Heaven & Hell - simulátor boha

Nebe a peklo – tak zní název hry, ve které poznáme, že stát se bohem nemusí být až taková legrace, jak se může na první pohled zdát. Předveďte, jak mocná je vaše propaganda a silná vaše kouzla! Více v našich dojmech ze hry.

Nebe a peklo – tak zní název hry, ve které poznáme, že stát se bohem nemusí být až taková legrace, jak se může na první pohled zdát. Zvlášť když soupeříme s dalším bohem o přízeň, poněvadž pro dva zde opravdu není místo. A tak začíná nelítostný souboj o lidičky, jejich přesvědčování a další božské zásahy vedoucí k likvidaci protivníka. Námět to dozajista není úplně originální, vzpomeňme například klasiku Populous, či nověji Black & White, jehož druhý díl vypadá nádherně, avšak promlouvání a ovlivňování obyvatelstva a trestání protivníků v sobě skrývá slušný potenciál. Podívejme se však rovnou na koncept hry.

Na počátku si hráč vybere, jestli se stane bohem lidské lásky a vřelosti, nebo naopak zvolí cestu strachu a preventivních trestů. Záleží pouze na hráčových choutkách, protože je v podstatě jedno, jakou stranu si kdo zvolí – za hodného i zlého se hraje zhruba stejně, pouze se jednotlivá kouzla jinak nazývají a odlišně i vypadají. Možná, že v plné verzi nalezneme, v pokročilé fázi hry, nějaké odlišnosti – nechme se překvapit.

Stát se dobrým nebo špatným bohem?

Je to jedno – záleží pouze na tom, co vám sedne více: ve výsledku jde pouze o to, aby lidé uvěřili, že právě vy jste mocnější bůh. Liší se metody, hodný bůh o lidi pečuje, zlý je udržuje ve strachu a trestá. Avšak i z herního hlediska, byť se prostředky jinak jmenují a jinak vypadají, se jedná o totéž. Cíl hry zní jasně – mít tu nejlepší propagandu, přesvědčit všechny lidi a zahubit toho druhého boha. V plné verzi se dočkáme dvou různých kampaní, čtyř národností (každý národ reaguje na bohy různě) a chybět nebude ani hra více hráčů (až 8 hráčů).

Po zahájení hry se před hráčem otevírá 2D mapa s několika městečky, respektive hlavní budovou, kolem které nalezneme zhruba pět baráčků. Jedno z měst je nakloněné nám, tj. lidé v něm věří v hráče, druhé z měst drží pevně ve svých rukách nepřátelský bůh. Zbylá města zůstávají neutrální, nevěří tedy v hráče, ani nepřátelského boha.

Městečka, či spíše osady, samozřejmě žijí svým životem, tedy alespoň lidé pochodují sem a tam. První podstatná věc se týká toho, že človíčky nemůžeme ovládat přímo – tj. nelze kliknout na panáka a říct mu, pojď sem. Lidičky totiž ovládáme pouze skrze proroctví, vnuknutí, případně je můžeme uchopit božskou rukou a posléze je položit jinde. Základem všeho božského konání je však mana a tady platí přímá úměra: čím více lidí ve vás věří, tím více many průběžně získáváte a tím více ji můžete utrácet za božské triky. Druhou důležitou veličinu představuje víra, kterou symbolizuje čárka na posuvné liště. Pokud se podíváme do vlastní osady, poznáme ji na první pohled – ovšem mnohem důležitější jsou právě budovy lidiček, kteří v nás věří. Jejich baráčky totiž můžeme přeměnit buď na zdroj many, nebo víry. A vyplatí se oboje, protože neochráníte-li své ovečky před propagandou a přesvědčovacími metodami nepřátelského boha, klidně se na vás vykašlou. Proto i my se okamžitě po zahájení hry musíme pustit do kázaní naší pravdy a přesvědčování (nejenom) nerozhodnutých.

Kliknutím na některého námi přesvědčeného človíčka máme několik možností – za manu jej můžeme pasovat na některé z povolání, zprvu si samozřejmě vybereme kazatele. Kazatele sice nemůžeme přímo ovládat, ale (opět za manu) lze ho nabádat, kde má kázat, případně předvést některý z božských zázraků. Funguje to následovně: řekneme kazateli, aby vytvořil nádhernou duhu v neutrální osadě. Kazatel se vydá na cestu a pustí se do práce – efekt se dostaví okamžitě: seběhnou se lidičkové v dosahu, zírají na zázrak a jejich víra ve vás pomalu stoupá (indikuje ji zmíněný posuvník). Druhý trik spočívá v přivolání anděla, který vystoupá nad zúčastněné (ekvivalent za zlo představuje pekelný démonek). Když nastane pravá chvíle, tj. víra ve vás vystoupá na určitou hranici, kdy se posléze lidé nechávají přesvědčit, ponouknete kazateli, aby začal kázat. Pokud si lidé vyslechnou kázání až do konce, přidávají se na hráčovu stranu – z některých se stávají fanatikové, což je výhodné, protože se nenechají přesvědčit nepřátelským kazatelem. Největší mela nastává, když se v neutrální vesnici sejdou kazatelé obou bohů, to pak máme duhu, vznášejícího se pekelného démona, lidé ve zmatku nevědí, čí kázání by měli poslouchat... a tady nastupuje hrubá síla.

Stejným způsobem, jako se rekrutuje kazatel, si přesvědčíme i verbíře. Verbíř, opět za určitý obnos many, přesvědčuje lidi, aby se přidali k armádě. Tady ovšem platí, že každý dále naverbovaný stojí více. Ani vojáky přímo neovládáme, ovšem tradičně se nabízí varianta, kdy verbíře nabádáme, na koho by měl přikázat zaútočit. Obvyklé posilující božské výpomoci, kdy se vojáci chovají více agresivně a rychleji se pohybují, také nechybí.

Z hlediska multimediálního zpracování se nejedná o žádný zázrak, zvlášť 2D grafika ve spojení s občas nedokonalou animací (i když střídání dne a noci vypadá hezky), ztrácí na dnešní produkcí a na to, aby se Nebe a peklo prodávalo za plnou cenu... Z hlediska hry, odpustíte-li zmíněné grafické zpracování, se jedná o celkem chytlavou záležitost, nicméně slovíčko strategie zde není úplně na místě. Heaven and Hell mi principiálně hrozně připomíná stařičkou hru "Z", ve které hráč s roboty obsazoval sektory, přičemž každý sektor obsahoval továrnu a továrna vyráběla v časových intervalech jednotky. Šlo o rychlost – obsadit co nejvíce sektorů hned na začátku a rychle expandovat, aby nepřítel neměl šanci. Analogie je zřejmá – v Heaven and Hell je nutné hned na začátku co nejrychleji vyslat kazatele a přesvědčit neutrální osady, čímž získáme manu, rychleji nakoupíme vojáky a nepřítele rozválcujeme. A to nejenom vojensky – z dostatku many plyne i širší nabídka dovedností, třeba způsobíme zemětřesení, či epidemii žab. Ostatně v srpnu uvidíme, nakolik zábavné a opojné božství v Heaven and Hell je. Do té doby můžete zkusit hratelnou demoverzi.