládat stejné barvy do kompaktního vzorce nejméně o čtyřech ikonkách, abyste následně o tyto vyčistili obraz a mohli
pokračovat v krasojízdě vstříc nejvyššímu bodovému ohodnocení. Tedy trochu i v intencích Bust A Move. Je tu k dispozici několik herních módů, včetně cvičného, multiplayeru za podpory Bluetooth a Puzzle režimu, kde musíte splnit vždy tvůrci žádaný úkol, jako je třeba odstranění deseti stejně zbarvených ikon najednou. Hlavní deviza přirozeně spočívá ve hře dvou hráčů (ať již multiplayer, či proti CPU), kdy jste částečně závislí na tom, kterak se daří vašemu soupeři na obrazovce vedle, již sdílíte na stejném displeji. Totiž pokud se protivníkovi daří, padají vám do obrazu speciální ikony, které představují jakési blokující body, na něž se nedá navázat při žádaném propojování stejnobarevných vzorů, což znamená velký problém. Navíc se vše uvedené postupem v singleplayeru nevídaně zrychluje, takže z toho v pokročilých herních úsecích je docela nehorázná honička, v níž již neuplatníte všechny dostupné ovládací prvky. Tyto spočívají v možnosti obousměrného rotování padajících ikon pro
jejich cizelérské umístění do prostoru a potom zrychlení pádu, abyste
eventuálně urychlili tempo a předstihli díky tomu konkurenta.
V případě porovnání s konkurencí musím říci, že vyjma většího displeje GBA není vůbec špatný ani u verze pro N-Gage absentující nápad mřížkování obrazovky, takže máte lepší odhad při umisťování ikon padajících shůry. Také barevné rozlišení ikonek je na GBA zřetelnější a to taktéž z toho důvodu, že na N-Gage sem kdosi nešťastně implementoval dvě hodně podobné barvy - světle a tmavě modrou, což se někdy docela špatně rozlišuje! A naposledy, na GBA vidíte hned dva tahy dopředu, jaké barvy půjdou, takže můžete lépe dopředu vypočítat ideální variantu seskupení padajících ikon. Na N-Gage máte pohříchu k dispozici pohled jenom na jeden tah dopředu.
Navzdory uvedenému je Puyo Pop pro N-Gage příjemná hříčka, která si k vám cestu rozhodně najde a jak to tak bývá, může způsobit i malou herní závislost. Zkrátka jednoduché, ale velice chytlavé. Pohříchu nebyla verze, již jsem měl v rukou, stoprocentně vyladěna - trochu mne překvapilo, že s maximálním počtem ikon na obrazovce, tedy když jsem měl já jakož i můj konkurent takříkajíc plný dům, se hra začala trhat a to jak zvukově (dosti), tak graficky (o poznání méně). Nu, dá se ale čekat, že prodejní verze těmito neduhy trpět nebude. Takže pakliže vás minul fenomén jménem GBA a máte dostatek peněz v prasátku, může Puyo Pop pro N-Gage představovat jistou alternativu, kterak si zkrátit čekání třebas na autobus!
