Je podzim tohoto roku. Teploměr ukazuje pět stupňů nad nulou, obloha je zatažená, lidé po ulicích korzují rychlým krokem schoulení v kapucích, případně obtěžkáni deštníky. Hledí do nudného šedého asfaltu. My ale sedíme u barvami hýřícího monitoru, ze kterého na nás svítí sluneční paprsky, hledíme na průzračnou oblohu, bílý plážový písek a zelenající se palmy.
Před námi je totiž Tropico 3 – pokračování vynikající budovatelské strategie (mluvíme o prvním dílu) ve velmi netradičním prostředí banánové republiky. Už je to osm let, jež od vydání jedničky uplynuly. A přestože na ní už většina hráčů pravděpodobně zapomněla, stále se najde dost těch, kteří si ji nostalgicky drží na disku a občas se do té překrásné atmosféry, jež kombinuje prosluněnou atmosféru se zvukem šustících peněz, vrací.
Málokdo už doufal, že se dočkáme třetího dílu. Dvojka totiž nedopadla nijak slavně, a tak se nad sérií uzavřela voda. Avšak vydavatelských práv se zmocnila slibně se rozjíždějící německá firma Kalypso, která svěřila vývoj do rukou bulharskému studiu Haemimont. To má zkušeností s budovatelskými strategií dost a dost, byť s těmi historickými.
V Tropico 3 se opět stanete „El Presidente“ malého karibského státečku, který je samozřejmě ostrovní. Trojka se jednoznačně opírá o největší přednost prvního dílu. Ten byl výborně vyváženou kombinací z výstavbové strategie, hospodářských a politických elementů a návdavkem i trochu životní simulací.
Také tentokrát budete infrastrukturu ostrovního ráje zvelebovat více než šedesáti budovami. Nájemní domy pro pracanty, plážové hotely pro turisty, prezidentský palác pro nás. I takový malý stát si musí opatřit solidní finanční toky. Ty nejdou jen z daní a turismu, ale především z obchodu s karibskými exportními šlágry, jako jsou doutníky nebo rum.
Naším hlavním cílem je ale co nejdéle zůstat v čele státu. A tak je třeba občas do televize pustit trochu té propagandy nebo poslat politické protivníky na chvíli do chládku. Vždy je ale třeba hledět na dobré diplomatické vztahy s velmocemi – Spojenými státy americkými a Ruskem. Nechcete přece dopadnout jako Fidel, no ne?
K tomu si připočítejte skutečnost, že každý z občanů žije vlastní život, včetně individuálních schopností, požadavků a samozřejmě nepříjemných politických mínění. To vše bylo nebývale komplexní už v prvním díle a nic se na tom nezmění ani tentokrát.
Ale přiznejme si to: Tropico dalo chvíli zabrat, než si hráč osvojil všechny mechanismy a pochopil jejich propojení. Dnes jsme přitom ve věku, kdy se hráči příliš dlouho učit nechtějí. A tak Haemimont chystá komfortní ovládání. Například možnost oddálit do velké výše, odkud se dají jednoduše přehlédnout všechny vztahy mezi jednotlivými činitely.
Stejný herní princip v hezčí grafice a s vylepšeným ovládáním; to zní přece jako remake. Vývojáři nicméně kroutí hlavou. „Samozřejmě se orientujeme na první díl série. Nechceme ale žádný remake, nýbrž konsekventní vývoj kupředu,“ říká šéf Haemimontu Gabriel Dobrev.
Jako příklad tohoto vývoje uvádějí autoři prezidenta coby hráčovo alter ego. Už v prvním díle jsme si mohli vybírat mezi známými osobnostmi jako Evita Perón nebo Fidel Astro, případně si vytvořit vlastního vůdce tím, že jsme navolili silné a slabé stránky, stejně jako politické smýšlení.
To vše bude možné i tentokrát. Je tu ale jedna změna. Prezident totiž už není jen statickým pozadím, ale funguje jako herní figurka na ostrově. A toho se dá využít. Pakliže šéfa pošlete do divadla, přiláká to více lidí na představení. Návštěva v kasinu naplní švýcarské konto. Když potřebujete urychlit stavbu některé z budov, je ideální údernický projev přímo na staveništi. A obyčejný občan se vám také více rozpovídá o opozici, když si ho pozvete na osobní rozhovor.
Čas od času je nutné přednést z prezidentského balkónu státnický projev. I ten má hráč možnost ve speciálním editoru ovlivnit. Jedná se v podstatě o vytyčení cílů na příštích několik hodin hry. Slíbíte vyšší zaměstnanost? Potom byste měli investovat do vzdělání a postavit pár nových fabrik. Když se nedaří, dají se problémy vždycky svést na Rusy. Tím si navíc vylepšíte vztah k Američanům, ale přízeň východní mocnosti pohasne. A naopak.
Vylepšení se dočká také ekonomický part. Nejdůležitějším produkčním řetězcem se stane ropa. Je třeba postavit ropné vrty, rafinerie či ropné plošiny. Jedná se přitom o velmi náročné stavby, jak finančně, tak časově. To znamená, že orientace na ropu je docela riskantní. Se stoupajícími cenami černého zlata se ale vyplatí. Navíc je to ideální prostředek pro politický 
nátlak.
Napínavější bude rovněž plantážnictví, tedy další důležitý zdroj příjmů karibského ostrůvku. Autoři připravují dynamický systém počasí včetně přírodních katastrof, jako jsou tropické hurikány. Tím se každou chvíli mění úroda a hráč tak musí měnit plány.
Plánování je vůbec důležitou součástí Tropica 3. Díky nové budově, centrále turistického ruchu, je možné plánovat cesty pro turisty. Je tak záhodno provést návštěvníky kolem drahých obchodů až na hotelovou pláž. Chudinským čtvrtím, plantážím a fabrikám by se měli pokud možno vyhnout.
Kromě nekonečné hry slibují tvůrci také motivující kampaň, která bude přímo sršet úkoly. Nebude možné splnit všechny a hráč si tak bude muset vybrat. Mise navíc budou mít určité dopady. Neměl by chybět ani propracovaný editor.
Haemimont tvořil dosud poměrně kvalitní, ale dosti suché a lehce nezáživné tituly. Toho by se měl v Tropicu 3 vyvarovat, jelikož atmosféra je tady netradičně jednou z nejdůležitějších ingrediencí. Tvůrci si to podle všeho uvědomují a jejich nápady, rozvíjející dobře fungující koncept, působí slibně. Jak to dopadne, zjistíme na podzim.
