|
|
Petr Vochozka, šéf firmy Illusion Softwokrs (Hidden & Dangerous, Mafia) poslal autory Korea: Forgotten Conflict do háje. Hru zřejmě neshledával natolik zajímavou a perspektivní, aby se jí ujal. Nicméně autoři pracovali dál, hru zaštítila Cenega a jak se zdá, Petr Vochozka možná udělal chybu – Korea: Forgotten Conflict totiž nevypadá vůbec špatně. Pojďme se však konečně podívat, s čím máme tu čest – jedná se o válečnou taktickou strategii v reálném čase, v níž hráč velí skupince elitních vojáků a plní různorodé, přesto především diverzní, akce. Možná vám právě problesklo hlavou, že s něčím podobných už jsme se několikrát setkali – a samozřejmě máte pravdu. Autoři vlastně sami přiznávají, že žánrově vycházejí ze slavných Commandos, ovšem s mnohými vylepšeními, která zajistí jinakost ve správných ohledech.
Děj hry se odehrává během let 1950-1953, tedy relativně chvilku po druhé světové válce a pojednává o válce mezi Severní a Jižní Koreou. Rozložení sil platí prakticky dodnes; komunistický sever je pod vládou diktátora, jih se rozvíjel demokratickou cestou. I přes fakt, že korejská válka nepatří mezi nejznámější konflikty, snaží se autoři co nejvíce přizpůsobit prostředí skutečnosti. Podařilo se jim načerpat mnoho zajímavých informací z dokumentárních knih, tehdejších materiálů, časopisů, díky čemuž chtějí zprostředkovat pokud možno autentickou atmosféru tehdejší doby.
Pokud jde o tým, setkáme se s několika skutečnými specialisty, jmenovitě odstřelovačem, expertem na výbušniny, zdravotníkem a plánovačem. Jistě potěší, že třeba pro řízení obyčejného vozu ve hře není potřeba speciální dovednosti, ty nastupují teprve v okamžiku, kdy jsou vyžadovány skutečné znalosti namísto pseudo dovedností – příklad za všechny: zatímco řízení obyčejné transportní dodávky zvládne každý bez ohledu na 
povolání, s tankem už si poradí pouze specialista.
Potěšitelné je, že autoři věnují dostatečnou pozornost grafickému zpracování, které musím označit – po zhlédnutí obrázků a především pak in-game videa – za špičkové. Jednotlivé modely nejen že slušně vypadají, ony se i výborně hýbou a v neposlední řadě i slova o "vysoké interaktivitě prostředí" nabývají poněkud jiného významu. Ono to totiž funguje. Ohromný výbuch způsobí tlakovou vlnu a pokud stojí poblíž voják, klidně jej to odhodí stranou. To samé se týká většiny herních objektů (budov, vozového parku...). Mimo venkovního prostředí však okusíme i interiéry budov či zlověstné tovární komplexy. Střídání počasí, roční doby a dokonce změna drobných detailů v závislosti na časové ose konfliktu jsou samozřejmostí. Atmosféru utvářejí in-game sekvence. Otázkou zůstává, jak si autoři nakonec poradí s ovládáním kamery, respektive nestane-li se zmatečné, poněvadž ji plně kontroluje hráč (libovolná rotace, přibližování, oddalování).
Další zajímavé souvislosti nás čekají až po zevrubném seznámení se. Můžeme se například těšit na kompletní ovládání vozového parku, v jednom z rozhovorů padla i zmínka o letadlech a vrtulnících. Ze všech slibů mi ovšem nejvíce utkvěla zmínka o zajímavě strukturované AI (umělé inteligenci) nepřátel. Ta totiž počítá s hodnostmi, čili máme zde obyčejné vojáky, ale také důstojníky, kteří právě obyčejným vojákům udělují rozkazy. Dejme tomu, že na mapě narazíte na skupinku vojáků s jedním oficírem. Pokud zaútočíte ze dvou stran, je vysoce pravděpodobné, že důstojník vojáky rozdělí na dvě skupinky. Ovšem můžete zaútočit pouze z jednoho směru, záleží na vás. Z toho vyplývá, že po zabití důstojníka se boj s ostatními vojáky patřičně zjednoduší. Ve hře se sice nebudou vyskytovat žádné RPG prvky, nicméně se zřejmě počítá s morálkou všech postav. V testovací verzi se dokonce stalo, že nepřátelský důstojník v situaci, kdy ztratil veškeré své muže, spáchal sebevraždu (tutu skutečnost později Ondřej Laba označil za fámu, více v našich prvních dojmech z E3 - pozn. 21.5.2003).
Charakter misí se však více zaměřuje na tichou infiltraci – v plné verzi se dočkáme ničení letiště, mostů, destrukce tunelů, obsazování budov, zajímaní důležitých nepřátel, ochrany konvoje a dalších neméně zajímavých prvků. Kromě pěti specialistů občas získáme velení i nad dalšími spojeneckými vojáky. S tím souvisí i pozitivní možnost kdykoliv si hru zapauzovat a pečlivě si naplánovat veškeré akce. Právě plánování, kdy předem vojákům vyznačíte cestu a určíte co mají vykonat, je dalším z herních pilířů. Nedočkáme se však hry více hráčů, poněvadž nezapadá do koncepce plánování a taktiky; zkrátka její integrace není schůdná.. Datum vydání bylo stanoveno na konec tohoto roku a podle všeho se máme nač těšit.
