|
|
Každoročně vydávaná říjnová demoverze nového dílu fotbalové série FIFA přišla včas i letos, a tak každý alespoň z části může posoudit, kolik pravdy bude na tom, že nový díl přinese bombastickou a výbornou simulací kopané. Ostatně tak ji sami vývojáři z EA Sports, byť ne tak silně, prezentovali. Pravda je ovšem taková, že rok co rok FIFA upadá. Letos se přidala průměrná, ale aspoň nějaká konkurence (Pro Beach Soccer a International Superstar Soccer 3), přičemž ještě tento rok by měl vyjít titul Pro Evolution Soccer 3, jehož předchozí dva konzolové díly dodnes ukazují, jak má vypadat hratelný, a přitom reálný fotbal. Série FIFA se tak musela hnout kupředu – a opravdu: v úterý vydané demo jasně naznačuje, že by letos měl po dvou třech letech vyjít sice ne dokonalý, ale kvalitní fotbálek.
Samotná demoverze obsahuje jediný čtyřminutový italský mač mezi AC Milán a Juventusem Turín. Během několika hodin se na internetu objevila řada neoficiálních utilit, které rozšiřují neměnné nastavení a které například dovolují navolit délku poločasu, rozlišení nebo úroveň detailů. Na stránce FifaOnline se pak dá ještě stáhnout i několikero nových týmů jako třeba Real Madrid nebo Inter Milán.
Snad nejviditelnější novinkou je inovovaný systém zahrávání standardních situací. Exekutor si prostřednictvím jednoduché nabídky může vybrat jak a kam kopne míč. Rohové kopy proto vypadají přesně tak, jak by měly – jakmile fotbalista čutne do mičudy, spoluhráči si z hranice velkého vápna naběhnou do míst, kam balón dopadá a snaží se jej v běhu - pomocí hlavičky - usměrnit do brány. Leckomu bude pravděpodobně vadit, že než se roh odehraje, není možné mít fotbalisty ve vápně nějak pod kontrolou, nicméně díky tomu se dá rozumně hlavičkovat a celá situace se jeví o poznání fotbalovější. A to i u přímých kopů. Se zdí jde libovolně hýbat, hráči mohou dokonce vyskočit a v pravý čas tím eliminovat jedovatou střelu soupeře. Jelikož si člověk prostřednictvím zaměřovače může přesně vybrat místo v brance, tj. kam poletí balón, nic mu - kromě správného nastavení falše - nebrání, aby sázel nádherné góly.
Oproti loňsku autoři ze hry ubrali možnost zvolit smět nabíhajícího hráče. Letos se týmoví borci prostě rozeběhnou jen tak nazdařbůh; přibyla ovšem nová funkce, která umožňuje ovládat dva fotbalisty současně. A jak? 
Nutností je duální analogový ovladač (ten, kde jsou kromě směrového D-padu dva analogové minijoysticky) – po zmáčknutí příslušné klávesy se obraz přesune trochu výše nad plochu a člověk díky levé páčce může ovládat svého fotbalistu s míčem a prostřednictvím pravé nabíhajícího spoluhráče. Dá docela práci naučit se kontrolovat dva fotbalisty současně, jenže jen tímto způsobem se dá docílit toho, že spoluhráč naběhne přesně do míst, kde je potřeba. Vytváření šancí i přenádherných kombinací tudíž není zas až tak obtížné (ale chce to pořádný trénink, uvidíme, co v tomto ohledu nabídne finální verze) a FIFA člověku daruje pocit, že má hru aspoň trochu pod kontrolou. Pořádný analogový gamepad je z tohoto důvodu naprosto nezbytný (ostatně stejně jako v letošní NHL) a kdo bude hrát jen na klávesnici, připraví se o spoustu funkcí.
Kromě tradičně využívaných tlačítek pro sprint, kop a přihrávku (ta vzduchem je oproti loňsku mnohem a možná až přehnaně přesnější) se objevilo několik dalších. Kličkování autoři okleštili na jakési předkopnutí balónu a rychlý sprint za ním (takto typicky hraje například Milan Baroš), čímž se dají oklamat pomalejší obránci, kteří stojí čelně proti útočníkovi. Častěji používanou funkcí bude ale zřejmě jakési chození, kdy se fotbalista zastaví, položí nohu na balón a ve směru kurzorových kláves si jej jemně posunuje a pečlivě hlídá. 
Díky citlivému ovládání si zručnější hráči poradí s balónem takovým způsobem, že několika pohyby provedou něco na způsob kličky, převezou obránce a sprintem vyrazí do volného prostoru.
Jelikož se v demoverzi nedá příliš hýbat s taktikou, bylo by předčasné hodnotit hru celého týmu, nicméně ne vždy spoluhráči dělají, co by měli. Především útočníci si neradi hledají volný prostor a jen lenivě čekají na přihrávku. Samotná hra je rozprostřena po celém hřišti, obecně se ale fotbalisté sami směřují do středu a člověk tak musí hru roztáhnout více do křídel, kde bývá volněji.
Celá hra vypadá fotbalověji i díky mnoha různým drobnůstkám. Borci se například při sprintu různě pošťuchují a rozhodčí konečně píská i takové fauly, kdy si pomalejší obránce pomůže loktem a v souboji tělo na tělo útočníka za běhu žduchne. Leckdy tak forvard přijde o balón, ačkoli ho obránce jen nepatrně postrčí – míč se totiž chová jako samostatný objekt a nelepí se fotbalistům na nohy jako v předchozích dílech.
Obtížnost a umělá inteligence počítače zůstala zhruba na úrovni loňského a předloňského dílů; škoda, že počítačem ovládané mužstvo sází góly několika málo způsoby (vesměs z brejků nebo závarů před brankou) a nikdy se například neodhodlá ke střele z větší dálky. Ostatně se střelbou si člověk moc srandy neužije, protože neexistuje žádná možnost, jak nějak zásadně regulovat směr. Fotbalista prostě větší nebo menší silou nakopne míč a kam nebo jakým způsobem poletí, to je už z padesáti procent náhoda nebo souhra těžko odhalitelných faktorů. Úroveň gólmanů rovněž kopíruje předchozí díly, nyní si aspoň pečlivě hlídají branku při rozích a účinně si na ně vybíhají, ale pokud člověk gólmana při brejcích příslušnou klávesu nepopožene dopředu, zůstane stát na čáře a pasivně čeká, až mu balón proklouzne kolem těla do branky.
Grafická stránka se opět posunula o kus dopředu. Předně hráči už vypadají jako jejich skutečné předlohy, zatímco loni se autoři trefili do několika málo obličejů, letos na trávník vybíhá dvaadvacet borců, kteří jsou k nerozeznání od těch, co se prohánějí v televizi. 
Stačí se podívat třeba na takového Pavla Nedvěda nebo Alexandra Del Piera. Kromě toho přibyla celá řada nových gest, grimas při vztekání nebo bolestných výrazů při faulu. Škoda jen, že zvukové projevy fanoušků obstarává jakýsi šum a hukot, a ne pořádné povzbuzování a chorály, prostřednictvím kterých mezi sebou fanoušci, například v Itálii nebo Španělsku, na dálku „soupeří“.
Ačkoli demoverze ještě nepředvedla nový díl série FIFA se všemi možnými volbami, už s jistotou můžeme říct, že FIFA 2004 bude rozhodně lepší než dva nevýrazné předchozí díly. Navíc demoverze nemohla ani ukázat neherní části slibující propracovanou sezónu i s manažerskou stránkou týmu. FIFA 2004 zatím působí jako propracovaný a hratelný fotbálek, počkejme si ale do prvního listopadového týdne, kdy by měla vyjít.
