Z Drivera se stal prostý klon městské akce Grand Theft Auto, kterou nikdy být neměl. Teď dostalo vývojářské studio Reflections další šanci, navíc podpořenou vysokým rozpočtem. A autoři se dušují, že tentokrát to nepokazí. Naopak, Driver: San Francisco má být návratem ke kořenům, ke kvalitám jedničky z roku 1999.
Za tímto účelem se vrací také staronový hrdina Tanner, který nahradí neoblíbeného TK, jenž se objevil v Driver: Parallel Lines. Tanner už navíc nemusí vylézat z auta, což je rozhodně příjemná změna oproti nepovedeným pokusům s klasickou akcí v minulých dílech. Ostatně, za volantem bude mít hodně práce. Zkrotit musí zhruba 120 bouráků.
Když hlavní vývojář Driver: San Francisco, Martin Edmondson, vysvětluje, proč si autoři vybrali právě město skvící se i v názvu hry, zní jako prodejce v cestovní kanceláři. "Tohle město je zkrátka ideálním dějištěm divokých honiček," říká Edmondson.
"Silniční síť je svým mixem živých hlavních ulic s úzkými postranními uličkami, mnoha zatáčkami na předměstí a bezpočtem kopečků neuvěřitelně různorodá," dodává.
Ostatně, coby filmové vzory mají autoři legendární kousky jako Bullit ze Stevem McQeenem z roku 1968, kde proháněl svého Mustanga právě "Friscem". Kdo nezná tuhle klasiku, vzpomene si třeba na fantastický snímek Skála, kde San Francisco rovněž obstálo coby dějiště divokých automobilových honiček.
Prezentace Driver: San Francisco leccos napověděla o tom, zda se hra filmovým vzorům postaví po bok.
Tanner usedá do Mustanga a jeho cílem není nic menšího než lapit ujíždějícího úhlavního nepřítele Jericha. Tanner doráží na jeho zadní světla, která ve vzduchu zanechávají efektní červený ocas. V zatáčkách se snaží zkrotit neotáčivý bourák s pohonem na zadních kolech.
Skvělý zážitek nabízí honička především z perspektivy z kabiny vozu, tedy z vlastních očí. Jakmile ji aktivujete, budete mít maximální nutkání padoucha polapit. A to i přesto, že autoři rezignovali na většinu dnes běžných grafických efektů, jako je rozmazání okolí při vysoké rychlosti. Tvůrci chtějí docílit co nejautentičtějšího a nejsurovějšího zážitku.
Realističnost se však týká pouze jízdního zážitku, nikoliv celkového pojetí hry. To je totiž založeno na velice zajímavé novince jménem Shift, tedy "změna". Jakmile funkci aktivujete, kamera vyjede z vašeho aktuálního vozidla až do ptačí perspektivy nad San Franciscem. "Odsud můžete skočit do jednoho každého auta, které vidíte," vysvětluje originální element Edmondson a předvádí to tím, že vybírá jakýsi Mercedes, v němž za pár okamžiků sedíme.
Na první pohled to vypadá jako nějaký vývojářský podvůdek, kterým se baví po večerech. Ve skutečnosti je to pro hru zásadní prvek. A jak je v herním univerzu ospravedlněn?
Trochu krkolomně. Po událostech z Drivera 3 leží Tanner v nemocnici v komatu. Příběh Driver: San Francisco se tak odvíjí v jeho hlubokém spánku. Hráč dostává možnost přeskakovat z vědomí jednoho řidiče do druhého a tím získat i kontrolu nad jejich vozy.
Zprvu to může působit přitažené za vlasy a možná to skutečně přitažené je. Důležitější je ale fakt, že toto pojetí umožní autorům organizovat nesmírně zajímavé a variabilní mise. Ty se netočí jen kolem klasické policejní práce. V jednom případě musí Tanner například dostat z města hořící a neovladatelnou cisternu.
Ale nejde jen o různorodost misí, nýbrž také o jejich taktickou vyspělost. Při pronásledování zločinců může Tanner přeskakovat z jednoho policejního auta do druhého a připravovat si tak různé pozice k útoku. Leckoho ze čtenářů možná napadlo, že by něco takového bylo skvělé v síťovém hraní více hráčů. Naštěstí to napadlo také autory, byť další informace zatím nejsou k dispozici.
Driver: San Francisco vypadá na hodně zábavný a svěží závodní titul, ve kterém si užijete spoustu akce i beze zbraní.
